Já jsem promoval v polovině 90tých let. Jako jeden z mála jsem šel na VUT FEI z průmyslovky, gympl jsem neměl. V 1. semestru byla úmrtnost obecně hodně vysoká. No aby ne. Hodně študáků k tomu přistupovalo doslova stylem "s*ru na to, uvidím co se bude dít - třeba to dám". No nedali... Dost k takovému myšlení sváděl i kreditní systém, umožňoval do jisté míry "rozvolnit", a který byl prakticky novinkou nebo byl zaveden 1-2 roky předtím.Přijímačky jsem zkoušel i na VUT FS - už z těch přijímaček (bylo to asi 14 dní po FEI a úplně jsem to vyzdil, přesto jsem prošel) bylo cítit, že je to po stránce nároků na kvalitu studentstva o půl levelu níže než FEI.Z mého ročníku se selektovali první bakaláři (vesměs ti, co sice prolezli sítem 1. semestru, ale šance, že by prošli až ke státnicím, velmi malá - myslím, že to bylo někdy ve 3. semestru). Agitovalo se jim to tím stylem, že tam budou mít podstatně menší záhuly, doklepou to díky tomu aspoň k titulu Bc., a v budoucnu, kdyby náhodou nečekaně zmoudřeli, tak si můžou dodělat Ing.
Tenkrát to bylo tak, že bakalář nebyl první stupeň (a magisterské studium navazující druhý stupeň), ale defacto samostatný studijní směr.