Zkoušeli jste si někdy vybrat stůl k počítači? Většina nestojí za nic. Upravit klasický psací stůl je snazší, než byste čekali.
Jestlipak uhodnete, co má následujících deset stolků společného? Za žádným z nich bych nechtěl trávit více než půl hodiny. Obchodní domy s nábytkem jsou podobnými počítačovými stolky k naší smůle doslova nacpané.
Řada návrhářů, na jejichž produkty často narážíme, snad za počítačem nikdy neseděla. Jinak asi nedokážeme vysvětlit, že většina podobných konfigurací vůbec neodpovídá obecně známým ergonomickým poučkám, které pro práci za počítačem platí.
Klasický psací stůl se na práci s počítačem příliš nehodí. Výška pracovní desky, která se u psacích stolů běžně používá, je totiž dobrá na psaní a ruční práce. Jenže při práci s počítačem a psaní na klávesnici má tělo úplně jinou polohu, neopíráme se o desku lokty, ale nad stolem je ruka jen kousek za zápěstím, a deska stolu je tak často příliš vysoká.
Vše ještě komplikuje skutečnost, že horní hrana obrazovky monitoru by měla být zhruba ve výšce očí sedícího uživatele. Při sledování dění na monitoru je díky tomu hlava v ideální poloze – v mírném předklonu. Jít s celou deskou níž tedy také z tohoto důvodu není nejrozumnější řešení – monitor by se mohl dostat moc dolů, navíc se v takovém případě stolek stane prakticky jednoúčelový, protože na všechny další běžné činnosti, které provádíme v sedě za stolem, bude příliš nízký.
Co s tím? Rozebereme si to postupně. Nábytkářský průmysl zareagoval na situaci na trhu tak, že vychrlil počítačové stolky zvláštní konstrukce. Copak udělá v očích zákazníka z každého psacího stolu stolek počítačový? Přece šuplík na klávesnici. A tak na většině z nich najdete asi největší neštěstí – miniaturní poličku postavenou většinou na šířku klávesnice s tolerancí pár centimetrů po obou stranách. Co je na tom tak strašného? Povětšinou je taková polička připravená pro klasickou IBM klávesnici z osmdesátých let. A tak se vám může nakrásně stát, že se v případě, že pořídíte větší klávesnici, jako je třeba Logitech G15, na šuplík prostě nevejde. A ještě je tu druhá drobnost, která v osmdesátých letech nikoho tolik nepálila – totiž myš. Je více než vhodné, aby ležela hned vedle klávesnice. Jenže to je u šestnácti ze dvaceti stolků úplně nemožné, u tří se vejde za stísněných podmínek s tím, že manipulační prostor pro myš má na šířku pár centimetrů, a jen na jeden stolek ze dvaceti se vejde moderní multimediální klávesnice a myš s podložkou.
Nešťastnému zákazníku, který si něco podobného v obchodě neuvědomí, už nezbude, než myš pohodit na desku stolu pod monitor. Jsou minimálně čtyři důvody, proč bych něco podobného nikdy neudělal. Prvním – myš se tak dostane o deset centimetrů výše než klávesnice, což není, jak jsme si již řekli, z ergonomického hlediska ani trochu dobré. Navíc se tím u většiny klasických stolů dostane oproti klávesnici o nějakých pětadvacet centimetrů dál, a to znamená hrbení se a natahování ruky. Ovládat v dnešní době počítač s grafickým rozhraním jen pomocí klávesnice, nebo jen pomocí myši, je velmi neefektivní, a tak většinou ruka pravidelně putuje mezi klávesnicí a myší. A pokud v takovém případě myš neleží hned vedle klávesnice, je práce s počítačem o poznání méně příjemná a efektivní. Zvláštní je, že toto aranžmá některým konstruktérům nakonec snad připadá i přirozené. A čtvrtý důvod – myš s podložkou vám zůstane strašit na stole i v případě, že je počítač odstavený a klávesnice uklizená.
Když už tu ty stolky máme tak pěkně pohromadě, povíme si ještě o dvou dalších „drobnostech“, které vás mohou potkat. Tou první je umístění monitoru do levého či pravého rohu stolu, často ještě na rafinovaný podstavec. Můžeme se domnívat, že je za tím geniální nápad, kterak uklidit monitor na nějaké méně frekventované místo, kde by tolik nepřekážel. A aby nás už vůbec nepálilo, že zabírá kousek místa v koutě, ještě pod ten monitor přidá výrobce podstavec, protože se to tak dělá. Díky tomu také vznikne důležitý odkládací prostor na CD a DVD.
Jak může racionálně uvažující člověk monitor posadit na roh stolu, to už asi nikdy nepochopím. Znáte-li někoho, kdo se narodil s hlavou otočenou o třicet stupňů na stranu tak, aby mu podobný posaz připadal přirozený a mohl za takovým stolem sedět bez toho, aby po pár hodinách práce pocítil bolest za krkem, zmiňte se prosím v diskuzi.
A jak jsme si řekli výše, monitor má mít horní hranu zhruba ve výšce očí. Pokud na takový deseticentimetrový podstavec posadíte klasickou devatenáctku LCD, či nedej bože něco většího, můžete dát krk na to, že to za nějaký čas pocítíte. Dřevěný podstavec pod monitor je možná dalším dědictvím z dob, kdy se miniaturní monitory prakticky nelišily od klasické televize bez podstavce či nožky.
Druhou „drobností“ je pak snaha vytřískat z volného prostoru pod stolem co se dá a obsadit každý centimetr něčím užitečným. A tak najdete stolíky, u kterých se pod metr dvacet širokou desku o hloubce 60 cm podařilo narvat šuplíky, prostor pro CD, počítačovou skříň, klávesnici, tiskárnu a prostor pro tisícovku kancelářských papírů coby krmiva pro tiskárnu. Nevím jak vy, ale já si občas pod stolem rád protáhnu nohy.
Jen tak mimochodem, v dnešní době je běžné, že má většina počítačů v levé bočnici nasávací otvory pro chlazení grafické karty, se kterými už se při sestavování počítače a návrhu chlazení tak nějak počítá. Co se bude dít, když takový počítač přilepíte na boční stěnu stolu do výrobcem připraveného prostoru, asi netřeba zdůrazňovat. Občas to výrobce dorazí tím, že dá desku i za počítač do míst, kudy má ohřátý vzduch proudit ven.
A jak z toho všeho vybruslit v případě, že chcete stůl, na kterém nebude práce u počítače zas tak velkým utrpením. Máte pár možností – bloumat internetem a snažit se vygooglovat stůl, který bude vyhovovat všem normálním požadavkům. Nebo můžete v sobotu vyrazit do velkoměsta objíždět Aska, Ikei, Europa Möbely, Sconta, Jena nábytky a jim podobné velké obchody s nadějí, že něco podobného dříve či později objevíte. Nebo můžete pořídit solidní klasický psací stůl a přizpůsobit si jej na míru.
