Tiskneme digitální fotografie - termosublimační tisk

Otevíráme malý seriál, v němž bychom vás chtěli seznámit s běžně dostupnými technologiemi pro tisk digitálních fotografií. Začínáme termosublimačními tiskárnami, jejichž výstup je vizuálně nejbližší klasické fotografii.

Jak bylo řečeno v anotaci k tomuto článku, termosublimační tiskárny poskytují výtisky nejvíce podobné klasické fotografii. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že kdybychom vedle sebe položili stejný motiv vytištěný „sublimačkou“ a stejný motiv na fotografii, většina lidí vůbec nepozná rozdíl. Jak tedy taková tiskárna pracuje?

Termosublimační tiskárny nepoužívají ani kapalnou barvu jako “inkjety“, ani práškový toner jako laserové tiskárny a už vůbec ne „vosky na lyže“ jako některé tiskárny zn. Tektronix. Barvivo je nanesené na pásce o šířce papíru, která je adjustovaná v cartridgi. Tepelná tisková hlava vlastně „nažehluje“ barvivo na speciální papír, do jehož povrchu pigmenty sublimují. Od toho tedy název termosublimační tiskárna. Většina těchto tiskáren pracuje v barevném modelu CMY, to znamená, že v cartridgi se na pásce střídají plochy s barvou Cyan (azurová), Magenta (purpurová) a Yellow (žlutá), a skládáním těchto barev pak vznikají jednotlivé odstíny. Je zajímavé, že „sublimačky“ nepoužívají černou barvu, jako většina ostatních tiskáren. Přesto se jim (v závislosti na konkrétním modelu) daří černou, složenou z barev CMY vytisknout velmi obstojně. Absence černé je možná proto, aby „zbylo místo“ na speciální transparentní lakovací vrstvu, která tvoří ochranu jak mechanickou, tak proti UV záření, tedy vyblednutí výtisku. Zmíněná sublimace barviva do papíru a následné překrytí lakovou vrstvou pak právě způsobuje onu zaměnitelnost s klasickou fotografií.
Z výše uvedeného, je pro uživatele podstatná jedna skutečnost. Barevná páska, která se při tisku odvíjí, je „dávkovaná“ pro přesný počet výtisků. Proto se také spotřební materiál dodává v setu páska-papír. I kdyby jste vytiskli třeba jen jeden tiskový bod na stránce, odvine se zpravidla celá plocha a neušetříte, ani kdyby jste se rozkrájeli. Jediné pozitivní na této skutečnosti je, že přesně víte, jaké jsou náklady na vytištění jedné strany. A právě náklady na vytištění jedné stránky patří k negativním vlastnostem termosublimačních tiskáren. K tomuto problému se však dostaneme v závěru tohoto článku.

Tisková média

Jak již bylo uvedeno, termosublimační tiskárny vyžadují bezpodmínečně speciální papír. Osobně jsem nikdy nezkoušel vnutit tiskárně třeba obyčejný papír, ale jsem přesvědčený, že výsledky by určitě nebyly dobré. Pro běžného uživatele je ale podstatnější velikost tiskových výstupů, které tiskárny produkují. Je sice pravda, že existují „sublimačky“ tisknoucí na formát A4 i A3, ovšem zpravidla se jedná o víceméně profesionální nátisková zařízení, používaná na prepress pracovištích a dlužno dodat, že pro běžného smrtelníka jde o záležitost spíše nedostupnou. Pověstnou vyjímku potvrzující pravidlo tvoří snad jen tiskárna Olympus Camedia P-400 s velikostí stránky A4, i když s pořizovací cenou 70.000,- už přece jenom patří do sféry spíše profesionálního nasazení. Všechny dostupné termosublimační tiskárny pak produkují výtisky s tiskovou plochou pohybující se od 8 x 10 cm do 10 x 14 cm, tedy běžný a spíše menší pohlednicový formát. Do jisté míry je poměrně malá velikost výtisků zapříčiněná potřebou dodržení nejvyššího rozlišení, o němž ještě v tomto článku bude zmínka. Z druhého pohledu si ale sáhněme do svědomí: kdo z vás běžně nechává dělat větší fotografie než 10 x 15 cm?
Kromě standardního papíru se k tiskárnám dodávají také nejrůznější samolepky nebo perforované papíry pro vícenásobný tisk zmenšených snímků. Specialitou firmy Canon je pak tisk na panoramatický papír, kdy tiskárna umožňuje spojení více snímků do jednoho a následné vytištění na „nudli“ velikosti 248 x 100 mm.

Počítač? Na co!

Další typickou vlastností osobních termosublimačních tiskáren je možnost práce bez počítače. Tiskárnu prostě připojíme k běžnému televizoru, do paměťového slotu vložíme kartu z fotoaparátu a pomocí ovládacích tlačítek a menu na TV tiskneme jen to fičí. V závislosti na konkrétním typu se můžeme setkat s tiskárnami vybavenými sloty pro karty CompactFlash, SmartMedia nebo i obojím (Olympus Camedia P-200). Modelu Sony FVP-1E pak můžete klidně vnutit běžnou disketu. Samozřejmě, digiťáky řady Mavica ji používají jako paměťové médium, tak proč ne.
Některé tiskárny podporují i vstup obrazových dat z videa. Pomocí kompozitního video nebo S-video vstupu připojíme např. videokameru, „grabneme“ jeden snímek a fotografie je na světě. Bohužel je ale v tomto případě limitní nízké rozlišení videa, které jak se dozvíme dále, neumožňuje dobrou kvalitu fotografií.
Jistým standardem je podpora nastavení tiskových parametrů ke snímku (DPOF). Jestliže si tedy počet kopií a jiné parametry nastavíte již ve fotoaparátu, tiskárna si je po vložení paměťové karty „přečte“ a automaticky vytiskne vše požadované na základě jednoho příkazu.

Osobní „sublimačky“ také umožňují základní úpravy obrazu. Zpravidla se jedná o uživatelské ovlivnění jednotlivých kanálů RGB, nastavení jasu a kontrastu, řízení ostrosti apod. Fotografie lze samozřejmě doplnit datumovkou a někdy také nejrůznějšími kýčovitými rámečky, jimiž kvalitní fotku lehce posunete k hranicím Disneylandu. Veškeré úpravy jsou globálního charakteru, tedy aplikované na celou obrazovou plochu. Pokud by jste požadovali lokální úpravy, jako např. odstranění červených očí, pak se již bez pomoci kompjůtru neobejdete. Připojení je jen otázkou zapojení kabelu a nainstalování ovladače.

Kvalita tiskového výstupu

Jak již bylo uvedeno, vizuálně se výtisky termosublimačních tiskáren velmi podobají klasickým fotografiím. To stejné lze říci k samotné kvalitě, jak co se týká korektní barevnosti, celkového nasycení, kontrastu nebo ostrosti. Zejména posledně jmenovaný parametr - hranovou ostrost lze považovat za vynikající. V podstatě lze říci, že jaká data tiskárně poskytnete, taková vytiskne. Je-li fotografie kvalitní, bude i výtisk na stejně dobré úrovni.
Důležitým parametrem je ale rozlišení. “Sublimačky“ většinou tisknou v rozlišení pohybujícím se kolem 300 dpi. Hodnota, která se ve srovnání s několikanásobně vyššími rozlišeními např. inkjet tiskáren může zdát spíše směšná, je však v případě termosublimační technologie naprosto dostačující. Ale ... Je třeba, aby tištěná data tuto hodnotu splňovala. Vyšší rozlišení samozřejmě nevadí, ale menší je docela velkým problémem. Snížení rozlišení se ihned viditelně projeví ztrátou kresebnosti v detailech, snížením ostrosti a vzhledem ke geometrickému tiskovému rastru také nepříjemným „zoubkováním“. To je zásadní rozdíl oproti vzpomínaným inkoustovým tiskárnám, které se běžně spokojí i se 150 dpi, aniž by to na výsledku bylo viditelně zřetelné. Prostá matematika nám tedy prozradí, že „naše“ sublimační tiskárny jsou vhodné pro tisk dat z 2 Mpix a vyšších fotoaparátů. To také jak jsem již uvedl, může být jeden z důvodů, proč jsou formáty papíru omezené velikostí pohlednice.

Ty nešťastné ceny!

Dostáváme se k do finále a dlužno dodat, že veselé to nebude. Podle rčení „cena je až na prvním místě“, by mohl následující výklad zhatit všechno dobré, co již bylo řečeno. Ceny samotných tiskáren, pohybující se kolem dvaceti tisíc, jsou řekněme akceptovatelné. Mnohem horší je však cena spotřebního materiálu. 25 - 30 korun za jeden výtisk, kdy za stejně velkou fotografii zaplatíme do desetikačky, je prostě trochu silná káva. Dražší je už jen Polaroid se svým systémem okamžité fotografie, kdy v našich krajích zaplatíme za jeden snímeček rovnou padesátikorunu. Pro jaké nasazení jsou tedy osobní termosublimační tiskárny vhodné?

Jednak je třeba brát v úvahu možnost tisku bez počítače. Je mnoho uživatelů, kteří počítač nevlastní a ani jej mít nechtějí. Naopak kvalita digiťáků roste a nutnost úprav snímku před vytištěním klesá. Dokud se nerozšíří síť samoobslužných terminálů, umožňujících odeslání snímků přímo z paměťové karty do „výrobny fotografií“, budou mít „sublimačky“ i přes vysokou cenu spotřebního materiálu podle mého názoru šanci. Také sice poněkud diskutabilní, ale reálná možnost tisku fotografií z videa není k zahození. Největší využití ale termosublimační tiskárny nacházejí v komerční sféře a to konkrétně v digitálních portrétních studiích, produkujících tzv. pasové fotografie. Zapojíme-li do hry trochu finanční kalkulace, pak zjistíme následující údaje. Na jednu stránku „naskládáme“ osm pasových fotografií, za něž se běžně účtuje částka kolem 100 korun. Jestliže cca Kč 25 - 30,- stojí spotřební materiál, pak 70 - 75 korun zbývá na práci, amortizaci zařízení a zisk. Asi nebudete mít do roka pověstný milión, ale při slušném obratu by se tiskárna měla více než zaplatit.
Bylo by samozřejmě nejlepší, pokud by se časem podařilo cenu spotřebního materiálu snížit na úroveň klasických fotografií, nebo řekněme o něco více, když už ušetříme za samotný film. Situace by se zcela jistě rapidně obrátila, ale dnes...

Závěr tedy není příliš optimistický. Zbývá mi proto jen slíbit, že velmi brzy představíme formou recenze zajímavý model termosublimační tiskárny. Třeba pak bude mínění o samotné technologii o něco lepší.

Diskuze (3) Další článek: Další bič na líné linuxové administrátory

Témata článku: Video, Fotky, Fotografování, Speciální model, Jednotlivé fotky, Profesionální nasazení, Reálná možnost, Páska, Obyčejný smrtelník, Černá barva, Polaroid, Dobrá barva, Digit, Digitální fotografie, Lyže, Disneyland, Tisk, Termosublimační tisk, Panoramatické video, Globální charakter, Stejné parametry, Nepříjemná vlastnost, Zapříčiněná výše, Silná káva, Cartridge


Určitě si přečtěte

Šmírování kamerami Googlu: Koukněte, co šíleného se objevilo na Street View

Šmírování kamerami Googlu: Koukněte, co šíleného se objevilo na Street View

Google stále fotí celý svět do své služby Street View. A novodobou zábavou je hledat v mapách Googlu vtipné záběry. Podívejte se na výběr nejlepších!

redakce | 1

12 netradičních map České republiky, které jste ještě nikdy neviděli

12 netradičních map České republiky, které jste ještě nikdy neviděli

** Tušíte, kolik je u nás hřbitovů a jak jsou velké? ** Dokážete si představit mapu českých řek a potoků? ** Udělali jsme to všechno za vás nad daty ČÚZK

Jakub Čížek | 8

Čím nahradit Total Commander: 11 správců souborů nejen pro profíky

Čím nahradit Total Commander: 11 správců souborů nejen pro profíky

** Total Commander je fernomén mezi správci souborů ** Našli jsme 11 povedených alternativ ** Zvládnou to samé a ke všemu jsou většinou zadarmo

Karel Kilián | 81


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest 24 PC zdrojů

Jak využít umělou inteligenci

10 špičkových sluchátek s ANC

Playstation 5 vs Xbox Series X