Notebooky nevypadaly vždy jako dnešní tenké stroje, ale prošly od svých prapočátků v osmdesátých letech bouřlivým vývojem. A rozhodně si je tehdy nemohl dovolit každý.
Kapitoly článku:
Tento článek vyšel v letním dvojčísle 13–14/11 časopisu Computer
Vůbec první zmínka o přenosném počítači, jak ho známe, pochází z konceptu Dynabook představeného v roce 1968 Alanem Kayem. Vypadal spíše jako dnešní tablet PC, měl mít dlouhou životnost baterie a software, který by umožnil přístup k digitálnímu médiu především dětem: měl sloužit především ke vzdělávání. Alan Kay byl průkopníkem, který svým konceptem Dynabook předpověděl podobu přenosných počítačů. Na hardware, který by takový koncept dokázal realizovat, jsme si ale museli ještě chvíli počkat.
Velké a drahé obludy
Už před příchodem IBM PC v roce 1981 jako standardu pro domácí počítač přišlo IBM v roce 1975 s prvním „přenosným“ stolním mikropočítačem IBM 5100 (stál od 11 do 20 tisíc dolarů). Jednalo se o kompletní systém s vestavěným monitorem, klávesnicí a pamětí pro ukládání dat. Vážil 25 kg a byl osazen 16b procesorem IBM Palm s taktem 1,9 MHz a 16 až 64 kB RAM paměti. Procesor navíc tehdy nebyl integrovaný, ale byl tvořen patnácti čipy na jedné desce. Záznamovým médiem byla zabudovaná magnetopásková jednotka a obrazovka byla klasická CRT s šestnácti řádky a 64 znaky na řádek. Jakkoliv by se nám dnes mohl zdát tento počítač obří, způsobil ve své době revoluci. Konkurence (například HP 9830) měla sice podobně velké počítače, ale bez obrazovky a s menším množstvím paměti. I tak ale nešlo hovořit o přenosném počítači, na napájení bateriemi jste mohli rovnou zapomenout. Mohli jste si vybrat mezi operačním systémem a programovacím jazykem APL nebo BASIC.
Dědeček dnešních notebooků – Osborne 1
Možnost mít baterii až s hodinovou výdrží získal až první běžně prodávaný přenosný mikropočítač Osborne 1 představený v dubnu roku 1981. Měl taktéž CRT obrazovku (24 řádků, 52 znaků), ale vážil už „jen“ necelých 11 kg, stál 1 800 dolarů a jeho procesorem byl oblíbený Zilog Z80 tikající na frekvenci 4 MHz. K dispozici přitom měl celkem 64 kB paměti, paralelní a sériový port a dvě 5,25" disketové mechaniky. Na pevný disk jste mohli zapomenout a operačním systémem byl tehdy rozšířený populární systém CP/M.
Stále pro pár vyvolených
V roce 1982 byla založena společnost Compaq, jejíž název pochází ze spojení Compatibility and Quality. Ta už v listopadu téhož roku představila první přenosný počítač kompatibilní s IBM PC: Compaq Portable. Začal se prodávat v březnu 1983 za nepříliš lidovou cenu 3 600 dolarů. Se svou hmotností 12,5 kg a chybějící baterií byl odsouzen spíše pro převážení než přenášení, přesto se jich jen první rok prodalo 53 000 kusů. Už nabízel procesor Intel 8088 na frekvenci 4,77 MHz, dvě 5,25" mechaniky (nebo jednu a 10MB pevný disk), 128 až 640 kB paměti a devítipalcovou zelenou CRT obrazovkou s CGA grafikou. Compaq nemohl kvůli licenčním právům zkopírovat BIOS IBM, a tak si vytvořil vlastní pomocí reverzního inženýrství.
Vedle obřích předchůdců notebooků s desktopovými procesory byla v letech 1981 a 1982 varianta v podobě malého 1,6kg Epsonu HX-20; šlo spíše o psací stroj než počítač
Mezi první opravdu přenosné počítače ale rozhodně patřil Epson HX-20 s lidovou cenou 800 dolarů, hmotností 1,6 kg a malým textovým LCD displejem pro 20 × 4 znaků. Byl uveden v listopadu 1981 a poháněly ho dva procesory Hitachi 6301 na frekvenci 0,614 MHz. Měl vestavěné dobíjecí baterie a paměťové zařízení – zabudovaný miniaturní magnetofon. I když byl displej malý, pro textové informace byl použitelný. K Epsonu HX-20 jste mohli přes zabudovaný sériový port připojit externí disketovou mechaniku nebo kazetový rekordér a v paměti ROM měl HX-20 obsažen Microsoft Basic.
Dalším pradědečkem dnešních notebooků (aspoň co se vzhledu týče) je GRiD Compass 1101 s elektrolumiscenčním displejem, který pojal 24 řádků po 80 znacích textu nebo grafiku s rozlišením 320 × 240 bodů. V lehkém 4,5kg šasi z magneziové slitiny se ukrýval procesor Intel 8086 s frekvencí 8 MHz, 384 kB magnetické bublinkové paměti a sériový a paralelní port. Tento notebook z roku 1982 byl asi nejdražším osobním počítačem, jaký jste si mohli koupit, cena 8 150 dolarů byla závratná. Měl speciální systém GRiD OS, kterému byla později přidána kompatibilita s MS-DOS. GRiD Compass byl určen pro byznysmeny, ale byl také používán armádou USA a NASA, s americkými raketoplány se v osmdesátých letech mnohokrát podíval do vesmíru. Nevýhodou tohoto počítače zůstala absence baterie a jakékoliv zabudované záznamové jednotky.
Za první skutečný notebook s otvírací konstrukcí a baterií Gavilan SC byste v USA v roce 1983 dali 4 000 dolarů. Vážil už jen 4,1 kg a měl na klávesnicí zabudovaného předchůdce dnešního touchpadu – trackpad
Cenově dostupnější, i když samozřejmě s cenou 4 000 dolarů ne pro masy, byl Gavilan SC, představený v květnu 1983. Nejmenší a nejlehčí bateriově napájený MS-DOS notebook s procesorem Intel 8088 měl velkou výhodu v zabudované 3,5" mechanice. Jako zobrazovač mu sloužil monochromatický LCD displej s osmi řádky textu po 66 znacích, který zvládal i grafiku v rozlišení 400 × 64 pixelů. Gavilan SC byl také prvním notebookem se zabudovaným touchpadem (tehdy TrackPad), ovšem na panelu nad klávesnicí.