V průběhu posledních měsíců se výrazně změnila povaha anglicky psaného spamu – bohužel, k horšímu. Naproti tomu se v českém dolíčku nic neděje; dodejme, že naštěstí. Výjimkou jsou jen poměrně zmatené iniciativy ministerstva informatiky; dodejme, že naštěstí neškodné, zatím.
Spam a viry – nezřídka se setkávající ve
virových spamech – jsou jednoznačně největším problémem současné internetové komunikace, brzdící rozvoj podnikání s využitím Internetu a místy ohrožující jeho fungování. Pokud je někdo „šťastným adresátem“ zhruba dvou stovek spamových e-mailů denně jako autor článku, ale nebere tento jev tragicky a podrobí jej občas zkoumání, může dospět k zajímavým závěrům. Anglicky psaný spam (kterého je v této záplavě nějakých 99,9%) prochází v posledních měsících významnými změnami, které jsou – bohužel – jen k horšímu.
Převážná většina spamových e-mailů z loňského a počátku letošního roku spočívala v primitivních nabídkách obchodního rázu. Kromě na první pohled zjevné nesmyslnosti, která by mohla uspět snad jen u osob mimořádně mdlé mysli, se vyznačovala také omezenou nápaditostí – spamy se stále točily okolo zhruba desítky témat, která už sama o sobě sdělovala, že jde o spam. Člověk vůbec nemusel mail číst, ani část první věty, neboť podle slov jako „herbal viagra“, „penis“, „free paswords“ či „honest proposal“ (= nigerijský scam) si zprávu okamžitě zařadil a vymazal ji ve zlomku vteřiny. Je těžké si představit, že by vůbec někdo na takovéto e-maily zareagoval, ale zřejmě se tak děje, jak dokládají různé průzkumy – i když je účinnost jedna ku statisícům, vzhledem k mizivým nákladům na straně odesílatele na sebe vydělají.
Cosi se ale v posledních měsících a týdnech mění. Ne že by „viagra“ (apod.) zcela vymizela, ale přibyly a jsou stále častější útoky, které jsou podstatně rafinovanější, zejména pro uživatele anglo-amerického Internetu. Různé nabídky přicházejí jakoby od firem, které většina uživatelů Internetu zná a často je s nimi v obchodním styku – například od Amazonu, Dellu, eBay, Yahoo či Microsoftu. Tyto subjekty s uživateli skutečně často a hromadně komunikují, typické jsou nabídky nového zboží na Amazonu nebo eBay, které si navíc milióny lidí vyžádaly. (Microsoft s řadovými uživateli mailem nekomunikuje, ale kdo z nich to ví?). Maily jsou na první pohled seriózní v předmětu (žádná „viagra“) i v obsahu sdělení; často jsou v HTML formátu a používají grafiku dané firmy (logo, font, formátování atd.). To, k čemu se uživatel po několika kliknutích dostane, je ovšem pochopitelně zase běžného spamového charakteru – tedy polopodvodné až zcela podvodné tahání peněz z kapes lidí.
Rozpoznat tyto maily od spamu ovšem také není nemožné. Vyžaduje to ovšem více práce, více pozornosti a především spoustu zkušeností: některé maily vypadají natolik právě, že člověk musí předem vědět, že daná firma maily tohoto typu nikdy nepoužívá. K odhalení spamu je občas také nutné kliknout na odkaz v mailu (už proto, že některé z těchto spamů jsou velmi krátké a obsahují především jen odkazy); v odkazu je uložena vaše adresa, takže spammer okamžitě a s radostí zjistí, že tato adresa je živá, uživatel dokonce reaguje a že jej tedy může zásobit dalšími spamy.
Je potřeba si zde uvědomit jednu věc. Běžné spamy typu „jak zhubnout o 30 kilo během jednoho měsíce“ nejsou podvodné, pouze sázejí na lidskou hloupost, jak ostatně činí skoro všichni obchodníci. Pokud takovýto mail nabízí, že za poplatek pouhých devíti dolarů zašle zákazníkovi zaručeně účinný recept, který pomohl již miliónům lidí, vy zaplatíte a v obálce vám přijde lísteček s jediným slovem „NEJEZ.“, můžete jen nadávat sami sobě.
Pokud ovšem maily předstírají, že jejich odesílatelem je renomovaná firma, pak se jedná o jasný podvod a o porušení zákona, bez nutnosti pracného dokazování, jestli to byl spam (=nevyžádaná pošta) či ne.Vzhledem k tomu, že ani proti těmto podvodům nejsou represivní orgány v USA či jiných zemích dnes úspěšné (boj proti spammerům připomíná boj proti hudebním pirátům – jednou za čas je nějaký nešťastník chycen a exemplárně potrestán, ale další statisíce páchají tuto činnost beztrestně a bez obav dál), je situace skutečně vážná. Znamená to, že s využitím Internetu lze činit podvody, na které se vztahují běžná ustanovení zákona, ale vzhledem k povaze komunikačního média je velmi malá šance, že pachatel bude zjištěn a vina mu bude dokázána.
V této souvislosti určitě stojí za to se věnovat „českému spamu“, nevyžádanou poštou českých právních subjektů, rozesílaných převážně na „české“ e-mailové adresy. I když s tím bude zřejmě řada čtenářů vášnivě nesouhlasit, zastávám názor, že problém českého spamu neexistuje. Ne že by vůbec neexistoval „český spam“, ale je šířen v tak malém množství, že jej vůbec nelze považovat za problém jakkoli ohrožující český Internet. Spam v miniaturním množství necítíme, ve velkém obtěžuje a v neúměrně obrovském zabíjí. Český spam je navíc charakterizován tím, že se jedná ve velké většině případů o běžné obchodní nabídky, pouze šířené nepovoleným způsobem – občas mně někdo nabídne ke koupi traktor, oběd v restauraci na druhém konci republiky nebo možnost si vydělat měsíčně velké peníze, třeba i dvacet tisíc korun :). Řekl bych, že to je zatím spíše legrace než spam a současně, že se české firmy s touto formou teprve učí zacházet, o čemž svědčí obvyklé chyby: nefungující odkazy, obrázky vložené do textu o rozměru palce, avšak velikostí tří megabajtů, nebo perly typu „toto není spam, protože jsme získali vaši adresu z veřejně dostupných (sic!) zdrojů“.
Ne že by to byl zrovna důvod k radosti, ve srovnání s Amerikou si ale můžeme říci „zaplať pánbůh“. Nešťastně ovšem reaguje české ministerstvo informatiky, které chce proti víceméně neexistujícímu českému spamu, neboť na americký jaksi jeho moc nesahá, nasadit zcela drakonické prostředky. Ne že by nebylo potřeba spam neustále vytěsňovat, ba naopak, ale s rozumem. Nevyžádanou reklamu v českých podmínkách dostatečně pokrývá existující právní stav (novela zákona o nevyžádané reklamě); dokonce má i praktické výsledky, jak dokládá několik příkladů potrestaných českých spammerů, způsobem adekvátním jejich škodlivé činnosti.
Pokud ministerstvo informatiky navrhuje za spam pokutu až deset miliónů korun, pak se to rovná trestu až doživotního vězení za krádež žvýkačky v samoobsluze. Nic proti tomu, aby zákon spam přesně definoval, to je jistě záslužné, ale silácké vyhlašování „nulové tolerance“ vyvolává vždy mrazení, u George Bushe Jr. stejně jako u Vladimíra Mlynáře. Lidé dělají chyby a věci se stávají, a kam až došel jeden stát proslulý svou nulovou tolerancí, je dobře známé a znechucující. Pokud tak může dostat likvidační pokutu malý český podnikatel, který rozešle pár desítek nevyžádaných mailů, zatímco zahraniční spammeři, kteří každodenně zaplavují české adresáty milióny nevyžádaných a navíc podvodných, kriminálních mailů, je něco velmi v nepořádku a přímo to vybízí k obcházení zákona ve smyslu „není zlé krást, špatné je nechat se chytit“.
