Srovnávací test chytrých meteostanic. O té profesionální budete jen snít, ale vítěz testu stojí rozumných 3 800 Kč

Meteostanice jsme podrobili srovnávacímu testu vůbec poprvé. Kromě toho, že jde o test vyžadující specifické podmínky, nebylo až donedávna na trhu dost modelů, které by se daly označit přívlastkem chytré. To znamená, že vedle čtení dat z interiérového displeje se můžete spolehnout také na webové a mobilní aplikace. Kromě toho, že možnost podrobněji zpracovávat data potěší hobby meteorology, přinese to další využití, jako je zapojení měřených dat do chytré domácnosti.

Včetně větru a deště

Mnozí si pod pojmem domácí meteostanice vybaví segmentový displej, který je bezdrátově připojen k malému jednoduchému čidlu teploty a vlhkosti za oknem. Do našeho testu jsme sice zařadili i tyto základní modely, především jsme se ale zaměřili na pokročilé meteostanice. Ty kromě uvedeného základního senzoru pro získání dvou zmíněných hodnot nabízí také anemometr pro měření rychlosti větru, korouhvičku pro snímání jeho směru a také senzor srážek. K tomu některé stanice přidávají i luxmetr pro měření intenzity světla a samozřejmostí i u těch nejlevnějších meteostanic je barometr pro měření atmosférického tlaku.

V kontextu naší kategorie chytrých meteostanic mají firmy jednodušší situaci i v oblasti softwaru. Protože existuje celá řada meteorologických platforem, které umí data z Wi-Fi stanic sbírat a archivovat, případně je zpracovat i v rámci mobilní aplikace, není potřeba ani velký softwarový vývoj. V testu tak z jedenácti testovaných modelů najdete pouze dvě stanice, u nichž se výrobci spoléhají na vlastní vývoj hardwaru i softwaru: referenční stanici Davis s cenou těsně pod dvaceti tisíci korunami, kterou jsme využili pro sběr dat při měření přesnosti, a meteorologickou sadu Netatmo, jejíž cena se vyšplhala nad sedm tisíc korun.

Stejná platforma Tuya, stejná generická aplikace Smart Life, ale dva odlišné designy pro zobrazení dat. Garni vlevo, Tesla vpravo

A protože jde o specifickou stanici i svým konceptem bez displeje, spoléhající se pouze na aplikaci v telefonu a na webu, Netatmo jsme vyjmuli z běžného pořadí v testu. Jedná se totiž o velmi povedenou meteostanici, která by kvůli své atypičnosti byla při bodování neférově penalizována.

Z čidla do displeje, z displeje do cloudu

Zprovoznění meteostanic není žádnou velkou vědou a velmi rychle to zvládne opravdu každý. Takřka u všech meteostanic je princip stejný – podržet párovací tlačítko a nechat stanici přepnout do režimu AP. Následně se buď připojíte na Wi-Fi stanice a v aplikaci zadáte heslo k domácí síti, či u stanic využívajících platformu Tuya je možné rovnou přidat stanici do aplikace. Venkovní jednotka se buď automaticky připojí sama, případně jsou všechny vybaveny párovacím tlačítkem, které rovněž najdete na vnitřním displeji. Všechny bez rozdílů komunikují na frekvenci 868 MHz, díky čemuž je možné v otevřeném terénu mít dosah přes 100 metrů. V případě interiéru zpravidla signál projde alespoň přes dvě zdi, samozřejmě v závislosti na její skladbě.

Venkovní čidla následně začnou v pravidelných intervalech pohybujících se od pěti sekund až po půlminutu odesílat všechna posbíraná data do vnitřní jednotky, která je aktualizuje na displeji. Zároveň je odesílá na vzdálené servery, takže data z meteostanice zobrazíte odkudkoli.

Vnitřní čidlo u displejů Garni a Emos je součástí napájecího kabelu. Výhodou může být třeba eliminace ovlivnění měřené teploty případným zahřátím displeje

Při připojování k domácí síti je nutné mít na paměti, že mnohé ze stanic nepodporují kvůli dosahu Wi-Fi na frekvenci 5 GHz. To je ostatně častý problém u mnoha prvků chytré domácnosti, jako jsou robotické vysavače, řízené zásuvky nebo třeba ovládací jednotky žaluzií. Pokud některé z těchto prvků již používáte, pravděpodobně tak nebude problémem ani připojení meteostanice. V opačném případě ale bude potřeba tuto síť na domácím Wi-Fi routeru povolit.

Pro meteorologa, nebo do chytré domácnosti?

Pokročilé stanice v testu můžeme rozdělit na dvě kategorie podle jejich přístupu k práci s daty. Tou první je meteorologický přístup, kdy vnitřní jednotka odesílá data na servery některé z meteo služeb, jako je Weathercloud nebo Weather­Underground. Výhodou je mnohem snadnější práce s naměřenými daty, pokročilé rozhraní přímo pro meteorologické rozhraní a zpravidla také mapa sdílených meteostanic, kdy vidíte aktuální meteorologická data dalších uživatelů. Tento přístup bude mnohem víc vyhovovat domácím meteorologům, kteří posbírané údaje rádi analyzují včetně procházení archivních dat.

Co tečka, to meteostanice, ze které tečou data na internet a vidí je další uživatelé. V případě platformy Weathercloud jich je opravdu hodně, je univerzální pro mnohé značky.

Naopak pokud budete chtít takovou stanici zapojit do platforem chytré domácnosti, bude to obnášet nějaké kutilské řešení, zpravidla za využití otevřené platformy Home Assistant. Ta sice umožňuje propojit prakticky jakákoli zařízení připojená k domácí síti, vyžaduje ale pokročilejší znalosti a často také alespoň základy programování. Na druhé straně však získáte neuvěřitelně široké možnosti různých automatizací. Jednou z nich může být například řízení domácí fotovoltaiky s pomocí luxmetru v meteostanici. Ten může vyřešit tradiční podzimně-jarní dilema, kdy spustit domácí elektrárnu, aby výroba alespoň převyšovala režijní spotřebu střídače a do domácí sítě dodala rozumný výkon.

Mnohem víc se však budou pro snadné zakomponování do chytré domácnosti hodit stanice, které využívají platformu Tuya. Ta je v posledních dvou letech velmi oblíbenou především díky univerzálnosti, kdy podporuje vše od chytrých žárovek přes vysavače, kamery, osobní váhy, elektrokola, bazénové teploměry až po meteostanice. Pokud tak nebudete mít morální dilema s čínským původem, bude Tuya nejjednodušší levné řešení chytré domácnosti. Všechny prvky budete ovládat z jedné aplikace Smart Life, což také znamená jejich propojování. Měřené hodnoty meteostanic mohou sloužit jako spouštěč dalších prvků domácnosti – typicky automatické větrání. My jsme využili luxmetr v jedné ze stanic pro automatické sepnutí zásuvky, v které bylo připojeno vánoční balkonové osvětlení.

Deset let bez změny

I když do meteo­stanic přibyla možnost připojení k Wi-Fi, jde prakticky o jedinou větší inovaci v této kategorii za posledních deset let. I několikrát zmíněné Netatmo přišlo na trh právě v roce 2012 a od té doby výrobce meteo sadu nijak nevylepšil. Většina stanic měří stále stejný základ a výrobci se například neodhodlali do více modelů přidat měření kvality ovzduší. Tyto senzory by přitom cenu stanic nemusely nijak výrazně zvýšit – jak jste si mohli přečíst na straně 50, nejedná se o žádná výrazně sofistikovaná zařízení. Jde přitom o podstatnější údaj, který by na displejích mohl nahradit nepříliš užitečné předpovědi nebo fáze měsíce.

A právě displeje jsou tím, co se mezi meteostanicemi zaseklo úplně nejvíc. Stále jsou to plastové krabice se segmentovými displeji, které žádnou velkou parádu v interiéru neudělají. V testu se tak vymyká pouze kruhová Tesla a referenční stanice Davis. Ta jako vnitřní jednotku používá dotykový tablet, který je lépe čitelný, zobrazená data si upravíte podle sebe a skvěle na něm funguje řízení jasu. Ani spotřeba tím pádem nemusí být nijak enormní. Wattmetr v případě polovičního jasu ukazoval hodnoty kolem 2 W, přičemž v noci se podsvícení zcela vypíná a příkon zbytku hardwaru se pohybuje pod 0,5 W. Jednoznačně si tak můžeme přát, aby se i další výrobci, především ti čínští odhodlali k inovacím, které celou kategorii alespoň o kus technologicky posunou. 

Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele

Chci Premium a Živě.cz bez reklam Od 41 Kč měsíčně

Už mám předplatné. Přihlásit se