Snaha si život co nejvíce zjednodušit je stará jako lidstvo samo. Pokud by tomu tak nebylo, tak ještě pobíháme kolem jeskyní s kyjem v ruce. I Sumerové byli líní – v tom dobrém slova smyslu. Nelze se tedy divit, že se snažili si život co nejvíce ulehčit a zpříjemnit.
O tom, že prokazatelně používali jako první bronz, už zmínka byla. Zatímco Egypťané budovali své pyramidy stále jen s pomocí kamenných a maximálně měděných nástroj, Sumerové byli dál. No, a když už ten bronz jednou měli, hned jej začali používat k výrobě běžných nástrojů.
Jako první používali pily, kladiva, hřebíky, meče a dýky, sekery a mnoho a mnoho dalšího. Leccos bylo známo už dříve a vyráběno z kamene, ovšem Sumerové původní nápad vylepšili a mnoha předmětům dali dodnes používaný tvar.
A protože s mnoha vynálezy se dobře obchodovalo, Sumerové patřili k těm národům, které obchodu přáli. Aby lépe vzkvétal, vymysleli jako první soustavu měr a vah založenou na etalonech, které byly uchovávány v chrámech a každý si své závaží či jiné měřidlo mohl dle nich „zkalibrovat“.
Byli také první, kteří znali výrobu skla a používali přírodní asfalt – ne pro stavbu silnic, ale jako lepidlo. Takže i princip lepení znali jako první.
Stejný pokrok jako v organizaci společnosti učinili ve stavbě měst. Netvořila je změť budov, ale jsou zakladateli městského plánování, dokonce se takové plány i dochovaly. Některá svá města vybavili takovými výdobytky, jako byla kanalizace a dlážděné ulice. Že to bylo taktéž prvně v historii, to už snad ani nemá smysl dodávat.
Nás, Čechy, by mělo zaujmout, že Sumerové jako první vařili pivo. Fakt, byli to pivaři, tento nápoj byl pro ně velmi důležitý. Je ale třeba zdůraznit, že sumerské pivo mělo s tím naším společné snad jedině to, že oba nápoje je nutné vařit. Jak přesně chutnalo, to není příliš jasné.
Zachovalo se několik receptů, ale jsou bohužel poněkud zastřené a všechny ingredience nejsou dobře popsané, to samé se týká jejich množství. Kdysi byl proveden pokus a dle jednoho receptu bylo „sumerské“ pivo uvařeno. Bylo hutné, sladké, mazlavé a nikomu nechutnalo. Oni měli asi přeci jen jiná měřítka.
K výrobě piva a k zajištění obživy je nutné pěstovat obilí. Sumerové zemědělství sice nevynalezli, ale významně je zdokonalili. Budovali (jako první) zavlažovací kanály, používali (jako první) pluh, dokonce (jako první) vymysleli jeho secí variantu se speciální nálevkou plnou zrní, odkud padalo přímo do brázdy. Něco takového neznali naši předci ani ve středověku.
Nejen přízemní život, ale i astronomie a matematika
Nestarali se ale jen o přízemní život. Zvedali své zraky k nebi a zajímali se o astronomii a matematiku. Hvězdy uspořádali do souhvězdí, z nichž některé známe v dodnes nezměněné formě. V matematice vytvořili první početní soustavu založenou na šedesátkovém počtu, no a den rozdělili na 24 hodin, hodinu pak na šedesát minut. Netřeba snad zdůrazňovat, že v tom byli první.
Kulturní úroveň národa, a to nejen vzdělanců, ale i „prostého lidu“ lze posoudit z toho, co souhrnně nazýváme „lidová moudrost“. Třeba přísloví nám o tom kterém národě řeknou mnohé. Sumerové jsou prvním známým národem, který právě přísloví pěstoval a leckteré sdělují tu samou zkušenost, jako ta naše. Tak například víme, že není dobré říkat hop, dokud se nepřeskočí.
Dříve to samé vyjadřovalo úsloví „ještě vlka nechytili, už na jeho kůži pili“. Sumerové říkali „ještě lišku nechytil a už pro ni dělá obojek“. Každý také ví, jaké je to dostat se z deště pod okap.
V Mezopotámii téměř neprší a okapy tam byly neznámé, proto Sumerové říkali „sotva jsem unikl divokému býku, trkla mě divoká kráva“. Je tedy vidět že navzdory propasti čtyř tisíciletí měli Sumerové podobné životní zkušenosti, jako my dnes.
Vzhledem k velmi intenzivní byrokracii narazili Sumerové brzy na problém, jak potvrdit, že ten či onen úředník vyhotovil daný dokument či ověřil nějakou důležitou skutečnost. My dnes používáme podpisy a razítka, Sumerové vymysleli pečetidla, později pečetní válečky.
Ty mohli používat i lidé negramotní. Vynalezen byl i princip zabezpečení listovního tajemství. Popsaná tabulka se vysušila, obalila tenkou vrstvou hlíny a označila pečetním válečkem. Bez porušení obalu nemohl nikdo tabulku přečíst.
