Současný software je překomplikovaný a stále plný chyb; spolehlivost a jednoduchost by měla být cílem v příštích letech.
Prestižní „CTO Fórum“ (CTO = Chief Technology Officer, technologický ředitel firmy) v San Franciscu shromáždilo především vrcholné technologické představitele softwarových firem. Jeho úkolem je diskutovat, jakým směrem se bude software ubírat v nejbližších letech a jaké překážky bude muset překonávat – dnes se zdá, že jeho hlavním problémem je příliš velká komplikovanost, která vede k vysoké chybovosti a vysoké nespolehlivosti; tak se alespoň shodli účastníci konference.
Pokud by to řekli jejich zákazníci, nebylo by divu – přiznání z úst vrcholných představitelů dodavatelských firem, které jsou za vytváření software odpovědné, ale signalizuje, že situace je vážná. „Prostou funkčnost“ označil za hlavní cíl pro software např. vědecký ředitel Xeroxu a dodal, že zatímco tzv. Mooreův zákon (zdvojnásobení výkonu každých 18 měsíců) platí léta v oblasti hardware, u softwaru nic takového vůbec nefunguje.
Kritikou do vlastních řad nešetřil ani slavný Eric Schmidt, dříve technologický šéf u Sunu a pak ředitel Novellu, nyní výkonný ředitel u Google. Schmidt tvrdí, že vinu nese zastaralá technologie a metodologie programování, ve které nedochází k potřebnému vývoji, a že koncept tvorby API, které „každý vytváří, ale nikdo nepoužívá“, už dnes není dobrý. Na tom, že dnes se software vytváří špatně, se účastníci shodli – jak by se ale měl vyvíjet, aby se těmto problémům zamezilo, na to nikdo úspěšný recept zatím nemá. Schmidt také trefně srovnal dnešní softwarový vývoj, kde obrovské týmy pracují na nesmírně složitých – a tím pádem k chybám náchylných – projektech, s tím, jak byly před nedávnou dobou vytvářeny některé jiné slavné produkty. Například první Windows byla podle Schmidta „v podstatě vytvořena jediným člověkem“, Unix byl dílem dvou osob a Linux, jak je dobře známo, je v původní podobě zase dílem jediné osoby. Další účastník pak prohlásil za jediný „skutečně fungující“ systém monolitickou mainframe architekturu od IBM.
Proč takové sypání si popela na vlastní hlavu a proč právě nyní? Protože za uplynulé dva roky došlo ke dvěma velkým změnám v chápání informačních technologií zákazníky, firmami, které si je pořizují. První způsobil vzestup a pád Internetu: ukázalo se, že technologie se velmi přeceňovaly, že spoléhání na to, že všechno zařídí technologie a čím jsou lepší, tím jsou lepší výsledky, bylo mylné a přineslo mnoho ztrát. To, co platilo v Internetu, se v dalším roce stejně tak přeneslo i do dalších oblastí IT, jako jsou zejména podnikové informační systémy – i zde se začaly klást otázky, zda se této oblasti nevěnuje příliš velká pozornost. Následná ekonomická stagnace to pak ještě podtrhla, protože firmy dostaly příkaz šetřit, ovšem s odůvodněním, proč se šetří právě zde a ne jinde. Výsledkem je jakýsi návrat ke kořenům podnikání, k opětovnému většímu důrazu na osobní vztah k zákazníkovi než na to, že máme ve firmě SAP, a na to, jak příjemné pracovní prostředí mají naši zaměstnanci, než na to, jak velký server hučí v serverovně – zjednodušeně řečeno.
Zejména technologičtí bossové počítačových firem si toho jsou vědomi a domnívám se, že si určité přecenění technologií uvědomují odjakživa; jejich vrchní vedení a zejména marketing jim ale nedovolovalo vyjadřovat se zcela otevřeně. Nyní ale je nutné uznat, že s příliš nafouknutým, překomplikovaným a také příliš drahým softwarem se musí něco udělat: proto náhle slýcháme neslýchané, alespoň z úst těchto osob (zákazníci na to žehrají odjakživa). Nemuselo by protentokrát zůstat jen u slov.
