Celé dny, od roku 1973, vysílá ve smyčce bzučivý zvuk, což už je samo o sobě zajímavé. Ovšem to, co tuhle rádiovou stanici dělá ještě zajímavější, je něco jiného. Čas od času je totiž monotónní zvuk přerušen a můžeme slyšet kódovanou zprávu v ruském jazyce. Vzhledem k tomu, že není známo žádné oficiální stanovisko ohledně důvodu existence stanice, můžeme zatím stále jen spekulovat. K čemu vlastně slouží záhadný Buzzer, tedy ve volném překladu „bzučák“?
Pátrání radioamatérů začíná
Vůbec poprvé bylo vysílání odhaleno v roce 1973 na kmitočtu 4625 kHz. Později bylo zjištěno, že vychází od městečka Povarovo, které leží nedaleko od Moskvy. Ovšem místo, odkud stanice vysílá, bylo několikrát změněno.
V roce 2010 byla stanice detekována poblíž Petrohradu, o pět let později byl její signál zachycen v moskevské oblasti Naro-Fominsk. Tyto přesuny probíhají nejspíš kvůli tomu, aby stanice zůstala v anonymitě.
Proč ale ruské úřady udržují v chodu vysílání, které údajně nepotřebují? V roce 2011 se vydala skupina lidí prozkoumat opuštěnou vojenskou základnu v Povarově. Našli zde deník, který obsahoval záznamy o vysílání stanice, které obsahovaly i zmínku o frekvenci vysílání, tedy 4625 kHz.
Jedna z lokací stanice zachycená na satelitním snímku
Slouží UVB-76 pro vojenské účely?
Ruské úřady se nikdy k funkci „bzučáku“ oficiálně nevyjádřily, což dává samozřejmě další prostor pro spekulace. O stanici se ovšem zmínil bývalý ministr komunikací Litvy Rimantas Pleikys, který řekl, že občasné hlasové zprávy slouží k potvrzení stavu pohotovosti příjemce. Velmi častá je teorie, která se objevila v ruském tisku, kde se píše o tom, že se frekvence „bzučáku“ používá pro pozorování změn v ionosféře. Jako nejpravděpodobnější ale bývá označena teorie ze všech nejprostší. UVB-76 využívá ruská armáda prostě proto, aby jí nikdo frekvenci 4625 kHz neobsadil.
S vojenským využitím také souvisí jedna z nejdivočejších teorií. Podle té má totiž jít o spouštěč ruských jaderných raket, který byl uveden do chodu za Studené války. Měl fungovat tak, že systém (v případě, že bude vše na povrchu zničeno) vyhodnotí situaci a odpálí jaderné zbraně na předem určená místa. Prý Rusko chtělo po skončení Studené války tento systém vypnout. Ale kvůli tomu, že systém by na pokus o vypnutí mohl reagovat odpálením zbraní, k tomu nikdy nedošlo.
Účel stanice zůstává zahalen tajemstvím pod desítky let
Tajemné šifry a zvuky
Jednou za čas je zvuk bzučení přerušen a ozve se hlas, který ohlásí směs písmen a číslic. Ruská jména pak mají nejspíše za úkol usnadnění identifikace jednotlivých písmen, jelikož zpráva nemusí být úplně zřetelná. Ve většině případů jde o hlas muže, jen výjimečně zprávu čte žena. Kvalita vysílání přidává zprávě až hororový nádech.
Do roku 2010 docházelo k vysílání těchto zpráv jen velmi zřídka, ovšem postupně se jejich počet začal zvyšovat. 17. října 2016 stanice dokonce odvysílala 18 takovýchto tajemných šifer. Mimo zpráv je bzučivý zvuk občas přerušen i pouhým tichem, jindy jsou zase slyšet zvláštní zvuky v pozadí. Jde například o rozhovory, posouvání nábytku v místnosti, televizi. Jednou byl zvuk opravdu děsivý, když se do monotónního bzučení najednou ozval ženský křik.
Co by mohly znamenat kódované zprávy?
Ohledně zpráv se rojí velké množství spekulací. Nikdo totiž neví, co přesně by tyto šifry mohli znamenat. Navíc zachycená šifra je bez kódové knížky většinou k ničemu. Proto nám zatím nezbývá nic jiného, než spekulovat.
Pravděpodobně se nejedná o úniky tajných informací a ani o informace, které by se týkaly „zlatého věku“ SSSR. O něco pravděpodobněji se jeví teorie o tom, že by mohlo jít o komunikaci s jadernými ponorkami. Pokud totiž čísla z jedné zprávy zadáme do souřadnic, zjistíme, že toto místo se nachází v Barentsově moři. Ovšem na druhou stranu je fakt, že pro komunikaci s ponorkami se používají kmitočty asi o 2 až 3 řády nižší. Se zjištěním souřadnic v moři se pojí i další šílená teorie. Někteří nadšenci se totiž domnívají, že právě v těchto místech se nachází tajná podmořská základna.
Časté jsou také zmínky o tom, že by mohlo jít o zprávy ruským tajným agentům, kteří operují v zahraničí, což už zní o něco přesvědčivěji.
Je UVB-76 jedinou tajemnou stanicí?
Tady je odpověď o něco jednodušší. Určitě není. Jen v Rusku existují hned další dvě podobné stanice. Jejich jména jsou „Squeaky Wheel“ a „Pip“. Také vysílají zvuk ve smyčce, který občas přeruší šifrovaná zpráva. U těchto dvou stanic je ale situace přeci jen odlišná, než u UVB-76, jelikož fungují pod jednou společností. Také dochází velmi často k situaci, že po odvysílání šifry na jedné stanici se ozve na té druhé kódovaná odpověď. Navíc podobné krátkovlnné stanice nejsou nikterak vzácné, číselné stanice používalo pro špionáž například i Československo.
UVB-76 je záhadným fenoménem dodnes
Co se aktivity stanice týče, je velmi zvláštní jedna věc. Signál UVB-76 po pádu SSSR nezmizel, ale naopak stanice postupně začala být mnohem aktivnější. Vzrůstal počet zpráv, docházelo k častějšímu stěhování a zřejmé snaze utajit funkci „bzučáku“. Každopádně není problém na internetu najít živé vysílání UVB-76 a když budete mít štěstí, třeba nějakou ze zpráv uslyšíte.
Na závěr několik spekulací. Proč je stále v chodu něco, co už mohlo být vlastně dávno odpojeno? Je pravda, že jde přeci jen o systém odpálení jaderných zbraní ze Studené války, který Rusko stále udržuje v chodu, i když ve vylepšené podobě? Jde o zprávy tajným agentům, zkoušku spojení s jadernými ponorkami nebo přeci jen má bzučivý zvuk jen udržet frekvenci volnou pro vojenské využití. Údajně už „bzučák“ neslouží k žádnému z těchto účelů, tak proč ho prostě nevypnout, když je nepotřebný. Jeví se to jako nejrozumnější varianta, ovšem co když se právě to stát nesmí…
