Firma Texas Instruments oznámila nejrychlejší DSP na světě s označením jádra TMS320C64x.
Firma Texas Instruments oznámila nejrychlejší DSP na světě s označením jádra TMS320C64x. Jeho takt jev rozmezí 600 MHz až 1,1 GHz, zvládne 8 instrukcí za takt, tudíž disponuje výkonem až 8,8 GIPS (8800 MIPS). Jádro obsahuje druhou generaci VLIW architektury a je vyrobeno 0,13mikronovou technologií. Stejně jako u dnešních "normálních" procesorů (jako jsou např. dnešní Intel Celeron procesory) i zde je na čip implementována L1 i L2 cache, kde L1 cache je dělena na datovou a instrukční. Výrobce uvádí, že nové jádro je 4x až 16x rychlejší než předchozí TMS320C62x.
Živě komentuje: Jen na okraj připomínám, co to je DSP - tato zkratka znamená Digital Signal Processor. Je to vlastně takový jednočipový počítač, který je specializovaný na zpracování průchozího toku dat (typicky signálů) v reálném čase. Používají se např. pro editaci videosignálu (specializované videoeditační karty). Kdysi se DSP procesory používaly na videoakcelerátorech. Dnes velmi diskutovaný videoakcelerátor GeForce 256 je vlastně takovým DSP procesorem. Výrobci pro něj použili označení GPU (Graphics Proccesor Unit), grafický procesor. To se může říci o každém DSP procesoru také, jenom GeForce 256 je zřejmě nejvíce specializovaný pro grafické úkony, ale přesto si zachovává charakter procesoru.
A co že je to reálný čas? To znamená, že se zpracování dat stihne průběžně, že se nemusí zastavovat, aby zvládnul požadovanou úlohu provést. Pro přiblížení uvedu příklad: Na běžícím pásu se přemisťují výrobky od stroje ke stroji. Jsou snímány videokamerou a data jsou zpracovávána počítačem v reálném čase (s DSP samozřejmě). Počítač hlídá, aby se na páse nacházely jen požadované obrobky, navíc správně umístěné. Pokud kamera "spatří", že výrobek je umístěn špatně, musí počítač HNED reagovat (třeba tak, že řekne robotu k tomu určenému, aby obrobek z pásu odstranil). Kdyby to počítač neudělal hned, mohly by se další obráběcí stroje rozbít. Aby se to nestalo, musí být výkon počítače natolik vysoký, aby stihnul reagovat v reálném čase. Není to jen věcí hardwaru, pro reálný čas musí být přizpůsoben i operační systém a program na onom počítači. Jinými slovy: pro řízení takto důležitých dějů rozhodně nejsou vhodné operační systémy, které známe (MS Windows 95/98, 2000). Je naprosto nepřípustné, aby při takto kritické situaci začal operační systém (například) swapovat na disk a reagoval s 10sekundovým zpožděním. Uživatelé znají i delší nucené přestávky "na kávu", kdy jejich osobní počítač dočasně "zmrznul" a nešlo skoro ani pohnout myší. To je přesný opak celku pracujícího v reálném čase.
Proč se tedy DSP procesory, když jsou tak báječné, nepoužívají místo procesorů, které známe a používáme (tedy x86 od Intelu, AMD, VIA/Cyrix atd.)? Předně proto, že jsou zkrátka specializované jen na určitou oblast a nejsou univerzální (na rozdíl od výše jmenovaných procesorů). Některé vlastnosti DSP procesorů však jsou (a budou) přejímány do procesorů stávajících. Jistě všichni znají zkratku MMX. To je první velké přebírání vlastností DSP, se kterým začala firma Intel v roce 1997. Pokračovala instrukcemi SSE (dříve KNI), konkurenční AMD udělala obdobný krok pod názvem 3D-Now!, které ještě vylepšila. U svých nyní oznámených procesorů AMD K6-2+ a K6-III+ přímo tvrdí, že obsahují DSP instrukce.
