Vědci možná identifikovali biologický mechanismus, který stojí za syndromem náhlého úmrtí kojenců. Lepší pochopení příčin tohoto onemocnění by v budoucnosti mohlo pomoci vyvinout test, který by dokázal u dětí předpovědět riziko náhlého úmrtí, informuje New Scientist.
K syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS) dochází, když zdánlivě zdravé dítě nečekaně zemře. Obvykle se to stává během prvních šesti měsíců života v průběhu spánku. Není známo, proč k tomu dochází, ale předpokládá se, že jde o kombinaci různých faktorů, jako je vývoj dítěte a jeho vystavení vlivům prostředí, například cigaretovému kouři.
Co stojí za náhlým úmrtím?
Robin Haynes z Bostonské dětské nemocnice v Massachusetts a její kolegové analyzovali mozkové kmeny sedmdesáti zemřelých dětí, z nichž 58 zemřelo na syndrom náhlého úmrtí a 12 z jiné příčiny. U dětí, které zemřely na SIDS, vědci zjistili rozdíly v tom, jak se neurotransmiter serotonin vázal na jejich receptory 5-HT2A/C, které se nacházejí v dolní části mozkového kmene. Výsledky bádání byly publikovány minulý týden v odborném časopise Journal of Neuropathology & Experimental Neurology.
„Syndrom náhlého úmrtí kojenců, který je hlavní příčinou postneonatální úmrtnosti kojenců ve Spojených státech, je obvykle spojen s obdobím spánku. Již dříve jsme prokázali serotonergní abnormality ve dřeni (např. změněnou vazbu na serotoninový (5-HT)1A receptor) u těchto případů.“ uvádí Haynes v abstraktu vědecké práce.
U hlodavců byly tyto receptory spojovány s ochrannými funkcemi během spánku, jako je schopnost reagovat na nízkou hladinu kyslíku lapáním po dechu nebo probuzením. Mezi dětmi, které zemřely na SIDS, byla zjištěna snížená vazba serotoninu na receptory 5-HT2A/C, případně se vazba nezvyšovala, jak se očekávalo, když děti stárly, ve srovnání s dětmi, které zemřely z jiných příčin.
Nejde o jednu abnormalitu
Vědci jsou přesvědčeni, že tyto rozdíly mohou v kombinaci s dalšími biologickými a environmentálními faktory, jako je poloha dítěte při spánku, zvyšovat riziko náhlého úmrtí. Lepší pochopení různých mechanismů, které mohou vést k SIDS, jako jsou například možné genetické abnormality, by jednoho dne mohlo vědcům pomoci vyvinout test, který by dokázal předpovědět míru rizika u konkrétního kojence.
„Myslím, že jedna z věcí, kterou se povedlo objasnit, je, že na rozdíl od jiných věcí není syndrom náhlého úmrtí kojenců způsoben jednou abnormalitou v jednom fyziologickém systému, ale že jde o interakci,“ říká Thomas Keens z Dětské nemocnice v Los Angeles.
Skutečnost, že se dle studie u některých dětí, které zemřely na syndrom náhlého úmrtí, s věkem nezvýšila vazba serotoninu, by podle něj mohla vysvětlit, proč k těmto úmrtím často dochází mezi druhým a čtvrtý měsícem věku. Právě v této době totiž dochází u kojenců k rychlým změnám v řízení dýchání.
