Kámoš truhlář říkal, že nejlepší je to v Norsku, prý má x6 větší plat než měl v naší kolonii a ještě dostal bydlení, příspěvky snad na vše ohledně rodiny, EU tam prudí pouze v rámci smluv, N není členem. Dlouho jsem ho neviděl, chápu, že řeč už asi dávno umí. Býv. spolužačka v Kanadě si roky také nestěžuje, pak mám ještě info o Austrálii a Germánii, kde je zase výhoda, že domov není daleko. Španělsko je jako výše zmiňované Norsko, bez skutečného zvládnutí řeči vás prostě zcela nepřijmou (ideálně musíte umět něco víc než místní, případně makat x2), dobré tedy pro toho, kdo chce umět španělsky. Jinak není pravda, že platové / pracovní podmínky jsou vše! V různých zemích mají různé návyky a společenské zvyky, které nemusí našinci sedět. Stejně tak tam mohou v místní komunitě rozhodovat i o věcech, které Čech nepřijme jen tak, a je jedno zda jde o UK, NZ, USA či jinou lokaci. Mnoho lidí se nakonec rádo a stále častěji vrací domů, člověk je holt jako strom, pozná rodnou půdu.
