Stane se WiMax konečným řešením pro internetovou konektivitu?

Intel a skupina firem kolem něj nabízí ráj na zemi. Jenomže WiMax zde dosud není a rojí se mnoho otazníků.

Představte si růžový zítřek, vypadající zhruba následovně. Internetový provider vztyčí v místě k páteřnímu připojení k internetu vyšší stožár a na něj umístí anténu, která jej bude stát 150 000 Kč (současné odhadované ceny, dolní hranice). Pak kdekoli v okruhu o poloměru 50 km (!), bez nutnosti přímé viditelnosti (!) si uživatel píchne na dům malou anténku, která jej bude stát nanejvýš několik tisíc, zmíněnému mini-providerovi pošle přihlášku a druhý den se může těšit z nepřetržitého připojení k internetu o kapacitě několika megabitů (!). To vše v nelicencovaném pásmu, takže odpadají nějaké další poplatky telecomům nebo státu, a kromě rozpočítání prvotních instalačních nákladů na základnovou stanici je jediným nákladem nákup páteřní konektivity. A to už nejsou tak drastické částky. Takže, aby byl náš mini-provider aspoň na svém, mohl by klidně prodávat megabit za tisícovku a nižší konektivity za příslušné zlomky – to, po čem dnes touží většina internetové populace a co mu milý český Telecom nabídne stále za mnoho tisíc měsíčně, tj. oněch základních 64 kbps by mohl mít po dalším místním Wi-Fi rozvodu třeba za stokorunu (!).

Že si mám nechat pohádky na nedělní dopoledne v mateřské školce? Přesně to ale nabízí – respektive, zatím slibuje technologie WiMax, za kterou stojí jako hlavní hybatel firma Intel. WiMax vychází ze zatím známějšího WiFi – tj. stejně jako u WiFi jde, zjednodušeně řečeno, o „internet po rozhlasu“ – a přesné označení standardu je 802.16, přičemž existují varianty tohoto standardu označované písmeny a až e (a zřejmě přibudou další). Maximální přenosová rychlost sítě s tímto standardem je 70 megabitů za sekundu a dosah se uvádí až skutečně neuvěřitelných padesát kilometrů. Znamená to, že jedna základnová stanice s WiMaxem by dokázala téměř obkroužit a obsloužit Prahu, a s jistotou jakékoli další město v ČR. A aby nebyl pohádky konec, počítá WiMax s využitím v internetové telefonii: např. Nokia tvrdí, že tento standard bude podporovat ve svých telefonech. S využitím roamingu (tj. tak, jak budete přecházet zpod působnosti jedné základnové stanice k druhé) budete moci z mobilu telefonovat obousměrně přes internet, a pokud budete hovořit s jiným uživatelem stejné sítě, budou pro vás oba hovory zcela zadarmo, resp. v rámci vašeho paušálu, který budete měsíčně za toto internetové připojení platit. (Vtipné je, že i kdyby vám službu WiMax poskytoval např. Český Telecom nebo mobilní operátor, nelze technicky odfiltrovat hovor od dat – takže můžete přes internetový paušál telekomunikačního providera hovořit, jak je libo…) WiMax může být navíc skvělou zastřešující technologií pro WiFi, tj. lokální bezdrátovou síť – větší konektivitu si přitáhnete přes WiMax a rozvedete si ji přes WiFi po domě nebo ve firmě. Je přesně řečeno, že WiMax řeší nikoli poslední míli, ale jakousi „prostřední míli“ – dovede velmi snadno a levně, podstatně levněji než taháním drátů nebo optiky, na místo, kde je možné jej ještě snáze „rozsvítit“ do nejbližšího okolí.

Nastíněný obrázek vypadá příliš pěkně, než aby to byla pravda. Je ale těžké hledat na WiMax nějaké slabiny z prostého důvodu, že WiMax zde dosud není, ani jako pilotní projekt – je zde pouze Intel jako hlavní vývojář a tvrdí, že to vše zde bude do dvou let v podobě fungujících produktů. Optimismus pramení hlavně z mladšího bratříčka WiMaxu, kterým je WiFi – tato bezdrátová technologie překonává očekávání a je vůbec nejvýraznějším trendem v komunikacích posledních roků; nedostatky a problémy jsou spíše drobnější než zásadní. Možné překážky na cestě WiMaxu k úspěchu mohou být:

  • Není to zcela „otevřený“ proces. Obrovský úspěch WiFi je založen na tom, že se jedná o „volný“ standard bez jednoznačně vedoucího hráče, který by měl sílu jej rozvíjet a upravovat podle svého. Komunita výrobců okolo WiFi je hlavním motorem vylepšování technologie a chrlí na trh výrobky nevídanou rychlostí; u WiMaxu jsou na místě obavy z přílišné „privatizace“ této technologie Intelem. K WiMaxu se zatím příliš mnoho velkých firem nehlásí, kromě Intelu najdeme v seznamu sice např. AT+T a Fujitsu, ale to je všechno; zbytek jsou malí hráči. WiFi má podporu podstatně větší; u WiMaxu se firmy bojí, že by vlastně podporou této technologie „hrály v dresu Intelu“.
  • Doladění technologie a její zavedení může trvat dlouho. Intel vydává velmi optimistická prohlášení, ale komentátoři i specialisté na bezdrátovou komunikaci jsou skeptičtější. Zatímco WiFi je skoro „kutilská“ technologie, s anténami z krabiček od Pringles, WiMax se dotýká plošné infrastruktury. Nebude možné vztyčovat nad zemí antény pro WiMax s dosahem v desítkách kilometrů, jak se komu zlíbí, aniž bude technologie dokonale vyladěná, vyřešeny problémy s používáním pásma, vzájemným rušením, roamingem atd. Specifikace 802.16 budou muset být daleko dotaženější, přísnější a přísněji dodržované než u WiFi (802.11).
  • Spektrum. Zřejmě budou různé země na světě postupovat různě v přidělování či povolování provozu WiMaxu na různých frekvencích. Očekává se, že v USA a Asii budou vlády benevolentnější, tj. spektrum otevřou k volnému využití, zatímco v Evropě je tradičně zvykem větší regulace. Nejvíce volných frekvencí mají v Evropě mobilní operátoři; pro ně ale je WiMax díky internetové telefonii hrozbou – dá se těžko očekávat, že by tuto službu s nadšením otevírali a prodávali paušál za stokorunu.
  • Stožáry či věže. Signál, který je schopen obsloužit kruh o poloměru v desítkách kilometrů, si dále vyžádá poměrně vysoký výkon – anténu nebude možné umístit jen tak někam. (A nikdo nechce vyzařovací anténu s vysokým výkonem ve svém nejbližším sousedství.) Ideálně se nabízejí stožáry, které už vybudovali mobilní operátoři – pokud by je posázeli WiMaxem, pokryli by republiku v jedné vlně. Ale budou to chtít provést?
  • Není to drát. Všechny bezdrátové technologie trpí určitými neduhy oproti drátu – v důsledku nižší spolehlivostí. Protože WiMax operuje na vyšších frekvencích než WiFi, může trpět podobným problémem jako satelity, tj. zhoršenou funkcí při dešti, mlze, námraze či bouřce.

Samozřejmě hlavní překážkou je, zda se vůbec splní to, co Intel předpovídá: že bude možné dosáhnout jednou základnou pokrytí o poloměru v desítkách kilometrů, zda bude v této oblasti pokrytí intenzivní (tj. bude jen málo skrytých míst, kam se signál/data nedostanou), zda se docílí propagovaných rychlostí a zda budou zařízení opravdu tak levná. O tom zatím lze pouze spekulovat, ale ne dlouho: pilotní WiMaxové sítě se už určitě začnou objevovat letos, i když zatím na nějakých víceméně prototypových zařízeních.

Technologie jako WiMax má navíc ještě jednu výhodu pro země jako je Česká republika nebo Slovensko: je ideální pro zavedení tam, kde dosud jiné formy vysokorychlostního internetového připojení nejsou vůbec nebo jsou neúnosně drahé, což se dá také přeložit jako „tam, kde pevnou rukou vládne telekomunikační monopolista“. Rozvíjející se země – platí to podobně jako u nás o všech státech na východ od Krušných hor - se také charakteristicky označují jako „měděné státy“ či za státy nalézající se „v době měděné“: jejich infrastruktura je postavena obvykle na mědi, nikoli na optice, měď je zakopaná v zemi, ústředny jsou stále zastaralé a s nízkou kapacitou. (Často se nadává na Český Telecom a na jeho „nepochopitelnou nechuť“ zavádět všude vysokorychlostní internetová připojení. Není to však žádnou iracionální nechutí, jde pouze o logickou nechuť investovat velké peníze, které by si vyžádal upgrade sítě, ústředen a dalších řídících prvků.) Tyto země budou mít v případě úspěchu WiMaxu skvělou možnost přeskočit „dobu optickou“ a rovnou přejít na „dobu bezdrátovou“ – navíc za podstatně menších investic, než by si vyžádala optika.

Diskuze (23) Další článek: Linux na desktopu nebude Windows konkurovat nejméně dva roky

Témata článku: Internet, Mobilní telefony levně, Volná frekvence, Těžká překážka, Malý satelit, Optické spektrum, Nejbližší okolí, Nejbližší soused, Mateřská školka, Pringles, Řešení, Zastaralé zařízení, Zavedená firma, Přímá viditelnost, Drahý dům, Nejbližší doba, Wim, Přesná částka, Desítka kilometrů, Vysoký dosah, Základnová stanice, Roaming


Určitě si přečtěte

Pojďme programovat elektroniku: Rádiový čip, který má skoro každá bezdrátová myš

Pojďme programovat elektroniku: Rádiový čip, který má skoro každá bezdrátová myš

** Bezdrátové myši řídí čip od Nordic Semiconductors ** Jeho rádiové vysílače si před lety oblíbila i komunita kutilů ** Dnes si je vyzkoušíme v praxi

Jakub Čížek | 9

České Rajče je stále plné dětských nahotin. Student pomocí A.I. analyzoval miliony fotek

České Rajče je stále plné dětských nahotin. Student pomocí A.I. analyzoval miliony fotek

** Rajče.net má odjakživa problémy s choulostivými fotkami dětí ** Student zlínské univerzity analyzoval jeho katalog ** Neuronová síť doposud prozkoumala 6 milionů snímků

Jakub Čížek, Filip Šedivý | 73

Vyzkoušeli jsme TP-Link Deco P9: zajistí doma Wi-Fi díky drátům ve zdi

Vyzkoušeli jsme TP-Link Deco P9: zajistí doma Wi-Fi díky drátům ve zdi

** Nová generace Mesh Wi-Fi s propojením přes elektrické rozvody ** Lepší parametry a nižší cena než u předchůdce ** Aplikace zatím podporuje jen základní nastavení bez rozšířených funkcí

Tomáš Holčík | 23



Aktuální číslo časopisu Computer

Test 9 bezdrátových reproduktorů

Jak ovládnout Instagram

Test levných 27" herních monitorů

Jak se zbavit nepotřebných věcí na internetu