Dnešní díl je volným pokračováním předchozí části, snažící se vyvrátit některé nejrozšířenější mýty o svobodném software.
Toto je jistě z části i pravda, na druhé straně to podle mne stejně spadá do kategorie mýtů, jelikož je asi nepříznivé v jiném smyslu, než se většinou uvádí.
Budu teď mluvit o GNU/Linuxu, ačkoliv by se to samé zřejmě dalo aplikovat i na většinu ostatních svobodných systémů. Nebudu se zabývat nějakým zbytečným plácáním o sekretářkách pracujících pod GNU/Linuxem a snažit se na příkladech firem pracujících s GNU/Linuxem dokazovat jeho uživatelskou přívětivost.
Prostředí GNU Linuxu je jistě velmi nepříznivé ve chvíli, kdy jste si někde na Internetu přečetli, jak je ten nový svobodný systém skvělý, v knihkupectví jste náhodou zahlédli CD a hups jej instalovat. Dovoluji si tvrdit, že v devadesáti procentech, možná více, přijde okamžité vystřízlivění. Mnozí zajdou dokonce tak daleko, že skončí s čerstvě naformátovaným diskem (jako já). Prosím vás, nedělejte to!
Uvědomte si, že nebudete instalovat nějakou aplikaci, ale úplně nový, vám neznámý operační systém. Zde je paradox. Instalace operačního systému bývá většinou řádově složitější než jeho používání, tudíž byste k jeho instalaci měli mít minimálně ty uživatelské znalosti. Ovšem jak získat uživatelské znalosti, když ještě nemám kde? Dále vyvstává otázka, zda se opravdu mohu spolehnout na bezplatnou podporu od komunity na internetu ve chvíli, kdy na mém jediném počítači svítí chybová hláška a na nějaké odeslání mailu do konference není ani pomyšlení.
Bohužel lidé si myslí, že pokud znají jeden operační systém a jeho instalaci, budou schopni bez problémů nainstalovat jiný operační systém. To není vůbec pravda. Byť byste měli na jednom sebelepší poznatky, na tom druhém vám v prvních chvílích kontaktu nebudou vůbec k ničemu. Mnoho lidí tak zkouší instalovat GNU/Linux touto sebevražednou cestou a poté si stěžuje na jeho nepřívětivost. Není tomu tak, je to spíš problém toho, že uživatelé od nového systému čekají, že se bude chovat přesně jako ten starý a nebudou se muset nic učit. To není pravda.
Na začátku potřebujete někoho, kdo vám pomůže. Pokud máte kamaráda, ochotného známého, který s GNU/Linuxem umí, jste za vodou. Jinak je nejrychlejší cesta zaplatit si dočasnou technickou podporu, nebo koupit distribuci systému již s podporou. Toto není reklama na dané služby, to je jen upozornění, že pro začátek je to holá nutnost, jinak se budete potýkat s obrovskými potížemi. Pokud počítačům trochu rozumíte, pak další instalace pro vás budou již hračkou. Poprvé to ale sami nezvládnete, věřte mi. GNU/Linux za to nemůže.
Ve chvíli, kdy již je systém nainstalovaný, zkonfigurovaný a plně funkční, máte vyhráno. Rozdíl v ovládání grafických rozhraní pro GNU/Linux, MS Windows a třeba Mac OS je velmi malý. Věnujete pár minut základnímu kurzu ovládání a budete pohodlně pracovat. 99 % uživatelů stěžujících si na nepřívětivost argumentuje právě instalací, ale tu podporu si platit odmítají a koupit si knihu také odmítají. Svobodný software je svobodný, ale ne zadarmo.
Vývoj grafických rozhraní pro běžné uživatele zřejmě poměrně výrazně zpomalily spory o KDE a licenci Qt. Proto vznikl také projekt GNOME. Nyní již je vše vyřešeno a i KDE je teď svobodným software, takže je vlastně prvotní důvod pryč, ale windows managery sjednoceny nebyly a tak si každý jde svou vlastní cestou. Samozřejmě, že jsou mezi sebou kompatibilní a plně se navzájem podporují, ale přece jen je to tříštění sil komunity. Na druhé straně buďme rádi, že si oba projekty konkurují, do budoucna tak máme zřejmě lepší vyhlídky.
Projekty jsou to ale velmi mladé a tak zde je ještě z dřívějších dob plně oprávněný mýtus o příkazové řádce, složitosti, nepřátelskosti. Myslím, že dnes již není opodstatněný. GNU/Linux není složitý, není nepřátelský, ale je JINÝ. Přecházet z čehokoliv kamkoliv je obecně problémové. S tím asi nemůže nikdo polemizovat a pokud se k přechodu chystáte, mějte to na vědomí. Musíte mít někoho, kdo vám pomůže, a i tak vám to zabere nějaký čas.
Já osobně si myslím, že výhody převažují, ale jiní si mohou myslet opak a je to jejich názor. Jen na základě svého neúspěchu netvrďte, že je systém nepřátelský a nepleťte ostatní uživatele.
Toto téma jsem v podstatě nakousl již o trošku výše u vysvětlování konfliktů kolem svobodného windows manageru pro X Windows. Podobná situace se stala i několika dalším projektům a pokud k tomu ještě přidáme špatné chápání unixového světa, je zde roztříštěnost jak hrom. Na první pohled.
Při podrobnějším zkoumání ale zjistíme, že ačkoliv existuje více komponent jednoho druhu, často s různým ovládáním, nejedná se ani tak moc o roztříštěnost jako spíše o možnost výběru.
Již v minulém dílu jsem vysvětloval, že unixové operační systémy jsou založeny z velké části na nezávislých utilitách či malých samostatně pracujících celcích. Můžete jeden nahradit druhým, můžete použít jinou verzi. Ve finále pak může existovat obrovské množství různých možností a konfigurací.
To se navenek může jevit jako roztříštěnost, jako nepřátelskost systému, ale při pohledu dovnitř vidíte, že to všechno spolu pracuje. Naopak vy jako uživatel si můžete vybrat komponentu, která se vám nejlépe ovládá, je vám nejsympatičtější. V distribuci máte většinou nějaké možnosti předvolené a pokud se nechcete zabývat testováním všech komponent a rozhodováním, zvolíte výchozí možnost a nezajímáte se o to. To není nevýhoda, dostáváte se tak na úroveň jiných operačních systémů. Volba komponent je jakási nadstavba, něco, co můžete využít, ale nikdo vás k tomu nenutí.
Existuje například více textových editorů, Vi, Vim, GNU Emacs, Ed, ale pokud přijdete k neznámému stroji, prostě si zvolíte ten, co vám vyhovuje. Většinou tam naleznete všechny základní, všechny stejné. Když se snažím najít rozumný textový editor v jednom nám všem známém operačním systému, většinou narazím pokaždé na jiný, minimálně na jinou verzi. Nenazýval bych to roztříštěností, ale škálou výběru. Podobně svůj oblíbený okenní manažer si zvolím při přihlašování sám, nejsem odkázán na něčí nastavení. Většinou jsou na systému nainstalovány všechny nejpoužívanější.
GNU používá téměř pouze otevřené formáty, často standardizované. I úplně odlišné programy a utility spolu mohou bez problémů komunikovat. Je pravda, že ve světě GNU panuje mnohem větší rozmanitost a jakási míra chaosu, ale na druhé straně je pravda, že tento chaos dokáže GNU ovládat a nevymyká se z rukou. Máme třeba různé okenní manažery a přesto se mezi nimi dají bez problémů aplikace přenášet. Nesmíme to soudit měřítky jiných systémů a myslet si, že je logické a přirozené, že toto nemůže fungovat. Musíme brát v úvahu vlastní měřítka systému a soudit jej ,,zevnitř.``
Nechtěl jsem zde napadat jiné operační systémy, jen se snažím vysvětlit, jak to, co se může jevit z venčí jako totální chaos, může uvnitř vlastně docela dobře a přehledně fungovat. Pro případnou diskuzi pod článkem vás ujišťuji, že nikde netvrdím, že by byl GNU/Linux či nějaký jiný svobodný operační systém lepší než Microsoft Windows či nějaký jiný operační systém, pouze vysvětluji jeho specifika.
