V pondělí jsme nakousli téma starých programů a jejich běhu pod Windows Vista. Konkrétně byla řeč o programech a hrách pro MS DOS a jejich zprovoznění v emulátoru DOSBox. Poněkud pokročilejší a univerzálnější metodou je však použití nějakého virtualizačního nástroje.
Potřebujeme-li pod Windows Vista provozovat aplikace určené pro jiné operační systémy, můžeme narazit na problémy s kompatibilitou. Není však nic snazšího než takové problémy obejít použitím virtualizace. Nejpopulárnějšími nástroji pro virtualizaci jsou Microsoft Virtual PC a VMWare Workstation.
Microsoft Virtual PC 2007
Věnovat se budeme produktu Microsoftu. Virtual PC 2007 je totiž lepší hned z několika důvodů. Mezi ty nejdůležitější patří především lepší stabilita a kompatibilita (něco, co díky dokonalé znalosti Windows dokáže zabezpečit opravdu jen Microsoft), subjektivně menší nároky na systémové zdroje a především cena. Microsoft Virtual PC 2007 je totiž zdarma, kdežto u VMWare lze zdarma získat pouze VMWare Player, který umí virtuální stroj pouze spustit, ale už ne vytvořit.
Hlavní okno Virtual PC 2007
Microsoft Virtual PC 2007 je nástroj, který ve vašich Windows (hostitel) vytvoří další virtuální počítač(e) (hosty). Na ně pak lze nainstalovat prakticky libovolný operační systém, který se tak zdá, jako by běžel na samostatném stroji. Virtualizace je záležitost jednoduše proveditelná, je však potřeba pamatovat na jedno. Systémové zdroje spotřebovávané hostovaným operačním systémem se virtualizací nijak nemění, váš počítač proto musí být schopen uspokojit požadavky dvou či více souběžně běžících operačních systémů.
Připravte si dostatek operační paměti
To konkrétně znamená, že pokud pro Windows XP běžící ve virtuálním stroji vyčleníme např. 192 MB RAM, nemůžeme počítat, že při běhu virtuálního stroje bude toto množství paměti uvolněno hostitelskému operačnímu systému. Navíc několik desítek megabajtů obsadí samotný virtualizační nástroj. Virtualizace na počítačích s malým množstvím RAM je utrpení, nicméně v tuto chvíli není naším problémem, neboť nám jde o virtualizaci starých operačních systémů, tedy MS DOSu a Windows 95, jejichž paměťové nároky jsou z dnešního pohledu malé.
Velmi užitečnou věcí je pro virtualizaci dvoujádrový procesor, nejlépe pak přímo s hardwarovou podporou virtualizace známou u Intelu jako IVT (Intel Virtualization Technology) a nasazenou v procesorech Pentium 4 řad 6x1 a 6x2, Pentium D 9x0, Xeon řad 3xxx, 5xxx a 7xxx, Core Duo kromě T2300E a Core 2 Duo kromě T5200, T5500 a E4x00). AMD označuje svou variantu hardwarové podpory virtualizace jako AMD-V, tedy AMD Virtualization, dříve známá jako Pacifica. Tuto technologii obsahují všechny procesory architektury K8 počínaje steppingem F, tedy Athlony řad 64, 64 X2 a 64 FX, mobilní Turiony řady 64 X2 a rovněž procesory AMD Opteron.
Instalace a nastavení Virtual PC
Instalace Virtual PC 2007 probíhá zcela standardně. Po spuštění vás uvítá maličkaté hlavní okno aplikace. Kliknutím na New se zobrazí průvodce vytvořením nového virtuálního stroje. Stiskněte Next, ponechte vybráno Create a virtual machine a znovu stiskněte Next. Zadejte umístění a název souborů nového virtuálního stroje. V nabídce operačních systémů zvolte ten, který do hostovaného stroje budete instalovat. Jelikož budeme kvůli podpoře starších her instalovat MS DOS / FreeDOS, případně Windows 95, zvolíme Other.
V dalším kroku označíme Adjusting the RAM, neboť alokovat 128 MB je pro dané systémy zbytečný luxus. Táhlem nastavte hodnotu například na 16 MB pro MS DOS / FreeDOS, případně 32 MB pro Windows 95. V dalším kroku zvolte A new Virtual hard disk, čímž si vyžádáte vytvoření nového souboru obsahujícího data virtuálního pevného disku. Dále zadejte jeho kapacitu. Ta by ideálně, nechcete-li vytvářet nadbytečné oddíly, neměla přesáhnout 2 GB pro MS DOS a Windows 95. Pro Windows 95 OSR2 a novější systémy již lze použít FAT32, takže velikost virtuálního disku může být v řádu desítek gigabajtů. Poslední krok potvrďte tlačítkem Finish a je hotovo.
Označíte-li nyní v hlavním okně právě vytvořený virtuální stroj, lze kliknout na tlačítko Settings. Zde můžete nastavovat rozličný hardware, jejž má Virtual PC emulovat. Lze přizpůsobit velikost alokované paměti, připojit další virtuální pevné disky, vytvořit Undo disk (dočasný disk, z něhož lze vrátit veškeré provedené změny), připojit CD/DVD a disketové mechaniky, sériové i paralelní porty, zvukovou kartu, myš a dále konfigurovat zobrazení, sdílení složek či podporu hardwarové virtualizace.
A už to jede
Tlačítkem Start již můžeme nakonfigurovaný virtuální stroj spustit. Co tím získáme? Počítač bez operačního systému, v němž proběhne POST a víc nic. Je třeba standardním způsobem nainstalovat nějaký operační systém.
Pro naše účely se hodí MS DOS. Ten však má hned dvě vady: Jde o komerční produkt a zároveň jde o holý operační systém. Pro jeho instalaci je tudíž potřeba vlastnit na něj licenci a po instalaci zjistíme, že zprovoznit elementární zařízení jako CD ROM či zvukovou kartu by mohl být problém, jehož řešení by chtělo desítky minut času.
FreeDOS 1.0
Po všech stránkách lepší variantou je zde FreeDOS. Kompletní operační systém, alternativa MS DOSu. Obsahuje základní ovladače i základní sadu softwaru. Po jeho instalaci je ve virtuálním stroji Microsoft Virtual PC 2007 funkční vše včetně emulovaného SoundBlasteru 16. FreeDOS lze stáhnout například zde. Doporučujeme soubor fdfullcd.iso, což je image bootovacího instalačního CD, které obsahuje veškeré dostupné ovladače a aplikace. Jde zkrátka o kompletní distribuci.
Pro připojení image CD k virtuálnímu stroji jej postačí spustit a v nabídce CD zvolit Capture ISO image. Následně virtuální stroj restartujte (Action - Ctr+Alt+Del) a vyčkejte, až se spustí systém z CD. Zvolte pro spuštění možnost číslo 1 a v dalším kroku opět 1 (Install to harddisk using FreeDOS Setup). V dalšíkm kroku vás budou nejvíce zajímat asi dvě volby. Jednička je angličtina, pod jedenáctkou se skrývá rozšířená volba, kde je čeština pod číslem 26. Zvolte podle chuti. Dále zvolte Continue with FreeDOS installation - Start installation of FreeDOS 1.0 Final.
Po dvou krocích, které vyžadují pouze potvrzení libovolnou klávesou, následuje výběr instalačního adresáře. Klidně ponechte výchozí hodnoty a potvrďte Enterem. Dále přijdou několikery zdlouhavé výběry balíčků. Doporučujeme ponechat vše ve výchozím nastavení a pouze potvrzovat odentrováváním tlačítka Done. Instalátor se zeptá, zda instalovat ovladač síťové karty. Zvolte dle uvážení, osobně preferuji, když jsou hostitelský a hostovaný operační systém izolovány. Následně je nainstalováno grafické prostředí OpenGEM a na závěr odebrán instalační adresář, vybrán typ rozšířené paměti pro swapování a grafického adaptéru. Doporučujeme ponechat výchozí volby číslo 0. Následně nechte instalační program automaticky dokončit instalaci. Pokud jste nenainstalovali síť, můžete tento proces urychlit alespoň odentrováním dotázů na mailserver.
Diskety (znovu) útočí
Operační systém máme nainstalován, jak ale do něj dostat oblíbenou stařičkou hru? Máte-li ji na disketě, CD či jejich obrazu, není žádný problém. Jak připojit obraz CD jsme si již říkali, u diskety je to stejné. Co když ale nemáte ani jedno a nechcete povolit interakce mezi hostitelským a hostovaným operačním systémem? Existuje řešení, které se nazývá Virtual Floppy Drive. Jde o systémový ovladač a jednoduché GUI, jejichž instalací lze vytvořit a používat virtuální disketovou mechaniku. Ta je v systému viditelná jako zcela běžná disketová mechanika a jako takovou ji lze i připojit k virtuálnímu stroji. Napadlo by vás, že poté, co jsme se disketových mechanik konečně snad zbavili, je budeme emulovat?
Z domovské stránky programu stáhněte Virtual Floppy Drive a rozbalte archív do nějaké složky na svém pevném disku. Spusťte soubor VFDwin a nastavte virtuální disketovou mechaniku a disketu do ní. Na záložce Driver klikněte na tlačítko Start. Program zavede ovladač. Následně na záložce Drive 0 stiskněte Change a nastavte pro mechaniku písmeno A: V tuto chvíli je již mechanika viditelná v systému, je však „prázdná“. Pod tlačítkem Open je skryta volba image diskety (nemusíme ale vybrat a disketa bude vložena prázdná) a jejího formátu. Máme dokonce možnost disketu uzamknout proti zápisu. V jakémkoli správci souborů lze nyní na disketu cokoliv zapsat a následně to použít ve virtuálním stroji. VFDWin nabízí možnost obsah virtuální diskety uložit jako její obraz (který pak lze připojit k Virtual PC samozřejmě i přímo). Po ukončení práce s emulátorem mechaniky stačí stisknout tlačítko Close a následně na záložce Driver tlačítka Stop a Uninstall.
A je to. Máme virtuální stroj schopný provozovat naprostou většinu starých her i jiných programů. Nezapomínejme však, že od virtualizace nelze čekat dobrou podporu 3D akcelerace.
