Zjednodušování jde do určité míry proti hlavnímu důvodu, proč Windows jsou Windows, a sice proti zpětné kompatibilitě a proti potřebám cílové skupiny. Pokud do zavedeného produktu hodláte říznout, měli byste si to pečlivě vyargumentovat a s nožem si počínat citlivě.
Ve Windows 11 zjednodušování paradoxně vede k tomu, že jsou některé úkony složitější. Čerstvé díry v systému zakrýváme nástroji třetích stran. Jindy jen odevzdaně vícekrát klepneme myší a hledáme alternativní způsoby, jak něčeho dosáhnout. Také schizofrenně střídáme novou kontextovou nabídku s tou starou.
Z hlediska odcizení je mi nejvzdálenější nová nabídka Start. Čím déle nad tím uvažuji, tím mi to na jednu stranu připadá zvláštnější. V jádru totiž pořád skládá dohromady stejné prvky, jen do jinak tvarované formy. Od svých začátků v 90. letech slouží ke spuštění programů, což plní i Start v Jedenáctkách.
Od Windows Vista ve Startu vyhledáváme psaním, přičemž vyhledávací pole vévodí také Startu v Jedenáctkách. Největší novinku od minulého roku představuje prominentní místo pro poslední otevřené soubory. Tak výrazný a viditelný prostor ve Startu nikdy neměly. Ani to však nepředstavuje zásadní změnu, která by zdůvodnila, proč si s novou ústřední nabídkou Windows 11 nerozumím.
Tenhle Start nemá logiku
Nakonec zjišťuji, že nerozumím tomu, proč Start vypadá právě tak, jak vypadá. Zpracování působí uměle. Možná nahodile. Pokud si vybavíte klasické nabídky Start z éry před tablety, tak v nich se Microsoft snažil rozčlenit spoustu zástupců do kategorií, abychom se k nim zvládli navigovat na základě logické úvahy nebo intuice.
Jak dobře se to podařilo, nechme stranou. Chápu ale myšlenkový pochod stojící za návrhem takové nabídky. Nebo si aspoň myslím, že ho chápu. Postupem času se nabídka zahalila do graficky propracovanějšího prostředí s všemožnými cukrátky, ale princip fungování se nezměnil.
Před dekádou pak všechny dosavadní představy o Windows zmasakroval Steven Sinofsky. Osmičky nemusíte mít rádi, je však přinejmenším zjevné, proč vypadají právě takhle. Svět počítačů masově zaplavily dotekové obrazovky, jiný vývojový tým vyrobil dotekové prostředí pro mobily a Microsoft se snažil propracovat na tablety a hybridy.
Start ve Windows 11
Dlaždicový a původně striktně celoobrazovkový Start byl ústupkem dotekovým obrazovkám. Během procesu návrhu někoho napadlo skloubit myšlenku widgetů a zástupců pro spuštění programů. Tak vznikly dlaždice, které sloužily jako informační prvek a zároveň zástupce pro spouštění programů. Budiž.
Co chcete, to vám sebereme
Za podobou Startu ve Windows 11 logickou úvahu nevidím. Výběru prvků rozumím, zpracování už ne. Dojem nezlepšuje ani před rokem zveřejněné video, které mělo proces designu vysvětlit. Ukazuje pouze to, že Microsoft tentokrát neměl velkou vizi, ale snažil se neopomenout uživatelský výzkum. To je samo o sobě chvályhodné, jenže nám chybí informace.
V hlavě mi vyskakují nezodpovězené otázky:
- Proč má nabídka Start právě takové rozměry?
- Proč nemůžu změnit její velikost?
- Proč je její dominantou velké vyhledávací pole, když na hlavním panelu je samostatná nabídka pro vyhledávání?
- Proč nevidím primárně přehled všech programů?
- Proč si nemůžu programy roztřídit do vlastních sekcí nebo složek?
- Proč nemůžu dokumenty vyhodit, pokud je ve Startu nechci?
- Proč nemůžu vyhodit sekci s programy, pokud v nabídce chci vidět jen dokumenty?
- Proč v nabídce nenajdu widgety?
Jestliže ryze technicky Start obsahuje stejné prvky jako vždycky (minus dlaždice), tak proč nesklidil ovace? Když se podíváme do širšího kontextu, kterým je v případě Windows 11 snaha o zjednodušení, tak právě tohle musí být odpověď na některé otázky.
Nepřizpůsobitelnost, kterou mírně napraví až verze 22H2, patrně vychází z toho, že nové vedení Windows nechce, aby věci byly složité. Takže tady máte jeden uniformní Start a nestěžujte si. Tím ovšem pomíjí, že máme velké obrazovky a malá nabídka velkorysým prostorem plýtvá.
Každý navíc máme jiné potřeby a předchozí verze Windows jim vycházely vstříc mnohem lépe. V Desítkách dokonce můžete používat celoobrazovkový Start, pokud chcete. Není to dokonalé řešení, takové neexistuje. Přizpůsobitelnost je nicméně solidní – velký Start, malý Start, velké dlaždice, maličké ikony, třídění ikon, netřídění, rozmístění prvků.
Dokonce můžete zařídit, aby byl vedle připnutých zástupců vždycky vidět seznam všech nainstalovaných programů. Zjednodušování může být prospěšné v případě přehnané komplexity, ale u produktu, který má obsluhovat potenciálně přes miliardu počítačů globálně (má tedy rozmanitou cílovku), se rozhodnutí minulo účinkem. Tedy, Jedenáctky zjednodušují nesprávných místech.
Co nechcete, to vám dáme
A co hůř, odstavení widgetů do samostatné nabídky už je podle mě dokonce případem, kdy Microsoft popřel sám sebe. Na zjednodušování jako hlavní princip Windows 11 náhle a dočasně zapomněl a postavil před nás dvě nabídky, čímž komplexitu zvýšil. O nesmyslnosti téhle nabídky, jsem se už rozepsal dříve, tak se nebudu opakovat.
Vlastně se potýkáme se třemi nabídkami, protože používat můžete i samostatnou nabídku pro vyhledávání, což se s Windows táhne od Desítek. Systém vás k tomu dokonce vybízí lupou hned vedle tlačítka Start. Co takhle spojit tyto tři nabídky do jedné? To by bylo zjednodušení, které by mohlo být funkční a přínosné na rozdíl od osekání hlavního panelu a Startu.
Považuji za zábavné, jak se historie opakuje. První nabídku Start Microsoft vyvíjel v první polovině 90. let. Než se zrodil hlavní panel s tlačítkem Start, jak ho známe z Windows 95, tak se na jednoduché liště kromě tlačítka s logem Windows nacházelo samostatné tlačítko pro vyhledávání. Nakonec se vyhledávání spolu s dalším tlačítkem stalo součástí nabídky Start, jen aby se lupa na hlavní panel po dvou až třech desetiletích vrátila.
Tak nashle u Windows 12
Jakkoli se od sebe Starty těchto systémů liší, vidím minimálně jeden shodný prvek u Windows 11 a Windows 8. I Osmičky se do určité míry snažily řád věcí zjednodušit. Microsoft měl představu, že dosavadní komplexní programy vyměníme s trochou nadsázky za mobilní aplikace.
Jenže u počítačů jako prostředků produktivity se tohle nesetkalo s velkým ohlasem. S novými Windows typicky nastoupily nové funkce, které možnosti práce rozšířily. Opačný směr, kdy se možnosti naopak ztenčují, musí být velmi pečlivě promyšlený a citlivě provedený, abyste si neodcizili své zákazníky a zákaznice.
Windows 11 22H2 nabídnou aspoň nějaké možnosti přizpůsobení
Microsoft není Apple a cílí na pestrou skupinu lidí, kteří mají různé potřeby a od Windows očekávají flexibilitu. Jedenáctkám se z mého pohledu optimalizace uživatelského zážitku daří minimálně. Jednak odebraly některé důležité funkce a možnosti, jednak se zpronevěřují původní myšlence a naopak zvyšují komplexitu tím, že najednou vedle nabídky Start máme ještě nabídku s widgety (a vyhledáváním) nebo souběžně používáme staré a nové kontextové nabídky.
Zvyknete si docela rychle, ale Jedenáctky úspěšnou misí nazvat nelze. Jsou skvělým případem nekonzistentní vize, špatného designu a neporozumění potřebám své cílové skupiny.
