V čipech sice dnes nutně neplatí, že je "Intel Inside", ale přesto jsou dnes hlavní výzvy pro Intel zcela jinde.
„Devět z deseti“; to bylo známé heslo Intelu, nepoužívané ovšem na českém trhu – analogie se zprofanovanými devíti z desíti (pěti atd.) lékařů, právníků, hackerů, žen v domácnosti atd. by už byla zřejmě nesnesitelná. Devět z deseti počítačů bylo v posledních letech osazováno čipem od Intelu – to je dominance, kterou se může chlubit vlastně už jen další titán výpočetní techniky, Microsoft.
Jenomže v posledních měsících to není, co bývalo – podíl Intelu podle poměrně renomované firmy IDC (renomované v průzkumech, nepříliš věrohodné v předpovědích) totiž klesl zhruba na 75%. I tak jsou to „tři ze čtyř“, ale přece jen to ukazuje, že konkurenci je náhle dán několikanásobně větší prostor než dříve. Ještě koncem roku 1997 byl podíl Intelu 87.1%, jenomže během roku vzrostl podíl AMD na trhu z 6.6% na 15.5% - Intel má nyní protivníka, kterému vzrůst tržního podílu o 250% za rok jistě řádně pozvedl sebevědomí.
Hodnotit to ale jako neúspěch či prohru Intelu je nesmysl, a to z dvou důvodů: AMD zatím konkuruje jen v nejlevnějších čipech, kam se dostává v nemalé míře i díky cenovému dumpingu – firma prodává čipy na hranici produkčních nákladů a místy i pod nimi. Druhým faktem je cykličnost průmyslu, neboli „každý chvilku tahá pilku“: Intel chystá na letošní rok tolik výkonných a přitom levných čipů, že se z toho AMD zatočí hlava. I zde platí známé rčení, že není těžké vedení získat, ale udržet si je: Intel bude mít začátkem jara tolik prostředků k odvetě cenové i výkonnostní, až to nebude pěkné. Intel má za loňský rok stále 92% příjmů z oblasti čipů, zatímco AMD má slaboučkých 5.6%; a co se týká zisku, je rozdíl ještě větší. Tržní podíl pro AMD samozřejmě cosi znamená – firma je nyní etablovaná jako běžný dodavatel kvalitních čipů, žádná obskurnost, a velcí výrobci počítačů s AMD počítají. Stejně tak si ale zvykli na „oportunismus“ a nezavážou se k žádné velké loajalitě ani jednomu, ani druhému výrobci; co bude dřív na trhu a co bude mít lepší poměry ceny k výkonu, to budou brát a montovat do svých počítačů.
Závěrem jedna kontroverzní úvaha: pro svět výpočetní techniky by možná bylo nejlepší, kdyby si Intel uchoval své drtivé vedení a konkurenti mu jen mírně šlapali po ocásku. To by Intelu umožnilo velké zisky a tudíž velké výdaje do nových technologií, tj. urychlení vývoje – je známé, že nadsazené ceny všeho v informačních a komunikačních technologií (hardware, software, komunikace, služby) umožňují neskutečně rychlý, překotný vývoj a pokrok. Srovnáme-li to například se situací v automobilech, kde je světová sedmička v sobě natolik zaklíněna, že si vůbec nemůže dovolit koncepční investice na desetiletí dopředu, je okamžitě vidět efekt pomalého pokroku, vedoucího například k zoufale pomalému pokroku např. ve vodíkových motorech či navigačních systémech. Počítače a Internet, ve kterých tento „klinč“ ještě zdaleka nenastal (ale trh se k němu už začíná blížit) stále vydělávají velké peníze na další pokrok, který se naštěstí dostavuje.
