Střípky z výzkumu počítačové gramotnosti

Před několika dny zveřejnilo Ministerstvo informatiky ČR závěry výzkumu počítačové gramotnosti v naší republice. Rozsáhlý výzkum je k dispozici na této adrese v plném znění. Každému, kdo se zabývá informačními technologiemi a internetem profesionálně, jej doporučuji ke studiu.

Protože předpokládám, že tento článek budou číst ti, kteří se k prostudování hutného materiálu neodhodlali, dovolím si uvést několik střípků, které mě zaujaly či které považuji za zásadní.

Gramotnost naší populace – 27 %

Toto číslo vypadá jako poměrně malé. Nezapomeňme však, že se jedná o celou populaci a že nároky na pojem „gramotnost“ byly v průzkumu poměrně vysoké. Např. počítačově gramotný člověk musí disponovat dovednostmi v řadě oborů současně (pojmy z IT, ovládání PC, texty a tabulky, internet, a dokonce i grafika).

Pokud se zaměříme na aktivní část populace, je číslo už vyšší. Například velmi mladí lidé (15-23 let) jsou počítačově gramotní z 63 % a čísla „kazí“ hlavně starší generace.

Alarmující výsledek – už nad 44 let je to špatné

Těmto lidem bylo třicet v době sametové revoluce a školu měli už pár let za sebou ( tedy mládí pryč a do důchodu daleko). Počítačová gramotnost v segmentu 44-48 let činí 19 %, ve skupině 49-53 let 14 % a nad 54 let jen 9 %. Toto je alarmující: naprosto převažující část zdaleka ne staré populace se už nenaučila pracovat s počítačem. Tím je samozřejmě diskvalifikována v řadě pracovních uplatnění – především v těch lukrativnějších.

Nejde přitom o osoby, které už mají aktivní život více či méně za sebou. Nemalá část těchto počítačově negramotných je nucena jaksi s počítačem pracovat, ale neumí jej ovládat plnohodnotně (tj. technicky mají tuto možnost k dispozici, ale nevyužívají ji).

Rozdíly v regionech: nikoli zásadní, avšak podivné

Kromě Prahy, která vede s 38% počítačovou gramotností, nejsou rozdíly v ostatních regionech tak propastné. Druhý nejlepší je Ústecký kraj s 28 % (dosti překvapivě, neboť bychom asi očekávali nějakou korelaci mezi počítačovou gramotností a životní úrovní, průměrnou mzdou a zaměstnaností).

Nejhorší je Vysočina, a to s 22 % (opět poměrně překvapivě; tento kraj sice nepatří mezi nejbohatší, ale naopak v otázce vzdělanosti bývá mezi prvními).

Malé obce vs. velká města – je co napravovat

To, že v malých obcích bude počítačová gramotnost nejhorší, asi nikoho nepřekvapí. Rozdíl mezi malými obcemi (pod 2000 obyvatel) a velkoměsty (nad 100 000) ale je obrovský – 18 % a 37 %. A zejména zde je vidět, kde je ještě co napravovat. Třeba ve sponzorování levného přístupu k internetu coby největšímu „hybateli“ počítačové gramotnosti.

Šéfové jasně prohrávají se studenty

Závěr, že studenti jsou jednoznačně počítačově nejgramotnější (74 %, přitom se počítají i žáci a učni!), překvapivý není. Ale ředitelé se mohli trochu vytáhnout: šéfové malých firem jsou gramotní z 45 % a šéfové větších firem z 46 % (!).

Zajímavé je, že výzkum uvádí, že „vrcholoví manažeři“ jsou gramotní z 71 %. Zřejmě jde o rétoriku ( mladí si neříkají „ředitelé“, ale „vrcholoví manažeři“, ti staří naopak).

Počítač prohrává s mobilem

Pokud spočteme, řekněme, dvouleté náklady na nákup a užívání mobilu a počítače, budou zřejmě rovnocenné. Přesto první jmenovaný výrobek má skoro každý, zatímco počítač si do domácností cestu teprve hledá.

Mezi penzisty má mobil každý druhý, ale počítač jen každý desátý. Dokonce i do budoucna si hodlá více lidí koupit mobil (19 %) než počítač (18 %). Rozdíl ale není tak velký.

Počítač vyhrává nad digitálem – jen těsně

Je zajímavé, jak těsně prohrává digitální „foťák“ s počítačem: v aktivní populaci má digitál 40 %, počítač 43 %. V domácnosti je dokonce digitální fotoaparát častějším jevem než počítač (!!).

A pár slov na závěr…

Z uvedené prezentace lze zjistit mnoho dalších zajímavých a více nebo méně překvapivých skutečností, přesto ale k ucelenému obrázku něco chybí. Výzkum nedává odpověď na to, jak se situace vyvíjí – jaká byla před půlrokem, rokem, dvěma lety…

Dynamika vývoje je zejména pro posouzení, co se pro situaci dá dělat, co se dělá a co to přináší, podstatnější než „statická“ čísla. Jak se například vyvíjí počítačová gramotnost ve starší populaci (ale nikoli u penzistů)? Jak se vyvíjí úroveň gramotnosti, tedy jak se posouváme od „čtverkařů“ k „jedničkářům“? Doufejme, že tento výzkum bude s nezměněnými otázkami i metodikou opakován alespoň jednou ročně či za dva roky.

K cennému srovnání pak rovněž chybí možnost postavit vedle sebe hodnoty naměřené u nás a například v Německu a Maďarsku. Jak si asi stojíme v porovnání s jedním z nejbohatších států a se státem, který je na tom ekonomicky podobně jako my?

Česká republika se často sebeprezentuje jako počítačově velmi vyspělá. Škoda, že nebylo možné toto tvrzení porovnáním míry počítačové gramotnosti potvrdit, nebo vyvrátit.