Spory okolo Českého Telecomu: existuje jen jeden opravdový problém

A tím je vlastnictví internetového providera IOL firmou, která současně poskytuje konektivitu ostatním providerům
Spory okolo Českého Telecomu: existuje jen jeden opravdový problém
Nedávné oznámení Českého Telecomu o nových tarifech pro připojení k Internetu pro rok 2002 (www.vas-internet.cz) vyvolalo, jako tomu u tarifů ČTc bývá vždy, velkou bouři reakcí, které sahají od rozpačitých až po přímo vražedně nesouhlasné. V následujících diskusích na Internetu i mimo něj se pak podobně vášnivě probírá, jak by bylo nejlépe s ČTc zatočit, co mu má regulační úřad nařídit, jaké jsou či mají být provize ostatním providerům a podobně. Ne že by tyto verbální protesty měly sebemenší význam – zejména na internetových serverech se jedná o diskusi v úzké skupině lidí, jejich radikální postoj k Českému Telecomu je dávno známý a nezměnil by se, ani kdyby firma začala dávat všechny služby zdarma. Rovněž nehrozí, že by se odpor lidí přelil do ulic do nějakého Bojkotu č. II; za ta léta jsme se stali poněkud cyničtějšími, tarify na připojení k Internetu jsou přece jenom snesitelnější než připojování za plný minutový tarif hovorného, a co je možná nejdůležitější: silné jádro, které by možná mohlo pozvednout vlajku protestu, už dnes obvykle má realizované internetové připojení mimo Telecom, zpravidla díky nějakému lokálnímu bezdrátu, a problémy ostatních, takzvané tupé masy, ji už nezajímají, protože ji nepálí. Internet se navíc už nepovažuje za věc prvořadé důležitosti pro společnost: neprotestuje se za vysokou cenu plynu, neprotestuje se za obrovsky deficitní rozpočet a za „stíhačky“, což jsou rozhodně věci, které občany ČR mohou finančně zasáhnout podstatně více. Jediným zaznamenaným protestním aktem je petice (výzva) na adrese http://kdetoje.cz/petice/, ze které je sice vidět upřímné a nefalšované rozhořčení tvůrců a intenzivní snaha o nápravu věcí k lepšímu, ale která byla vytvářena bohužel v hlubokém právním bezvědomí – mimochodem například jí jaksi chybí adresát, takže jakkoli lze s tím, co chtěli autoři říci, souhlasit a soucítit, podepsat se pod ni je poměrně obtížné, pokud si ovšem člověk váží svého podpisu jako osobního závazného stanoviska a nikoli jako emocionálního výkřiku „fandím vám, hoši!“.

Přitom celá lapálie s českým Internetem se dá zredukovat na jeden hlavní problém, který všechny ostatní převyšuje o dvě třídy a který také stojí u zrodu nepříjemností dalších, například u vysokých tarifů alternativních, Český Telecom nevyužívajících providerů. A tím je skutečnost, že Český Telecom vlastní zřejmě největšího ISP u nás, svou divizi Intenret Online (IOL), a současně prodává konektivitu dalším providerům, kteří si jsou s IOLem v nejpřímnějším možném konkurenčním vztahu. Firma tak konkuruje svým zákazníkům – něco, co se v byznysu jen tak nevidí, protože vztahy konkurent-konkurent a dodavatel-odběratel jsou na naprosto opačných koncích spektra a navzájem neslučitelné: to, že se zde vyskytují, jasně svědčí o pokřiveném trhu. Pokud si vzpomeneme na dva největší případy antimonopolních snažení v poválečné historii, tedy Rozdělení AT&T a Nerozdělení Microsoftu, bylo hlavní příčinou a podstatou, která v prvním případě vedla k násilnému rozdělení (ve druhém zatím ne), totéž jako u Českého Telecomu: AT&T současně vlastnila dálkové linky, pan-americkou konektivitu a současně poskytovala služby na poslední míli, a Microsoft současně vlastní vývojové nástroje, operační systém i aplikace.

Český Telecom je tak v situaci, pro kterou lze vytvořit několik spíše absurdně vypadajících přirovnání. Například jako kdyby jeden výrobce automobilů byl současně vlastníkem všech benzinových pump v republice (výsledek: benzín do automobilů značky „XX“ by byl o 40 % levnější než do značek jiných), nebo kdyby silná pivovarská firma byla vlastníkem jediné firmy, která smí dodávat do českých hospod pípy (výsledek si dovedeme ihned plasticky představit). Je přitom docela pozoruhodné, že na tento stav není poukazováno jako na prapříčinu všech pokřiveností českého internetového trhu, a že se média vyžívají v nekonečných článcích na téma „Zlotřilá cenová politika Českého Telecomu“. Je nutné znovu a posté opakovat, že vzhledem k tomu, že v oblasti datové komunikace ČTc garantovaný monopol nikdy neměl, nemá a (doufejme) nikdy mít nebude, není v tomto směru za svou cenovou politiku nijak postižitelný a vzhledem k tomu, že během několika týdnů se stane plně privátní firmou s nulovým podílem českého státu, nebude mít ani stát, ani parlament, ani jiná instituce možnost Telecom v tomto směru jakkoli ovlivnit a cokoli mu „přikázat“.

K této potenciální hrozbě (konkurování svým zákazníkům) dochází při každé větší fúzi na světových trzích a antimonopolní úřady sledují nejostřeji právě tento jev, daleko více než jestli firma dosáhne nebo nedosáhne příliš silného tržního podílu, který by se už dal označit za monopol. Řešení pak bývá velice jednoduché, nabíledni a firmy ani příliš neprotestují: antimonopolní úřad dané země prostě přikáže firmě, aby svou problémovou divizi prodal. Pakliže se například má sloučit jeden výrobce léčiv s druhým a má sloučit silný gigant, řekne antimonopolní úřad: fajn, povolím vám to, ale jen za jedné podmínky: že prodáte vaši dceřinou firmu nebo divizi, která se zabývá distribucí léčiv. Protože to, že se stanete velmi silným výrobcem léčiv, je sice pro konkurenci nepříjemné, ale lze s tím bojovat; to, že byste se ale mohli snadno díky vlastnictví distributorské firmy dopouštět monopolizingu, tedy zneužívání tohoto postavení „pákou“ na jiném trhu, vám už nedovolíme, protože proti tomu je vaše konkurence zcela bezbranná.

Pomohlo by, kdyby Český Telecom byl nucen IOL odprodat a v této oblasti nesměl podnikat? Na první pohled se zdá, že moc ne, protože stejně není jiná volba u dial-upu než mít připojení od ČTc, takže ten by mohl providery stejně dotlačit až ke zdi – ale není to pravda. Jakmile dochází k obchodnímu vztahu dvou nezávislých, nekonkurujících si subjektů, dojde, třeba i po dlouhých a těžkých vyjednáváních, vždy k dohodě, která vede ke zdravému a funkčnímu trhu. Neznamená to, že by to byla dohoda vyrovnaně prospěšná pro obě strany – v každé obchodní dohodě získává výhodu ten, kdo je silnější, ale důležité je, že slabší strana jde do vztahu s vědomím, že ví, do čeho jde, za jakých podmínek se hraje, že partner nebude mít snahu jej potopit a zničit. I když příliš nevyznávám slogan „neviditelná ruka trhu“, tady si poradit dokáže – tak, že nakonec obě strany prosperují, jedna o něco více a druhá o něco méně, a naštvaný výsledně není ani koncový zákazník, protože ani s ním už nikdo nehraje betla.

Pokud by k tomuto došlo, snažil by se jak ČTc, tak nezávislí ISP o to, o co se stará každý šikovný podnikatel: o maximalizaci příjmů a výnosů, o v dobrém slova smyslu „zblbnutí“ co největšího počtu zákazníků. Každý by si našel určitý tržní výklenek a v tomto smyslu by dělal smlouvy s ČTc i se zákazníky: jeden by nabízel přijatelný paušál, jiný snesitelně drahé minutové připojení, třetí by to kombinoval, čtvrtý by se soustředil na vyšší konektivitu a pátý zase na nižší, šestý by se soustředil na „víkendové a noční brouzdaly“ a podobně. Nedošlo by k tomu, co vidíme dnes, tedy že nikdo z ISP (COL, IOL, Tiscali, Contactel + hejno malých) nemůže nabídnout ani o ň víc nebo míň než nabízejí jiní, trh je zabetonovaný a hraje se jen o jeho udržení, než se podmínky změní. Český Telecom by na tyto různé smluvní vztahy přistoupil, protože i pro něj by to znamenalo zvýšení příjmů; místo toho se dnes místo pružných obchodních a marketingových kroků pouze uvažuje „strategicky“: ČTc i provideři okolo sebe krouží v ringu a přemýšlejí, jak se navzájem zlikvidovat, přičemž mezi nimi současně existuje vztah zákazníka a odběratele („náš zákazník – náš pán“ tedy rozhodně neplatí...). Domnívám se, že pokud by k tomuto oddělení došlo již před lety, pak by trh s připojením byl podobný trhu mobilní telefonie, i když by byl zřejmě méně hysterický – protože podnikání ISP by konečně dávalo smysl, existoval by daleko silnější a především i smysluplnější marketing, a nepochybně by došlo k rychlejšímu rozvoji a používání Internetu u nás. Jsem si jistý, že by navíc došlo k daleko rychlejšímu a rozmachu všemožných „nekomerčních“, avšak žádaných internetových služeb, které dnes skomírají na úbytě – takových, které se dají živit z probrouzdaných minut. V tomto mimochodem spatřuji nemalou hrozbu nad současným českým Internetem: tyto služby pomalu hynou na úbytě (nejsou rozvíjeny, nechávají se „plout po vodě“), protože je nelze přímo zpoplatnit a reklamou si nevydělají, a velice významná, zajímavá a žádaná část Internetu tak ztrácí.

Proč k oddělení IOLu nikdy nedošlo – a dojde k němu nyní? Ke cti všech „okolo ČTc“, tedy jeho managementu, vlastníků, českého státu i ČTÚ je nutno říci, že úsilí o oddělení do separátní firmy, která pak by se dala odděleně prodat jinému vlastníkovi, bylo značné a domnívám se, že i opravdové. Ostatně právě proto se budovaly divize ČTc s vlastní výraznou identitou i „odděleným“ managementem, jako je právě IOL, pak nešťastně pojmenovaný eTel, vzápětí přejmenovaný (také nepříiš šťastně) na Imaginet – proto, aby mohla snadno vzniknout samostatná a svéprávná firma s tímto jménem a již existující identitou a značkou. Oddělení nenastalo bohužel z důvodu dlouho se táhnoucího prodeje celého ČTc strategickému vlastníkovi – tento proces se vleče již přes dva roky, od trošku nešťastného ministrování pana Peltráma, který si rozhádal management firmy i holandského spoluvlastníka, jež vzápětí poté oznámil svůj záměr nestat se oním strategickým, majoritním vlastníkem, ale naopak z ČTc vystoupit. Diskutování a modelování prodeje, práce s poradci a vyjednávání s vlastníky nelze dělat za situace „prodáme vám ČTc, ale možná, že ještě před prodejem od něj oddělíme Imaginet/IOL a prodáme jej někomu jinému“. Rovněž uplynulé dva roky spadaly do turbulentního vývoje internetového trhu – od obrovské euforie až do vrcholné deprese, takže nebylo možné jednoznačně stanovit nějakou příliš se neproměňující tržní hodnotu Imaginetu/IOL. Dnes ČTc ví, že kdyby tuto divizi před dvěma a půl rokem prodal ve vrcholu internetového boomu, dostal by za ni částku, kterou už za ni nikdy nedostane (viz prodej Czech On Line firmě Telekom Austria za 8 mld. Kč); to ale dnes ví každý a tehdy nikdo. Zkrátka za uplynulé dva roky, za neoddělení IOLu od ČTc je těžké dávat někomu vinu – někdy se zkrátka věci takto vyvrbí, protože vývoj trhu se předpovídat nedá.

Bohužel k oddělení IOLu od ČTc je nyní méně impulsů než dříve. V roce 2000 šlo nejen o odstranění potenciální hrozby neférového podnikání, ale osamostatnění mělo být výborným podnikatelským činem zvyšujícím hodnotu firmy – čistě internetové firmy měly žně a internetová firma uvázaná u Telecomu vypadala jako závodní kůň uvázaný za traktorem. Dnes je situace jiná: kulhající koník je rád, že jej někdo sveze, osamostatnění IOLu nezvýší souhrnnou hodnotu obou firem. Jediný, kdo by poměry nyní mohl napravovat, je antimonopolní úřad (Úřad pro hospodářskou soutěž), případně snad i ČTÚ, ale u toho to není zcela evidentní, jak vyplývá z jeho oficiálního poslání – tím není žádný antimonopolní boj, ale dodržování zákona o telekomunikacích. ČTÚ má tedy jasné noty, podle kterých musí hrát. ÚOHS je na tom samozřejmě jinak – je jednak zcela nezávislý ve své činnosti a to i na vládě, je přísně nestranický, jeho charakter je kontrolní a sankční a jeho činnost je daleko širší, spíše „principiální“ a řízená mnohem volněji definovaným zákonem (č. 273/96). Úřadu ale situaci komplikuje poměrně nepřehledná a těžko popsatelná situace na tzv. relevantním trhu (tj. „trhu, kterého se to týká“): trh internetového připojení se jednak obrovsky liší místo od místa, a jednak se prudce proměňuje v čase. Zatímco jsou lokality, kdy zákazníci mohou zvysoka na jakékoli připojení přes Telecom kašlat, protože mají k dispozici levnějšího a lepšího alternativního dodavatele, jsou jinde místa, kde je Telecom jedinou volbou; zítra tomu může být ale zase jinak.

Oříšek, který je dán vývojem komunikačního trhu – včetně pozdní a odkládané privatizace ČTc – tak zřejmě nebude brzy elegantně vyřešen, i když se lze domnívat, že tato vláda bude o narovnání poměrů usilovat alespoň o něco více než ta předchozí. Největším hybatelem ale určitě bude samotný trh a technologie, tedy postupné zpřístupňování alternativního připojení k Internetu (satelit, kabelovka, wireless) do stále menších lokalit za stále příznivější ceny. Pak už regulace ČTc nebude potřeba; jen musíme těch několik nepříjemných let ještě vydržet.

Diskuze (43) Další článek: AMD zruší PR rating a Intel ho zavede?

Témata článku: Internet, Malý satelit, Euforie, Lokální zákon, Opačný směr, Stíhačka, Jistý směr, Internet věcí, Ostatní výrobci, Vrcholná soutěž, Spor, Největší smysl, Vývoj automobilu, Problém, Vysoký tarif, Poměr stran, Tel, Český trh, První satelit, Opravdový konkurent, Traktor, Výrobce automobilů, Internetové připojení, Austria, Jed


Určitě si přečtěte

Už desítky let se pokoušíme odposlouchávat mozek. Rusům se podařil kousek, ze kterého vám spadne brada

Už desítky let se pokoušíme odposlouchávat mozek. Rusům se podařil kousek, ze kterého vám spadne brada

** K odposlechu mozků používáme EEG ** To má ale žalostné informační rozlišení ** Rusům pomohla počítačová neuronová síť

Jakub Čížek | 29

Co je TikTok: Svérázná sociální síť chytla mladé uživatele, už jich má už 1,5 miliardy

Co je TikTok: Svérázná sociální síť chytla mladé uživatele, už jich má už 1,5 miliardy

** Sociální síť TikTok získala stamiliony uživatelů a stále roste ** Jaký obsah na ní najdete a co můžete v jejím rámci čekat? ** Je to zábava pro mladé, nebo platforma pro úchyláky?

Karel Kilián | 38

Dnes nastal konec Windows 7. Ale nepropadejte panice, počítač vám nastartuje i zítra

Dnes nastal konec Windows 7. Ale nepropadejte panice, počítač vám nastartuje i zítra

** Dnes končí podpora Windows 7 a systém formálně umírá ** Co to ale znamená v praxi a bude mi PC fungovat i zítra? ** A mohu i v lednu 2020 zdarma přejít na Windows 10?

Jakub Čížek | 121

Nejlepší notebooky do 10 000 korun: Co koupit a čemu se raději vyhnout

Nejlepší notebooky do 10 000 korun: Co koupit a čemu se raději vyhnout

** Do deseti tisíc korun lze dnes koupit slušné notebooky ** V nabídce ale i tak převládají zastaralé a pomalé modely ** Poradíme, jak dobře vybrat i s omezeným rozpočtem

David Polesný | 116

37 nejstrašnějších počítačů, které jste kdy viděli

37 nejstrašnějších počítačů, které jste kdy viděli

** Přehled nejhorších počítačů na světě ** Šílené konstrukce a materiály ** Jak to dopadne, když se o počítač nestaráte

Karel Javůrek | 22



Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest 12 bezdrátových sluchátek

Vyplatí se Apple z bazaru?

Test batohů pro notebooky

Vybíráme nejlepší sportovní hodinky