Rozhovor s Michaelem Kocábem o novém projektu Pražského Výběru Tango Ropotámo, počítačích, životu a vůbec.
Hudebního skladatele, muzikanta a podnikatele Michaela Kocába jsem zastihl v jeho studiu ve chvíli, kdy mu Leoš Špachta z agentury Avant-garde přinesl čerstvé vývojové stadium vznikajícího CD-ROMu Tango Ropotámo. Bylo to někdy v polovině září, asi tři týdny před uvedením tohoto nového projektu na trh. Byl jsem rád, že se mi podařilo pan Kocába na chvilku vytrhnout ze serfování možnostmi tohoto CD (a nadšení nad ním) a krátce si s ním pohovořit.
C: Pane Kocábe, kdybyste se sám měl zařadil do škatulky se svým vztahem k počítačům: jste antičítač, chladňák, neutrálec, vstřícník nebo PC fanda?
K: Ještě jednou? Vstřícník a pak je co? Cože je to poslední?
C: PC fanda.
K: Proč PC fanda, to by mělo být computer fanda, ne? Proč PC? Já mám Macintoshe... No tak fanda, jednoznačně!
C: Ale tenhle váš nový notebook to je PC, ne?
K: Tohle je písíčko to jo, ale ten je! Vyrábí je Gericom, má v sobě DVD a připojení na Internet přes takovou dost neobvyklou věc – strčím tam tohle, to je karta, tohle je anténa a jsem spojenej, to je šílený.
C: Komponujete na počítači hudbu?
K: Právě si na ten Gericom dávám notátor. Notebooky dřív nebyly vhodný, měly malý obrazovky. Tahle už je tak dobrá, že si můžu dovolit tam ty notový osnovy mít. Má to rozlišení 1024 na 768 bodů.
C: Naše vydavatelství bylo na jaře spolupořadatelem konference „Visions in Design 98“, na které jste také s panem Konopáskem přednášeli o DVD technologii a slibovali jste DVD projekt Pražského výběru…
K: Je velké plus, že se to ještě neudělalo, protože my jsme na tuhle akci s nynějším CD-ROM shromáždili velké množství materiálu, který bychom pro toho Konopáska neměli. Teď máme materiálu hodně, a když to ještě doplníme, tak to bude úplně fantastický. Já se na to strašně těším, protože to přináší zase jinou kvalitu. Ale ten můj nový notebook je na to taky dobrý. Zrovna zítra mám s Konopáskem sraz…
C: Na „Visions in Design“ jste mluvil o Gesamtkunstwerku, globálním umění, působícím na všechny lidské smysly. Není to bludný kruh? Nezpřístupňuje se něco uměle někomu, kdo to ani nechce? Nemá být toto globální multimediální umění poplatné i například méně vnímavějším lidem, kterým se naservíruje všechno naráz a tak se nějak podaří je zaujmout?
K: Já vím, co myslíte, ale s tím už asi nic neuděláte. Máte možná i pravdu, ale je to takový postýsknutí jako u našich babiček. Když se objevily knížky, lamentovalo se: „Už to není ono, dřív se všechno vyprávělo, muselo se sednout pěkně kolem stolu, zapálit svíčku a dneska si každý vezme knížku, která přišla snad od čerta, od ďábla, začne si ji číst, v úplné izolaci, už nepotřebuje babičku ani dědečka.“ Později zase nadávali vydavatelé: „To se každej zavřel s tou knihou do koutku a četl si, dneska čumí na televizi a tam to má všechno naservírovaný i s obrazem.“ Ten vývoj prostě nezastavíte, a pokud se o to budete snažit, tak budete bláhový, prostě to nezvládnete. A když se podíváte na ten náš nový produkt, který právě předvádíme, a představíte si, že do budoucna to bude všechno ještě dotažené do perfektní kvality, třeba z hlediska ovladačů a tak, tak to přináší novou interaktivní zábavu, která dokáže lidi udržet i v konkurenci s jinými lákadly. Kniha by propadla a oni by hráli kulečník a já nevím, co všechno a vůbec by se nedostali k edukativní zábavě. Zaplať pánbůh, že tato media drží krok. Nebýt Internetu a podobných věcí, tak by lidi možná jezdili na koních, koupali se, stavěli by baráky, ale na čtení a sebevzdělávání by určitě nezbyl čas. Anebo by čas trávili v supermarketech.
C: Na vašem CD-ROM je 52 komprimovaných skladeb, spoustu muziky je možno si stáhnout z Internetu. Jak se budete tvářit, když budou lidi víc stahovat než kupovat?
K: No, to je špatný. Ale snad se vymyslí nějaký kvalitní zábrany. Z Internetu to jednak není ta kvalita, taky to dlouho trvá. Ale, po pravdě řečeno, v případě muziky si na to rád počkám a vypálím si to na cédéčko. No, je to veliká konkurence, bude se s tím muset něco dělat. Veliká konkurence.
C: Jak vidíte vývoj vážné hudby v současné době? Je to samozřejmě otázka na delší povídání…
K: Ta vážná hudba, která se dnes drží na vrcholu progresivity, tam už o peníze nejde, tam už to musí dělat jen výjimečný fanda. Tam neexistuje jakékoli finanční lákadlo, hlavně u skladatelů. Ta hudba je výborná, ale úplně se odtrhla od publika. Zejména od mladých lidí. Ti starší si ji potom vyhledávají, když se trošku uklidněj. To je problém vážné hudby dneška - jeví se jako umění, které už trošku ztratilo dech. Ale pořád je to královna umění, ale trošku v izolaci. Měla by se nějak nadechnout a zase se pokusit. Jakési tendence jsou i ze strany populární hudby ten kordon protrhnout, ale nic moc. Ale o kvalitě nemohou být pochybnosti. Problém je ovšem také v tom, že ta generace skladatelů vážné už hodně vymírá. Mladí všichni dělají pop a bigbeat atd a tak je trochu riziko, že ti nejprogresivnější z nich už nebudou skládat vážnou hudbu. Když to pak začne dělat třeba Paul McCartney a tihle lidi, tak oni zdaleka nemají tu erudovanost, dělají vlastně tuhle muziku špatně. Chce to vzdělání a hodně se tomu věnovat. On třeba popík začíná dnes objevovat to, co bylo ve vážný hudbě objeveno před 50, 60 lety.
C: Myslíte si, že umělá inteligence bude někdy skládat lepší muziku než lidi?
K: Jo, to určitě. Když už teď je schopná hrát líp šachy než lidi, tak určitě bude skládat perfektní muziku. Bude vytvořená z nejlepších výtvorů, nejgeniálnějších autorů, to znamená, oni to sestrojí z Bacha, Beethovena, Beatles, Jacksona a průměrnej nebo i nadprůměrnej skladatel na to už nebude mít, to už je hotová záležitost. Pak to občas nějakej génius zase překoná a oni to hned naroubujou na tu jeho výseč, kterou objevil a zase ho to bude válcovat . To nás ale nemusí trápit, protože ty výtvory umělé inteligence buďto integrovaně přejdou do našich životů a budeme s tím počítat jako s nějakým tvůrčím subjektem, což je možné, anebo se to odkecá. Zatím se to odkecává mechaničností a dokonalostí a hlavně tím, že se tam nedaří dostat to charisma. Takže vy budete mít robota, kterej bude vypadat jako Gorbačov, ale nezvládne řídit stát jako on, protože nemá to charisma. A jakmile každý s tímhle přijde na trh a každý si koupí nějaké skládadlo a každý bude schopen skládat, tak se to začne nějakým způsobem mezi sebou vybíjet. Zatím to tak vždycky bylo. Ono to pak jaksi nevychází statisticky. Vyrobí se například 20 milionů kusů skládadel a co budou všichni skládat? Nějak proti sobě? To nejde. Ta mnohost to zahubí. To by na to musela být třeba geniální přídělová politika, aby třeba dali jedno skládadlo do každého státu, pak by to válcovalo. Ale tím, že ho bude mít každý trouba, to nemůže fungovat.
C: Pak tedy pevně věřím,že nebudete mít pravdu v tom, že to člověka porazí.
K: Ono to porazí. Když dáte jedno skládadlo do každého státu, tak že se jakoby nezprofanuje ten styl toho skládadla, tak vůči tomu nikdo nebude mít šanci. Ale tím že bude v jednom baráku na každém patře dvacet beatlesových skládadel, tak to prostě nepůjde. Ty kombinace jsou omezené.
C: Co váš návrat do politiky? Mnoho lidí by váš návrat uvítalo.
K: Tak to časem, uvidíme. Teď jsem se zase zabral do téhle multimediální oblasti a baví mě to. Mě by politika bavila a cítím, že by mi i šla, ale člověk nemůže dělat všechno najednou. Dokud nějak nenaložím s touhle oblastí tak nechci, protože to bych pořád jen tak přeskakoval z oboru do oboru. Anebo by ta situace zde musela dospět do stadia, kdy bych si myslel, že všichni musí něco dělat. K tomu snad nedojde, i když jistý si poslední dobou přestávám být. Je totiž jednoznačné, že model podemokratičtění Ruska a jeho bývalých satelitů musí jednoznačně shořet. Ekonomicky to nevychází. To vidíte z vývoje v Rusku.
I Slovensko už je na hranici, kdy by se mělo obávat, že ho to strhne zpět do toho bývalého řečiště, my snad ne, ale co tady vláda předváděla a předvádí, to je něco naprosto otřesného. Takže uvidím, v nejhorším to žezlo zase budeme muset vzít do rukou, ale snad k tomu nedojde.
C: Snad ještě poslední otázku. Kdy jste byl naposled s cizí ženou v cizím pokoji?
K: No comment :-).
C: Děkuji za rozhovor.