Temné stránky tématu NC

NC do velkých korporací není otázka ani tak funkcí, ani ceny jednoho kusu zařízení, ale především schopnosti dlouhodobě osvědčeného partnera řešit a podporovat gigantickou firmu.
Diskusí na téma Network Computer se vedlo a ještě povede nespočitatelné množství. Popularita tohoto tématu je dána tím, že je více mediální než skutečně významný – je to po letech první významný útok proti nudnému a už nikoho nebavícímu monopolu Microsoftu a Intelu, konečně cosi, na co může existovat sto různých názorů a žádný není zcela nesmyslný. Vyjadřují se přední světové společnosti, výrobci softwaru a hardwaru – v zájmu svém. Vyjadřují se přední a méně přední světoví analytici a konzultanti – v zájmu svých klientů, velkých korporací. A co se tak ještě zeptat koncového uživatele?

On se jej možná i někdo zeptal, ale pravděpodobně se dočkal odpovědi nepublikovatelné, v lepším případě nezajímavé. Koncového uživatele totiž nezajímá Network Computer ve stavu, v jakém je (polofunkční prototypy, nula pořádných aplikací, nezajímavé, tj. vysoké ceny, stále něco ve vývoji), takže jsou možnosti dvě, buď NC nejdříve pořádně vyvinout, nebo jej uživateli vnutit. Jak se zdá, půjde vývoj asi oběma cestami najednou.

Co je vlastně Network Computer?

Původní definice, podle razičů nejlépe pojmenovatelná jako Ellison-McNealyho, už dávno neplatí. Z myšlenkové pramáti se totiž vylíhlo tolik nejrůznějších potomků, že se dnes zkratka NC napůl žertem překládá jako Not Clear – není jasné, o co jde. To se vám asi moc líbit nebude, tak nabídnu jinou definici: NC je cokoli pod osobním počítačem. Zřejmě jediné používané dělení na tři velké kategorie NC je už trošku přesnější – jsou to terminály operačního systému Windows, jsou hubení klienti, které jsou živy Javou a na které se dá nejlépe napasovat původní specifikace Sun/Oracle, a jsou to NetPC, zjednodušená pécéčka. Všimněme si však, že před uživatelem ani toto dělení moc neobstojí, protože není dáno účelem použití NC, ale výrobcem.

Ale jinou slušnou kategorizaci, ba ani výstižné pojmenování nenajdeme. NC je od samého začátku "politika" a politikou zůstává už dva roky – setkáme se s více zprávami o tom, jak McNealy napálil Gatese a jak mu to Bill oplatil, než kdy na nějakém NC poběží slušný textový editor. Není pak divu, že když diskutuji tuto problematiku s (možným) uživatelem, jeví okázalý nezájem.

Politizace tématu ale má své důvody a nedá se dělat nic jiného, než ji vydržet. Především, na políčku NC nám zatím ještě nic pořádného nevyrostlo, nevykvetlo a nedozrálo – firmám nezbývá nic jiného, než chodit okolo a bubnovat, jak to bude obrovské, protože jinak by se pánové ve správních radách ptali více než dotěrně: Tak co, pánové? Kam se poděly desítky miliónů – našich investorských miliónů – do jakého to výzkumu? Pročpak ty akcie tak klesají? Za druhé, u jedné obrovské skupiny NC je koncový uživatel (tedy ten, který bude zobat do klávesnice) naprosto irelevantní, důležitá je velká korporace, která NC masově nasadí, nebo ne.

Velké společnosti, svatý grál Network Computeru

I za dva roky je už možné rekapitulovat historii. NC nejsou dnes zdaleka tak úspěšné, jak se v době jejich uvedení na trh předpokládalo, ale neznamená to, že částečně úspěšné nebudou. Sun upřímně řečeno pokazil, co mohl, protože vyhlásil specifikaci a usnul. Je to tvrdě řečeno, ale u Sun Microsystems si skutečně nechali sebrat náskok, který měli – kdyby firma postupovala chytře, tak by začala fungující hardware a operační systém nejdříve rychle vyvíjet, aby jej mohla jen tak mimochodem uvést na trh třeba čtvrt roku po oznámení strategie NC. Příležitosti se tedy chopily desítky dalších firem a samozřejmě také giganti Microsoft a Intel hned se dvěma funkčními variantami (NetPC a Windows terminály), takže situace je dnes nepřehledná.

Pojďme ovšem k velkým společnostem. Byť bylo primární záminkou, prvotním odůvodněním, proč by měl někdo vyvíjet nový hardware, nový OS a nový software a proč by to měl někdo kupovat, snížení nákladů na provoz (TCO, Total Cost of Ownership), věděli zasvěcení, že není TCO jako TCO. To, oč zde skutečně jde, je Total Control of Operator (termín jsem vymyslel já, tak se musím pochlubit) – naprostá kontrola nad uživatelem.

Vžijme se do situace podniku jako je v Americe UPS, u nás (snad někdy) Česká pošta. Statisíce (u nás tisíce) zaměstnanců s podprůměrnou mzdou vykonávají nejnižší úřednické profese – ozobávají do počítače to, co jim člověk nadiktuje nebo to odněkud opisují, práce srovnatelná s kopáčem, akorát při ní nemrzne a nefouká. Tohle se těžko říká, ale co nadělám: jsou třídy lidí, u kterých se nejlepší výkonnosti dosáhne "oprátkou" – nedáme ti možnost koukat nalevo ani napravo, v hubě máš uzdu, na očích klapky, tak makej a ve tři máš padla. Ne? Tak namontujte svým lidem u výrobní linky všude barevné televize s "dospělým" kanálem, telefony bez omezení volat s nulou a za měsíc zavíráte firmu.

Ale osobní počítač s jeho téměř neomezenou konfigurovatelností má blízko k oné barevné televizi – počty hodin strávených hraním hry jménem Solitaire jdou zcela pravděpodobně do miliard. A co všechno teprve umí holé PC, když se tam strčí disketa …

NC v této podobě umožňuje zaměstnavateli naprosto přesně nejen zakázat cokoli "mimo klapky", ale také kontrolovat, kolikrát kdo ťukl do klávesnice – a to je hodně silné lákadlo, bohužel musím konstatovat, že nemálo oprávněné. Jak odůvodníte, že přepážky v Chocni mají malou výkonnost a v Prachaticích velkou? Že zde stačí tři lidé a tady musí být čtyři?

Zde tedy nejde o názor uživatele, naopak, jdeme zde spíše proti názoru uživatele – maximálně jeho činnost omezit pouze na to, co obsahuje jeho práce. Není vůbec překvapivé, že pokleslou vlajku NC v této oblasti převzala firma IBM – má totiž právě v této branži nejvíce zákazníků využívajících její řešení typu mainframe-terminál, které požadavky na Total Control v podstatě splňuje, ale je dnes již, marná sláva, zastaralé. V této oblasti – a znamená to řádově milióny uživatelů na světě – jsou NC nejlepším možným řešením. Zde je totiž PC stejně výhodné jako krompáč s digitálním, nicméně uživatelsky nastavitelným počitadlem úhozů a interaktivně konfigurovatelnou barvou rukojeti. Spor již jde pouze o to, kdo tento NC dodá, a náhle je vidět, že se skutečně jedná o silnou zbraň proti duopolu Microsoft–Intel: jde především o to, kdo zde drží tradiční trhy (a to jsou unixoví specialisté) a ti, kteří je z ruky nepustí, když už dostali takovou šanci. NC do velkých korporací není otázka ani tak funkcí, ani ceny jednoho kusu zařízení (jde o komplexní dodávky s desetitisíci stroji), ale především schopnosti dlouhodobě osvědčeného partnera řešit a podporovat gigantickou firmu. Microsofte, na tomto písečku jsi zatím cizinec.

Uživatel zvaný kusovka

Naprosto na druhém konci stojí uživatel tohoto typu NC. Je to "home user", koncový zákazník, který zatím znal osobní počítače a ještě možná herní konzoly a ke kterému se snaží výrobci promluvit. Je signifikantní, že zatím naprosto bezvýsledně. Především není vidět ani náznak dávno avizovaného řešení "pod 500 USD", nepočítáme-li vyslovené jednoúčelové hračky. Naopak, osobní počítače klesly nejdříve pod 1 200 USD, pak pod 1000 USD a nyní i pod 800 USD, přičemž další pokles na dolním konci bude následovat. Zatímní nabídky NC se tedy vyznačují pozoruhodnými vlastnostmi: a) jsou o něco dražší než PC, b) umějí řádově méně než PC, c) jsou s PC i se sebou navzájem nekompatibilní, d) neběží na nich žádné pořádné aplikace, e) jejich proponenti se velice diví, že je nikdo nechce.

Osobní počítač se může v této oblasti tvářit naprosto neohroženě; představa, že by si člověk, který chce po počítači běžné úkony (pracovat s kancelářským softwarem, grafickou aplikací a používat web) pořídil něco jiného než PC nebo Mac, je humorná. Na jízdu po silnici používám automobil, nesháním ani velblouda, ani kočár. Důvěru k osobním počítačům potvrdilo paradoxně i ochladnutí řady výrobců k vlastní produkci strojů typu NetPC (NC s procesorem od Intelu a Windows CE). Není to znak nedůvěry k Microsoftu, ale naopak – firmy se v prvním záchvatu paniky rozhodly vložit určitou výšku sázky i na tento standard, aby jim náhodou někdo neunikl, ale po střízlivé úvaze a zhodnocení trhu už vědí, že to není zdaleka tak horké, takže se šlápne na brzdu a zpátky tam, kde to nese.

Vůbec to není o Javě ani o Internetu

Dnešní argumenty o tom, jak Java převrátí poměry v computingu, míří stejně do prázdna jako dva roky staré teze, jak poměry obrátí vzhůru nohama Internet – navíc až bolestivě odhalují skutečnost, že za všemi krásnými slogany o dobro zákazníka není nic jiného, než snaha vykopnout Microsoft ze sedla pána desktopu a posadit se tam sám, uživatel je pouze manipulovaná figurka, nic netušící kráčející argument, braný do úst jiných bez svého vědomí a svolení. Ale on se stejně nedá: stroje závislé na Internetu si začne pořizovat, až budou k mání za skoro zanedbatelnou částku, až bude přístup k Internetu stejně samozřejmý a trvalý jako k tekoucí vodě. Jenže v té době už bude diskuse "NC vs. PC" už naprosto irelevantní.

Váš názor Další článek: Soudní pře o Internet Explorer nabírá zajímavý směr

Témata článku: Microsoft, Windows, Téma, Krásný měsíc, Str, Velká korporace, Původní klávesnice, Úspěšný editor, Osvědčený stroj, Původní výrobce, Vývoj automobilu, Koncový uživatel, Původní klient, Milión uživatelů, Nejlepší televize, Textový terminál, Windows Terminal, Kus zařízení, Silný argument, Solitaire, Stráň, Terminál, Pořádný software


Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest mobilů do 5 500 Kč

Test levných herních notebooků

Hrajeme na Xbox Series X

Programy pro kontrolu dětí na počítači