Tento kratší článek pojednává o vlivu přídavného větráku v case počítače. Vše je měřeno v praxi při různém výkonu větráku ve zdroji a nakonec nechybí ani měření vlivu tepelně vodivé pasty a otevřené skříně.
Kapitoly článku:
Moderní počítače, především pak procesory, spotřebují gigantická množství energie a tato energie se pomocí chladiče přenáší do vzduchu, který se tak ohřívá. Na vše jsou potřeba velké chladiče a výkonné větráky, celkový hluk počítače rapidně stoupá, přičemž teplota je jasně vyšší než dříve. Jak tedy chladit a přitom zamezit hluku?
Nejprve schéma mého počítače:
Jedná se o typický miditower s třemi 5,25" pozicemi. V jedné z nich je DVD mechanika, v další na kolejích pevný disk. V 3,5" pozicích je disketová mechanika a úplně naspodu pak druhý disk. Šedou barvou jsem označil prostor procesoru, který momentálně náleží 2GHz Pentiu 4. Grafická karta je GeForce 3, tři sloty pod ní je zvukovka Sound Blaster Live! 5.1.
Nyní se podívejme, kde všude vzniká teplo:
Červenou barvou jsem vyznačil vznik tepla, tmavě červenou pak velmi vysoké hodnoty. Nejvíce hřeje samozřejmě procesor (v tomto případě asi 90 až 100W). Ostatní komponenty již hřejí méně, přesto i např. disky a grafická karta přispívají k ohřívání vzduchu.
Všechny tyto komponenty je dobré nějak chladit.
Běžné chlazení
Při běžném systému chlazení, kdy jediným "vysavačem" vzduchu je zdroj, vypadá tok vzduchu zhruba jako na obrázku výše. V závislosti na výkonu větráku ve zdroji (v tomto případě 80 mm větráku) se do počítače z přední části nasává různé množství vzduchu. Čím vyšší výkon, tím více vzduchu a naopak. A čím rychleji vzduch cirkuluje, tím lépe se vnitřek počítače chladí (křivka účinnosti pochopitelně to není lineární, záleží na mnoha faktorech).
Protože ale lidé chtějí tiché počítače, je mnoho zdrojů vybaveno různými způsoby termoregulace. Buďto plynulé (jako u Enermaxu 92 mm větrák) nebo nárazové, kdy se větrák do určité teploty točí pomalu a při jejím překročení nasadí plný výkon. Tato termoregulace je sice pěkná věc, ale při použití výkonného procesoru je celkem k ničemu, jelikož teplota uvnitř je stále vysoká. Tyto zdroje totiž zapomínají na jeden zásadní problém - chlazení. Drtivá většina jich má kryty větráků z děrovaného plechu. Ostré hrany tohoto plechu způsobují při obtékání vzduchu hlasitý zvuk, takže je nutné otáčky snížit na velmi nízkou úroveň. Z hlediska průchodnosti vzduchu i hlučnosti jsou mnohem lepší kulaté mřížky, těmi ale disponují pouze kvalitní zdroje (např. u nás oblíbená značka Fortron až od 350W). Mimochodem, v GM Electronic zakoupíte jednu mřížku na 80 mm větrák za 25 Kč, což stojí, chcete-li snížit hluk zdroje, přinejmenším za úvahu.
Vrátíme-li se opět k tepelně regulovaným zdrojům a jejich nepoužitelnosti ve výkonných systémech, zbývá jediné řešení - přídavný větrák. Ten se v moderních skříních umísťuje v závislosti na velikosti skříně.
V miditoweru, kde je zdroj na svislo, ho můžete dát pouze do přední části, v miditoweru je ještě možnost ho dát i pod zdroj. V poslední době se taktéž rozmáhají Middletowery, kde je pod zdrojem místo pro dva větráky. Největší skříně - big towery - obvykle umožňují umístit po jednom větráku dopředu, pod zdroj a nad něj. V tomto testu se chci věnovat pozici přídavného větráku pod zdrojem.