Digitální papír pro další tisíciletí.
Tomáš Tůma: I když se nástup elektronického papíru, alespoň v tomto roce, ještě neočekává, budoucnost novin, časopisů, monitorů, LCD-displejů, velkých reklamních ploch nebo sešitů se zdá být zpečetěna.
Na počátku července firma Xerox oznámila, že uzavřela partnerství s chemickým gigantem 3M, aby mohla zahájit vývoj elektronického (digitálního) papíru ve větším. Jejich technologie se jmenuje Gyricon, a přestože tento nápad je už téměř dvacet let starý, možná teprve v následujících desetiletích začne zaujímat místo klasického papíru vyráběného ze dřeva.
Před dvaceti lety snili o myši
Přibližně před dvaceti lety dostal Nicolas K. Sheridon převratný nápad. Vymyslel technologii, která by byla mnohem kompaktnější než klasické velké monitory, mnohem levnější než LCD-displeje, a přitom by navíc přinášela komfort papíru. Byla by mnohokrát použitelná, skladná, lehká a poměrně levná. Svůj nápad patentoval a pojmenoval jej Gyricon – jednalo se o základní technologii elektronického papíru.
V té době se však setkal s nepochopením manažerů Xeroxu. Vývojoví pracovníci tehdy snili o laserových tiskárnách a počítačové myši, a tak jeho nápad nebyl nijak nadšeně přijat. O patnáct let později se však přece jen Gyricon vrátil do laboratoří a dnes dokonce soupeří s konkurencí. Jeho technologie pracuje na stejném principu jako Immedia firmy E-Ink, kterou založili vědci Ian Morrison a Paul Drzic.
Klasický papír bledne závistí
Jednou z největších výhod elektronického papíru je jeho bistabilita. V praxi to znamená, že papír má schopnost uchovávat zapsané informace po celé měsíce bez dodání jakékoli energie. Ta je dodávána pouze během zápisu nebo změny dat na papíře, a i tak je naprosto minimální – na zobrazení celé strany textu stačí 12 mW. Strana je obnovována rychlostí kolem 1,2 Mbitu za sekundu (údaje platné pro technologii Immedia).
Zapisovacích přístrojů určitě nebude nedostatek. Existují speciální tužky na elektronický papír a ve vývoji jsou rovněž speciální tiskárny a kopírky, které umějí pracovat s tímto médiem.
Zobrazení je možné rovněž řídit k tomu určeným počítačem – jeho výstup se připojí na hustou síť spojů na zadní straně papíru, která odpovídá možnému rozlišení, a můžeme například obracet listy knihy stisknutím tlačítka.
Skartace bez práce
Jak se ukazuje, použití elektronického papíru bude velice úsporné a pohodlné. Bude nám stačit pouze několik listů tohoto média, nebudeme muset pracně mazat poznámky gumou nebo papíry skartovat. Zastaví se tak kácení lesů kvůli výrobě klasického papíru.
Elektronický papír má určitě budoucnost – je velice flexibilní vzhledem k rozlišení (stačí změnit hustotu spojů na zadní straně), je možné měnit velikost písma a kontrast je dokonce vyšší než u novinového tisku. Přestože sami odborníci ze zainteresovaných firem tvrdí, že se elektronického papíru ještě v tomto tisíciletí nedočkáme, v následujících desetiletích možná začne postupně, především v kancelářích, nahrazovat klasický papír ze dřeva.
Popis technologie E-Ink
Elektronický papír se skládá ze tří základních vrstev. Krajní dvě jsou z průhledného materiálu podobného fólii a slouží jako elektrody a zároveň jako „kostra“, opora papíru. Mezi nimi se nalézá čirá tekutina, obsahující miliony průhledných mikrokapslí, přičemž každá z nich je velká pouze stovky mikronů (milióntin metru).
Tyto mikrokapsle jsou naplněny hustě zabarvenou tekutinou, takže pokud se podíváme na povrch papíru, uvidíme celistvou sytou barvu.
Tmavá tekutina však není jediná věc v průhledné mikrokapsli. V její spodní části můžeme najít stovky velmi malých pevných kuliček z dioxidu titania, které mají zářivě bílou barvu. Pokud budeme uvažovat jako základní stav situaci, kdy je na spodní elektrodu přiveden kladný pól, mikrokuličky shora neuvidíme – budou přitahovány opačným, v tomto případě kladným nábojem dolů. Nad nimi bude spousta tmavého neprůhledného barviva a kapsle se proto bude jevit jako tmavá. Pokud však polaritu obrátíme a na spodní elektrodu přivedeme záporný pól, kuličky budou odpuzovány a dostanou se do horní části kapsle, nad tmavé barvivo. Pozorovatel proto uvidí kapsli jako bílou.
Po dlouholetém vývoji se tímto systémem podařilo dosáhnout rozlišení 600 dpi, které však není horní hranicí. Projevuje se zde navíc velmi příjemná vlastnost – samotné rozlišení není dáno pouze velikostí mikrokapslí. Záporný náboj se totiž nemusí nutně přivést pod celý povrch mikrokapsle, ale pouze pod jeho část. Může tak být „rozsvícena“ například pouze polovina mikrokapsle, přičemž druhá část zůstane tmavá.
Zdroj: Computer