Srovnávací test grafických karet. Rada první: nekupujte nejvyšší třídu, aktuálně to nedává smysl

Hráče počítačových her nyní čekají dlouhé zimní večery, kdy je snazší usednout k počítači a zapařit si, než třeba přes léto. Protože letošní procesorové novinky vyjma Ryzenu 7 9800X3D neukázaly nic zajímavého, přinášíme přehledový test grafických karet.

Srovnávací test jsme koncipovali jako přehledový, takže v něm najdete většinu aktuálně prodávaných grafik s různými cenami. Cenové rozpětí je tedy širší a nemá moc smysl se koukat po pořadí jednotlivých modelů, které plus minus odpovídá jejich ceně, klíčová je zde spíše cena za bod. Které grafiky se vyplatí koupit a která je ta optimální pro vás?

Nekupujte nejvyšší třídu

Do testu jsme nezařadili grafické karty s cenou přes 25 000 Kč; ne že by byly špatné, ale očekáváme jejich brzkou generační obměnu. Výrobci ji tradičně začínají nejprve s nejvyššími modely, takže nejdražší grafické karty brzy ztratí svou hodnotu. Novinky velmi pravděpodobně nabídnou lepší poměr ceny a výkonu a aktuálně prodávané modely po jejich příchodu nejspíše zlevní.

Moderní grafiky většinou mají velmi propracované chlazení, které má odvést klidně stovky wattů ve vydaném teple. Husté žebrování a heatpipes jsou samozřejmostí.

Kdy můžeme nové grafiky očekávat? Neoficiální informace například ze serveru Videocardz.com hovoří již o začátku ledna. Samozřejmě nyní neznáme přesné datum vydání, ceny ani výkonnost předpokládaných novinek, přesto se v podobných situacích spíše doporučuje počkat.

Na druhou stranu představení modelů střední a nižší třídy typicky trvá řádově několik měsíců od uvedení nejvyšších modelů na trh. Nemůžeme vyloučit, že to tentokrát půjde rychleji, ale pro tyto třídy grafik u minulých generací platilo, že se poměr ceny a výkonu s generační obměnou zlepšoval jen mírně, zatímco u špičkových modelů výkon rostl znatelně. Jinými slovy čím dražší karta, tím méně se ji vyplatí kupovat nyní, s ohledem na výsledky testu vidíme jako rozumnou hranici 20 000 Kč.

AMD vs. Nvidia

Nejtěžším rozhodnutím, které vás bude při výběru grafické karty čekat, je volba výrobce výpočetního čipu. Oba stávající si konkurují a mají jisté přednosti, ale i nedostatky. Pojďme si je vyjmenovat a posléze tyto tendence následně můžete pozorovat ve všech výsledcích.

Karty Nvidia (od RTX 4070 Super) jsou vybaveny 16pin konektorem 12VHPWR. Ten umožňuje přenést až 600 W, což nahradí čtveřici 8pin konektorů (resp. čtyři napájecí kabely). Po prvotních problémech se zapojením se konektory dají označit za bezproblémové, zjednoduší vedení kabelů, ale budete potřebovat redukci, nebo nový zdroj.

Síla grafických karet od Nvidie spočívá v jejich efektivitě – mají nízkou spotřebu a vysoký výkon. Také jsou velmi dobré na ray tracing, zejména pokud hraje klíčovou roli ve vykreslování herní scény, tam má Nvidia znatelný náskok. Tyto grafiky jsou díky jádrům CUDA a pokročilé akceleraci umělé inteligence skvělé pro produktivní činnosti. Jejich poslední výhodou je přítomnost bohaté softwarové podpory, k dispozici je DLSS, které je obecně považováno za lepší než alternativa v podobě FSR od AMD. Nvidia dodává i další nástroje jako Broadcast nebo má skvělou podporu v aplikacích třetích stran jako OBS Studio.

Grafiky od AMD jsou agresivněji naceněny, ale jejich hlavní síla tkví v kapacitě VRAM. Kde má grafika od Nvidie 8 GB VRAM, tam má AMD již 12 GB. Namísto 12 GB nabízí AMD už 16 GB a ve vyšší třídě má za podobnou cenu 20 GB oproti 16 GB. Tyto dodatečné 4 GB VRAM přitom neobnáší jen prostou kapacitu, ale i vyšší propustnost sběrnice.

Téma kapacity VRAM je poměrně komplikované, u některých her vidíme, že vyšší kapacita pamětí zvedá výkon, a to zejména na vyšším rozlišení. Ale na nižší rozlišení nebo u konkrétních her nemusí vyšší kapacita přidat ani fps navíc. Velkou otázkou zůstává, jak porostou nároky budoucích her s ohledem na VRAM. Dlouhodobé trendy počítají s nárůstem nároků, takže vyšší kapacita VRAM může, ale nemusí přinést vyšší výkon do budoucna.

Volba rozlišení

Předtím, než vůbec začnete vybírat novou grafickou kartu, byste měli mít jasno, na jakém monitoru budete hrát. Předně jde o jeho rozlišení a sekundárně o obnovovací frekvenci. Rozlišení má totiž nejvyšší vliv na plynulost her na různých grafikách a nastavením detailů už spíše jen ladíte optimální výkon.

Velkou roli zde hraje i upscaling obrazu v podobě DLSS a FSR. My jsme testovali vždy na nativní rozlišení, tedy bez těchto pomůcek. Vy je však u podporovaných her můžete využít k tomu, že grafika bude hru vykreslovat třeba v QHD rozlišení, vy jej však budete upscalovat na 4K. Kvalita výsledného obrazu sice nebude jako při nativním renderování ve 4K, ale bude se mu blížit a bude lepší než ve QHD rozlišení.

Klidně si tedy můžete vybrat grafiku, která je dostatečně silná v QHD rozlišení, ale budete si obraz vylepšovat na 4K. V takovém případě se dívejte do sloupečku s nativním (původním), nikoli výsledným rozlišením. Také ovšem počítejte s tím, že ne všechny hry toto podporují a že v budoucích hrách vaše nová grafika nemusí produkovat plynulé snímky za sekundu ani v QHD rozlišení.

Každopádně volba rozlišení monitoru by měla předcházet výběru grafiky. Následně si můžete najít konkrétní testy a podívat se, jak která grafická karta na vybrané rozlišení pracuje. Vybrali jsme různé testy, takže uvidíte výsledky v aktuálních, mírně starších, ale třeba i graficky nenáročných hrách. Výsledková tabulka přinese dobrý základní přehled.

Ray tracing, či rasterizace?

Další velkou otázkou je, zda budete ve hrách využívat ray tracing, protože tento fakt by jednoznačně poukázal na grafiku od Nvidie. Ray tracing můžete rozdělit na path tracing, tedy hra vůbec nevyužívá k vykreslení scény rasterizaci, ale jen ray tracing. Z testů potom vidíme dva typy implementace ray tracingu (reálně se jedná o spektrum, ale zde to pro názornost zjednodušíme): první je lehká implementace jako v případě Forzy Horizon 5, kde s ray tracingem dostanete i hodně fps. U ostatních her je implementace výrazná a propad ve snímkovací frekvenci je větší. Jinými slovy, hry mají různou náročnost na akceleraci ray tracingu.

Zejména u levných grafických karet může zapnutí ray tracingu způsobit tak nízké fps, že se hra stane nehratelnou. U těch nejvýkonnějších grafik se v některých případech snímky za sekundu nemusí snížit, ale také mohou klesnout na polovinu, vždy záleží na konkrétní situaci.

Obecně platí, že pokud chcete mít zapnutý ray tracing, musíte sáhnout po výrazně výkonnější kartě, než kdybyste chtěli používat jen rasterizaci. Také s ray tracingem tolik nevyužijete rychlého monitoru a občas se budete muset spolehnout na upscaling DLSS nebo FSR, či dokonce na technologii frame genera­tion. V různých hrách se také mění přínos ray tracingu – někde je výrazný, jinde nejde tolik poznat. Na nejmodernější hry, kde jeho zapnutí výrazně pozvedne grafickou kvalitu, však potřebujete opravdu výkonnou grafiku.

Tak kterou vybrat?

Nyní se zaměříme i na méně nápadné, ale také důležité otázky, které si musíte před koupí vyjasnit. Například v testu máme mix základních a prémiových karet, tím myslíme fakt, že jedna má jen dva ventilátory, druhá tři a k tomu ještě prémiovou konstrukci. Kupující zde může mít tendenci si připlatit za lepší chlazení, ale poté se často dostane do situace, kdy už má nadosah vyšší a výrazně výkonnější model. Obvykle se doporučuje sáhnout po nejlevnějším modelu z dané řady, který už má solidní chlazení. Rozdíly ve výkonu většinou nezpozorujete, maximálně se mírně zvedne hlučnost nebo teploty a to lze vyladit zlepšením celkového chlazení sestavy.

U chlazení se zastavíme i z dalších hledisek. To první je, že i když pro co nejlepší chlazení budete chtít velkou grafiku (ta se bude chladit nejlépe), musíte si pohlídat její rozměry. Například se vůbec nemusí vlézt do skříně na délku, ale problémem může být i počet slotů. Dále dlouhá karta může znamenat i to, že bude zasahovat téměř k předním ventilátorům skříně a rozdělí proud vzduchu. To může být problém v určitých sestavách a v situacích, kdy díky funkci fan stop ventilátory vůbec nepoběží.

Naopak většinou nemusíte řešit generaci PCIe slotu, všechny poslední generace jsou navzájem kompatibilní a třeba rozdíly mezi PCIe 4.0 a 5.0 jsou neznatelné. Jen se musíte ujistit, že máte k dispozici slot ×16, tedy s plnou délkou. S jediným problémem se setkáte v případě, že máte starší základní desku s PCIe 3.0 sloty a grafika má jen osm linek PCIe 4.0 (jde o modely Radeon RX 7600 (XT) a GeForce RTX 4060 (Ti)). Na první pohled to nejde poznat, protože grafiky pasují do velkého slotu PCIe ×16. V těchto případech můžete přicházet o výkon a slot s PCIe 4.0 je preferovaný.

Samozřejmě se dívejte po parametrech, jako je příkon, grafiky mají typicky čtyři výstupy, ale konektory bývají jiné. Dalším aspektem je limitace procesorem, což jsme podrobněji rozebírali na jaře. Je toho potřeba pohlídat opravdu hodně, a k tomu se můžete nejspíše docela brzy těšit na další příval novinek.