Srovnávací test 14" notebooků s cenou do 20 000 Kč. I za tyhle peníze už můžete mít OLED

Pokud zrovna nevyžadujete co největší pracovní plochu a numerický blok klávesnice, není od věci se dívat po menším, skladnějším notebooku, který budete moci mnohem snáze přenášet a mít ho neustále s sebou.

Velký srovnávací test levných 24" a 27" monitorů. Za větší plochu, lepší rozlišení a funkce připlatíte dva tisíce

Situace na trhu se ustálila, přesto výrobce trápí menší poptávka. I proto ceny notebooků nijak zvlášť nerostou, spíše stagnují, přestože jiné zboží vlivem inflace zdražuje. Když nahlédnete do nabídky e-shopů, zjistíte, že se dá za cenu do 20 000 Kč pořídit 14" kvalitní konstrukce osazený procesorem Intel Core i5 nebo AMD Ryzen 5 a 16 GB paměti RAM, který plně postačuje na bezproblémovou a plynulou práci.

Proto jsme stanovili cenový limit pro notebooky do našeho testu právě na 20 000 Kč včetně operačního systému a zaměřili se jen na nekonvertibilní konstrukce, přičemž každý výrobce mohl mít v našem testu dva modely s rozdílným šasi.

Ideálních čtrnáct palců

Proč zrovna 14 palců? Dříve byly pro časté přenášení velmi oblíbené 13,3" stroje, ale díky nástupu úzkých rámečků okolo displeje se do stejné velikosti šasi vejde 14" displej. Menší formát šasi pak znamená kompromisy hlavně v klávesnici, menší zobrazovací ploše a v chlazení. Navíc ani není nutné mít až tak malý notebook. Dokonce je trend učinit velmi snadno přenosné i 15,6/16" notebooky prostřednictvím minimálních rámečků, malé tloušťky a hmotnosti do 1,25 kg – jde například o Acer Swift Edge 16.

Ale to už jsme cenově někde úplně jinde. Je jasné, že nemůžete od kategorie snadno přenosných notebooků očekávat vysoký herní výkon. Na hraní náročnějších 3D her se prostě nehodí. Najdou se sice výjimky osazené výkonnější dedikovanou grafikou, jenže za to, že ji výrobce dostal do tak malého těla, si nechá pořádně zaplatit. Pro hraní her se proto dívejte po noteboocích s úhlopříčkou displeje 15,6" a více.

U menších úhlopříček také není od věci se zamyslet nad tím, zda by pro vás nebyl vhodnější volbou konvertibilní notebook. Divoké doby experimentů s konvertibilitou jsou ty tam a zvítězila ta, kdy přetočíte displej na druhou stranu a rázem máte z notebooku tablet. Nebo můžete využívat další dvě mezipolohy – klávesnice dospod a zvednutý displej pro prezentaci či sledování videí, nebo obrácené V pro sledování obrazu ve stísněných prostorách.

U konvertibilních konstrukcí je rovněž samozřejmostí dotykový displej a možnost pořádného otevření víka. Nicméně musíte počítat také s vyšší cenou a nutností použití tvrzeného skla, takže je povrch displeje lesklý. Proto pokud víte, že konvertibilitu nevyužijete a budete notebook využívat jen jako notebook, je lepší sáhnout po klasice.

Okno do světa

Kde dochází rok od roku k posunu, jsou displeje. Nejdříve vymizely TN panely s hroznými pozorovacími úhly a špatnou homogenitou obrazu, pak se zúžily rámečky okolo displeje a nyní dochází k souboji mezi IPS a OLED panely. V testu jsme měli notebook s OLED jen jeden – Lenovo IdeaPad Slim 5 14IAH8, nicméně na trhu je obzvláště ve vyšších cenových hladinách modelů s OLED panel mnohem více.

OLED panely mají suverénně nejširší škálu barev pokrývající barevný prostor DCI-P3, obří jas a dokonalou černou. Dokonale si s nimi vychutnáte filmy, fotografie na nich vypadají úchvatně a v případě potřeby co nejpřesnějších barev stačí přepnout do režimu HDR. Na OLED se také pracuje lépe za tmy – obraz je zřetelnější, protože u něj tolik neklesá kontrast. Jedinými neduhy jsou lesklý povrch displeje a vyšší spotřeba, nicméně Lenovo ukázalo, že to neplatí u všech notebooků s OLED.

IPS panelům však ani zdaleka neodzvonilo. Mají matný povrch, takže jsou lepší na práci a výrobci konečně i do levnějších notebooků začali osazovat skutečně kvalitní IPS panely. Ty nejzákladnější sice mají dobré pozorovací úhly, ale horší přesnost barev, které zdaleka nepokrývají celý barevný prostor sRGB. Lepší IPS panely už nabídnou vyšší rozlišení, například 2 240 × 1 400 px, pro práci příznivější poměr stran 16 : 10 a přesnější barvy s větším gamutem. Jsou tak přímou konkurencí OLED. Dávejte si tedy pozor i na to, jaký IPS panel má notebook osazen.

Procesor a paměť

Pokud chcete notebook s nejnovějším procesorem, dívejte se alespoň po 13. generaci Intel Core, kterou je Raptor Lake (např. Core i5-1335U) nebo 14. generaci Raptor Lake Refresh, která však má zcela jiné označení. Intel vypustil písmeno „i“ a přešel zpět na tři čísla s číslování od jedničky – příkladem je procesor Intel Core 5 120U, který má v našem testu osazen Acer Aspire 14.

Ale ani modely 12. generace Intel Core nemusí být k zahození – třeba Intel Core i5-12450H je osazen Lenovo IdeaPad Slim 5. Je sice lepší mít tu nejnovější generaci, ale pokud je cena třeba o tři tisíce vyšší, tak za to ten drobný výkonnostní skok nestojí.

U AMD je situace podobná. Nejnovější generace je Ryzen 8000, ale v našem testu najdete notebook s loňským modelem Ryzen 5 7530U.

U procesorů Intel se setkáte rovnou se třemi řadami procesorů: nejúspornějšími s koncovkou U, středně výkonnými s koncovkou P a nejvýkonnějšími, tedy s nejvyšším TDP a koncovkou H. Zatímco modely U s TDP do 15 W (do 55 W při Turbo Boost) jsou určeny do nejtenčích a nejúspornějších notebooků a P s TDP 28/64 W už do běžných, H s TDP až 45/115 W už jsou přímo stvořeny pro herní a výkonné stroje. Skutečný výkon však výrazně závisí na tom, jak výkonné je chlazení daného notebooku. AMD pak má řady U a H a ani s nimi nijak neprohloupíte. Stejně jako Intel podporují paměti DDR5 a namísto portu Thunderbolt 4 zase umí nabídnout stejně rychlý USB4.

V honbě za tenkým profilem opouští výrobci možnost výměny operační paměti, bývá integrovaná. Jedinou výjimkou byl v našem testu Dell

Minimální kapacita paměti, o které lze uvažovat pro běžnou práci, činí 8 GB, ale abyste nebyli pamětí brzděni, je lepší sáhnout po notebooku s 16 GB RAM. Jestli DDR5 nebo DDR4 není až tak podstatné, protože to má na výkon minimální vliv. Další metou je 32 GB paměti RAM, ale tolik využijete až při práci s obrovským množstvím otevřených záložek v prohlížeči, s náročnými, například střihovými či návrhovými programy nebo při hraní 3D her.

Konstrukce, klávesnice a touchpad

Klíčová je u notebooku konstrukce. V její kvalitě už nejsou tak velké rozdíly jako za dob dřívějších, navíc jsou více využívány prémiové materiály, jako je kov. Většina notebooků v našem testu měla kovovou alespoň zadní stranu víka, kde je zpevnění nejdůležitější, navíc je právě víko nejvíce vidět. Některé měly kovovou horní stranu základny a ty nejlepší byly vybaveny i spodním kovovým krycím plechem. A nutno říci, že to šlo znát. Celokovové stroje byly pevnější a bytelnější i přes tenčí profil. Aby plastový notebook dosáhl alespoň podobné pevnosti, je nutné použít více materiálu.

Také si dávejte pozor na polomatné povrchy, na kterých snadno ulpívají otisky prstů a šmouhy. Žádný notebook v našem testu na tom ale nebyl tak špatně, abyste se u něj museli obávat nějakého poškození.

Ani klávesnic na noteboocích se nemusíte bát, málokterá je vyloženě špatná, na všechny si lze bez problémů zvyknout. Dívejte se po těch, které mají standardní rozložení s velkým Enterem, bez podivně umístěných kláves, které by mohly být zdrojem zbytečných překlepů a s co nejvíce osamostatněnými velkými kurzorovými šipkami.

Také podsvit kláves by měl být samozřejmostí – tam je potřeba jen dávat pozor jen na bílý podsvit na stříbrných klávesách nebo na příliš jasný svit se zbytečně svítícím okolím kláves. Takové touchpady se však už podařilo víceméně unifikovat. Všechny v našem testu jsou typu clickpad, všechny jsou bezproblémové a liší jen velikostí aktivní plochy.

Podsvícení kláves neměl v našem testu jen Dell Vostro 14. U všech ostatních notebooků bylo možné měnit i intenzitu jeho jasu.

Reproduktory a další výbava

Kde jsme při testování narazili už na výrazné rozdíly, byla kvalita vestavěných reproduktorů. V testu byly jak takové, které jsou využitelné jen komunikaci a nouzový poslech (MSI), tak vysoce kvalitní, hlasité a se zvukem obsahujícím i hlubší tóny. Tuto skutečnost bohužel v udávaných parametrech úplně nezjistíte, proto se ohání výrobci značkami například JBL či Bang & Olufsen. Ty sice mají nějakou váhu, přesto pokud vám na tom záleží, je nutné si pro skutečnou kvalitu zvuku přečíst nějakou tu recenzi.

Rozdíly očekávejte také u portové výbavy. Všechny notebooky na trhu mají konektor USB-C, liší se však značně v tom, jaká rozhraní USB-C umožňuje. Může to být od pouhého USB 3.2 Gen1 (nebo USB 3.0) přes USB 3.2 Gen2 (10 Gb/s) až po USB4 a Thunderbolt 4 (vzájemně kompatibilní, 40 Gb/s). Zároveň může obsahovat grafická rozhraní HDMI a DisplayPort a poslední funkcí, kterou byste měli u USB-C hledat, je Power Delivery pro napájení notebooku. Díky přítomnosti Power Delivery a současném přenosu obrazu a dat jediným kabelem můžete snadno připojit notebook prostým reverzibilním USB-C k celému zbytku kanceláře.

Kromě portu/portů USB-C by měl mít notebook alespoň jeden klasický USB, přece jen je stále spousta zařízení s USB-A, hledat pořád redukci není zrovna šťastné. 14" notebooků s konektorem RJ-45 je sice na trhu poskrovnu, na druhou stranu je však drtivá většina už vybavená rychlou Wi-Fi 6, či dokonce Wi-Fi 6E. Wi-Fi 7 zůstává zatím ještě hudbou budoucnosti. U další výbavy nezapomeňte na možnost alespoň nějakého biometrického ověřování, ať už otiskem prstu, nebo obličejem.