Jedná se navíc o jednu z největších akvizicí v software všech dob v hodnotě 13,5 miliardy dolarů.
V tradiční mapě softwarového světa nebylo dlouho pro obě zmiňované firmy vyhrazeno významné místo: kromě Microsoftu se mezi největší řadily firmy Adobe, SAP nebo Oracle, ale už málokdo další. Symantec byl léta vnímán spíše jako distributor různých softwarových utilit a následně jako výrobce antiviru i některých dalších pomůcek, zatímco o firmě Veritas Software věděli jen znalci, kteří se specializují na oblast ukládání dat.
Náhle však dochází mezi těmito dvěma společnostmi k „nepravděpodobnému“ spojení: Symantec kupuje Veritas formou výměny akcií v obrovské hodnotě 13,5 miliardy dolarů. Výsledná společnost má mít roční tržby okolo pěti miliard dolarů – což je pro zajímavost trojnásobný obrat jako má Adobe. Obě společnosti k tomuto obratu přispějí zhruba stejnou měrou (Symantec o něco víc), a rovněž ve fúzi, kterou obě firmy označují jako „přátelskou“, bude mít Symantec převahu: současní akcionáři Symantecu budou mít ve spojené firmě 60 %, současní akcionáři Veritasu asi 40 %.
Shodná zákaznická obec
Obě spojující se firmy, Symantec i Veritas, působí ve zcela odlišných oblastech: Symantec je aktivní v oblasti bezpečnosti, Veritas v oblasti storage. Firmy si nekonkurují, ve své činnosti se téměř ani nedotýkají, a oběma se dlouhodobě daří (rostou jejich tržby, obě firmy dosahují velmi slušného ročního zisku, každá okolo 0,5 miliardy dolarů). Jaký význam má tedy jejich spojení?
Obě společnosti mají stejnou zákaznickou obec, o kterou jim nejvíce jde: jsou to firemní zákazníci, především z řad velkých firem. Každý zákazník této velikosti řeší jak úkoly v oblasti bezpečnosti, tak v oblasti storage - a proto, že mu bude schopna obě tyto oblasti obsloužit jedna firma, doufá Symantec (nová firma převezme toto jméno, Veritas zmizí), že to bude schopen dělat jednak s menšími náklady a jednak bude u firem úspěšnější. Tvrdí se, že velcí zákazníci postupně usilují o snížení počtu společností, které jsou jejich dodavateli, takže spojený Symantec-Veritas předpokládá, že mu to pomůže dostat ze hry další konkurenty.
Za spojením lze vidět ještě další důvody. Tradiční velcí dodavatelé informačních systémů (tzv. systémoví integrátoři, ale také dodavatelé velkých hardwarových infrastruktur, jako je např. HP nebo Cisco) v obou těchto moderních a komerčně velice atraktivních oblastech, tj. security a storage, poněkud zaspali. Nebudou ale tuto chybu opakovat podruhé: již do nich vrhají celou svou váhu počítačových obrů. Pětimiliardový softwarový gigant jim nyní může čelit lépe než dvě samostatné firmy.
Slučování firem ovlivňuje ekonomika
Spojením Symantecu s Veritasem, ale i Oracle s PeopleSoftem zřejmě nastává další kolo konsolidace počítačového průmyslu, o kterém se již dlouho hovořilo. Obvykle platí, že jedno či dvě takováto obří spojení vyvolají okamžitě vlnu dalších fúzí a akvizicí: konkurenti si uvědomí, že se situace změnila a že by měli rychle reagovat.
Už se také objevují různé kombinace, které vypadají na první pohled ještě nepravděpodobněji než toto spojení: probíhají například zprávy, že Sun Microsystems chce pohltit firmu Novell, Oracle zvažovala pohlcení firmy BEA a v dobré paměti jsou ještě prozrazené rozhovory mezi Microsoftem a firmou SAP. O spojování a pohlcování menších firem ani nemluvě – již dnes se jich realizují desítky každý měsíc.
Tlaky na spojování firem jsou tak velké jako nikdy v historii a jsou z devadesáti procent ekonomického charakteru. Zákazníci se naučili šetřit, až „diktovat ceny“: je stále běžnější situace, kdy vlastní pořízení software nestojí nic nebo jen velmi málo (a v tomto také hraje obrovskou roli šíření open source software!). Zákazník je pak ochoten platit za následnou implementaci, úpravy produktu, údržbu a odbornou podporu.
Spojit se znamená přežít
Svým způsobem tak klesá význam aktivního obchodu (získávání nových zákazníků) a roste význam odborných služeb: například zmíněné firmy Symantec a Veritas mají dohromady skoro 4000 obchodníků (!), a i když první prohlášení firem uklidňují znervóznělé řady vlastní sales force, že „je dobře, že máme tolik skvělých salesmanů“, bude se určitě i zde šetřit a propouštět.
Konsolidace, které byly dlouho odkládány a oddalovány především z důvodů specifických firemních kultur softwarových firem (častý je zde pocit obrovské výlučnosti, určený a udržovaný „géniem – otcem zakladatelem“), nyní probíhají hlavně proto, že společnosti už vidí, že spojení znamená přežití – a před tím jde i génius stranou.
