Kompletní
test devíti typů grafických karet pro časopis Computer:
Moderní grafická karta již není pouze prostředkem pomoci něhož může pán
procesor "kreslit" na obrazovku - naopak, dnes se spíše stává
jeho rovnocenným partnerem.
Náš přehled zachycuje situaci na konci roku 2000. P.S. Nově zde
naleznete i výkonové grafy a také naše nákupní doporučení...
Kapitoly článku:
Původní funkce grafických karet samozřejmě zůstává zachována. 2D
zobrazování, jeho rychlost a kvalita je stále úkolem číslo jedna. Výkony
karet v oblasti 2D akcelerace jsou dnes však velice vyrovnané a nestanoví
takovou brzdu výkonu počítače jako v minulosti. Druhou a stále významnější
doménou se však stává 3D akcelerace (odtud tedy název 3D akcelerátory).
Ta se v dnešním multimediálním světě používá stále častěji. Rychlé
a věrohodné zobrazení virtuálních objektů je natolik náročné, že zde
již můžeme mluvit o celé paletě výkonů a řešení. Od jednoduchých
"pasivních" řešení až po složité systémy se specializovanými
geometrickými koprocesory. Příští generace dnešních špičkových řešení
bude obsahovat až 50 miliónů tranzistorů - tedy více než nové Pentium 4.
Pokrok v této oblasti je obrovský - i když na to, abychom si doma natočili
vlastní Jurský park ještě dnešní akcelerátory nestačí :-(
3D
Od posledního testu grafických 3D akcelerátorů se zdá, že v této
oblasti je stále více "vymalováno". Příčinou toho je úspěšná
strategie firmy nVidia, které spočívá v pomalém pokrývání všech výkonových
(i cenových) kategorii svými modely. Do 3D ligy přichází z této firmy více
typů, než od ostatní konkurence sečteno dohromady. Navíc její graficky čip
GeForce 2 Ultra dnes drží rychlostní "Modrou stuhu" v oblasti 3D
akcelerace.
Výhrůžky konkurence o odebrání prvenství v této
oblasti již dlouhou dobu zůstávájí spíše zbožnými přáními a výstřely
slepými náboji. V opozici proti nVidi dnes stojí zejména firmy jako ATI (ta
je stále výrobcem s největším počtem kusů na svém kontě), 3dfx a
profesionály oblíbený Matrox (který se dosud nezaměřoval na rekordní výkon
v 3D ale příchodem ohlášeného G800 se i to může změnit).
Značkové / neznačkové…
Dnes je situace zajímavá i z jiného pohledu - zatímco konkurenti nVidie
vyrábějí (až na malé výjimky) vlastní grafické karty na bázi svých řešení
a svých čipů (a tedy vlastně značkové karty), nVidia se prosazuje jako
dodavatel grafických čipů. Tedy přesněji řečeno: dodává grafické
čipy (někdy i paměti), vyvíjí základní "referenční" ovládače
a v neposlední řadě také navrhuje "referenční" desky - což je
velmi důležité. Tyto připravené HW šablony pak mohou sloužit jako
základ obdobných typů mnoha různých výrobců. Podle kvality použitých
součásti a podle úsilí vynaloženého ke zdokonalení referenčního
designu a ovládačů pak můžeme hovořit o kvalitnějších, či méně
kvalitních implementacích daného typu.

Mezi aktivní firmy, které se snaží o vlastní kvalitu a inovaci (tam kde
je to zapotřebí) pak patří například "staří kozáci" jako:
ELSA (kvalitní 2D zobrazení, ovládače, 3D brýle)
ASUS (ovládače, 3D brýle…)
Hercules (po problémech jsou karty této značky zpět na scéně)
Creative Labs (řada 3D Blaster - firemní ovládače)...
Novými hráči na tomto poli pak jsou renomované firmy vyrábějící základní
desky. Řešení grafik od firem jako AOpen (Open BIOS), Abit, Gigabyte
či MSI si také kladou vysoké cíle (doufám, že jsem někoho významného
nezapomněl). V třetí řadě pak zůstávají "ostatní" - zde je
paleta kvality obrovská (od spíše kvalitních řešení Inno3D a Powercolor,
až po karty, kde výrobce zůstává spiklenecky utajen). Společným
jmenovatelem však bývá trochu nižší cena - od vás záleží, zda-li vsadíte
na méně známý typ (který má ale stejný základ), nebo na nízkou cenu,
neznámou kvalitu součástí na poměrně kvalitním referenčním designu
nVidie. Test
Vzhledem k situaci mezi grafickými akcelerátory, kde o výkonu
rozhoduje především použitý typ osazení (grafický čip a paměť),
budeme v případě akcelerátorů s čipy nVidia mluvit více o "typovém
osazení" a konkrétní karty pak budou spíše reprezentanty těchto typů.
Rozložení je při tom velmi bohaté - od karet renomovaných výrobců, až
po absolutně neznámé typy (čisté no-name:).
Testovací sestava
Test probíhal na této sestavě:
- Pentium III 800 (sběrnice 100MHz)
- základní deska ASUS CUSL2 (čipová sada i815, AGP x4)
- 128MB SDRAM PC100
- harddisk WD400 (UltraATA/100, 40GB !)
- monitor LG Flatron 795FT
- Windows 98 CZ, Direct X 7
Základními testovacími aplikacemi byly dvě "skalní" 3D hry:
Quake III Arena v.1.16h (Demo 1 - rozhraní OpenGL) a Unreal Tournament (Flyby
test - ten běžel pod Direct X7). Měření probíhalo při několika rozlišeních.
Nově jsme nejnižší mez posunuli na 800x600 a horní stanovili na úctyhodných
1600x1200 obrazových bodů. Tentokráte jsme nepoužili 3Dmark 2000. Jeho
nectností je totiž příliš velká závislost na výkonu procesoru, která
činí výsledky neporovnatelnými mezi různými sestavami (TNT2 na výkonném
PC se jeví lepší než GeForce na slabém procesoru).
Poznámka k výkonovému koeficientu CPmark
Je uveden ve čtverci u grafu. Vzniknul kompilaci 152 mezivýsledků (karty
x rozlišení x testy: Quake III (timedemo1), Unreal Tournament (Flyby)),
do jednoho váženého koeficientu CPmark.
Jednotlivá rozlišení měla na celek tento vliv:
- 800x600 váha 50%
- 1024x768 váha 30%
- 1280x1024 váha 15%
- 1600x1200 váha 5%
Tyto váhy byly vybrány s ohledem na zvýraznění nižších rozlišení
(nižší řada rozlišení, do 1024x768 včetně, stanoví nejčastěji používané
nastavení (zde 80%) pří 3D akceleraci). Tento graf tedy ukazuje koeficient
vyjadřující chování akcelerátoru v "běžné praxi" a tedy například
i to, co můžete očekávat po výměně jednoho typu za druhý.
Barevná hloubka byla předpokládaná takto:
- 16 bit. zobrazení - 66% (2/3 použití)
- 32 bit. zobrazení - 33% (1/3)