potřebuje jednu věc, a to je přestat se snažit vydělat peníze ať to stojí, co to stojí.
Vždycky, když vyrukoval s nějakou novinkou, tak předvedl kterak lze dobrou věc totálně pohřbít (sluší se podotknout, že to bylo vždy svojí nenažraností). Dám několik příkladů, které podle mého zásadním způsobem urychlily pád Telecomu mezi přední, technicky vyspělé a nenáviděné operátory.
1. Přechod od čistě impulsního tarifikačního modelu k v té době strašně obdivovovaným různotarifním minutovým zhovadilostem. Tímto okamžikem došlo přesně k tomu, k čemu dojít nemělo a tím bylo absolutní znepřehlednění ceny za hovor. Od té chvíle nebylo možné k zákazníkovi dostat alespoň částečně relevantní informaci o ceně hovoru, přičemž právě po tomto byl vcelku hlad, který zapříčinily "úpravy" cen za impuls. A v té chvíli vzlétl GOu, GOu, který ukázal přímo na displeji, že hovor Vás stál tolik a tolik. Sic dost, ale zahřeje to, když je to hned vidět. S příchodem ISDN technologie (kapitola sama o sobě, viz níže) byla šance tento nepříznivý obraz neschopáků od telekomu napravit. Jednou z vychvalovaných výhod ISDN bylo reklamní "Vidíte za kolik voláte!" Pěkně se to poslouchá, ale ve skutečnosti je to milník k přechodu ČTc na trhovecký model polopravd a mýtů o vlastním produktu. Nikdo nikdy skutečně "nemohl" vidět za kolik volá, protože cenu vypočítávalo samo koncové zařízení z počtu přijatých časových značek z D-kanálu (např. vteřinových). Jenže nikdo mu neřekl, za kolik zrovna tahle vteřina je. Technicky nebyl problém po řídícím kanále zasílat informaci: teď ti posílám impulz a stojí tolik a tolik. Bohužel snaha o zavedení tohoto modelu byla obchodníky smetena se stolu s odůvodněním, že mobily to také nedělají. Celé to nakonec dopadlo tak, že různá hw a sw "udělátka" více či méně přesně vařila z obrovských tabulek cenu podle toho, co se vytočilo za číslo. Že pravdivé a přesné informování o ceně hovoru mohlo přinést jasnou konkurenční výhodu si snad dokáže spočítat každý sedlák. Bohužel absoloventi Hardwaredu ne. "Hloupý" hardware zřejně dostal své jméno podle této slovutné university.
2. Zavedení technologie ISDN s jednoduchým matematickým výpočtem hodným předškolního děcka. Daný výpočet zní: jedna a jedna jsou dvě. Jeden B-kanál je vlastně jedna linka a druhý B-kanál je vlastně druhá linka. To jsou dohromady dvě linky. A za jednu se platí tolik a to krát dvě se rovná cena za ISDN. A D-kanál a služby máte zadara. No nad tímhle zkrátka musí každý komu je jen trochu jasná podstata přidané hodnoty jásat jak blbej. Jenže právě tohle ISDNkám zlomilo vaz. Na takto jednoduchý výpočet nebyl nikdo zvědavej. Všechny výhody, které ISDNka poskytoval byly lidem prostým plně akceptovány až na tu cenu. V době, kdy modemisté tuningovali své rockwelly tekutým dusíkem aby získali dva bity na rychlosti. Pominu-li totálně zpackanou reklamní kampaň, kterou de facto ukončila perla reklamních spotů v podobě hihňajících se maloměšťáků, byla to jen a jen cena, která byla první osudovou ranou pro internet v Čechách. Cena podle mého měla být stanovena někde na hranici 1,4 až 1,6 násobku ceny paušálu za analogovou linku. Jsem si jist, že by v této republice již před drahným rokem slavnostně pohřbili poslední analogový modem a bylo by to dokonce i v televizi. V pozdější době "podivné zákopové války" s ADSL by se mohl pro prozatím nedostupné lokality zkusit paušál vytáčeného internetu přes ISDN. Ovšem je otázkou, jak by si s tím poradily venkovské ústředny. Ještě je potřeba říci, že obchodní propad ISDN byl motorem prvních drakonických čistek, které v Telecomu probíhaly pod obchodními názvy jako Optimalizace a pod.
3. Paušály. Pokud chceme najít bod od kterého si Telecom začal vychutnávat jízdu z kopce je jím bezesporu únorová úprava paušálních cen. (Já si fakt nemůžu vzpomenout v kterým roce to bylo.) Na to, že je Telecom drahej nadávali lidi vždycky, hlavně když zvedl o pár haléřů cenu za impuls. To už je taková" tradyce". Ve skutečnosti jim v žaludku ležel měsíční paušální poplatek v mrzké výši. Mobil mělo pár podnikatelů a představte si, když začali vykládat co minut volají za pár korun mobilního paušálu, tak každej civěl s otevřenou hubou. A měl vztek. A pak ta rána! První eurotelácké GOučko. A pak Twist. Bez smluvy a bez paušálu, řeknu ti ahoj a dvě kila v pánu, tenhle mobil ten má šťávu. Popravdě se přiznám, že když jsem viděl s čím vyrukoval Telecom právě v tuhle chvíli totální paušálové klatby. připadalo mi to, že je to stejné jako v roce čtyřicet šest zařvat na Rudém náměstí na prvního máje, že je Stalin vůl. Na druhý pohled by to až hrozný bejt nemuselo, kdyby si produktoví manažeři neuzurpovali právo rozhodovat za lidi a dali jim jakouž takoužs možnost volby. Tím nemyslím jimi halasně proklamovanou možnost vybrat si z několika různě vysokých paušálů. Všechny totiž byly pro tehdejší vnímání zákazníka gigantické. Měli napodobit model GO a TWIST a umožnit lidu za symbolickou paušální korunu měsíčně objednat se k doktorovi za stovku. Čistě a bez namáčení. Domnívám se, že právě na tomto zdražení si management Telecomu v praxi vyzkoušel jak krásné je být bohem a určovat co se komu bude muset líbit. A v této roli vystupuje dodnes, ba to dokonce vypadá, že ji pojal jako firemní strategii.
4. Opičí syndrom. Tak jako se dítě snaží napodobit chování dospělých, snažil se i Telecom při svém zrání pochytit toho od vyspělejších bratrů co nejvíce. Jednou s velkých vymožeností bylo, že jste s linkou dostali i to, co nechcete. Jde o memobox, v době masivní reklamní kampaně neviditelného, nezpoplatněného a nefungujícího záznamníka. Ten, aby bylo ukojeno něčí ego a zachráněna některá dejme tomu poměrně slušně nadsazená plánovaná čísla, byl zřizován hlava nehlava. Že to má mouchy, které tento engine deklasovaly do roztrhnuhojakhada krámu nebylo bráno v potaz. Jednalo se hlavně o tuším již opravenou nemožnost volby počtu zazvonění, než to memobox aktivuje. Ono memoboxácké "Čtyřikrát a dost" dokázalo hřejivě potěšit jak volajícího, tak volaného. Bohužel se tento příklad stal asi návodem pro léta příští. Dalším výrazným prvkem k okopírování jsou operátorská megacentra. Chápu je u mobilu, pochopím je u věcí, které se týkají účtování, pochopím u některých obchodních artiklů, ale aby tetka z Horní Dolní vysvětlovala asertivní brigádnici v Praze, že jim bezzubý Žerýk někde přežužlal dráty k telefonu, to tedy nepochopím. Posledním takovým výstřelkem je snaha outsourcovat jednu z hlavních činností Telecomu. Jedná se o smělý plán převedení výkonných zaměstnanců údržby sítí (to jsou takoví ti chlápci co vám domů přijedou natáhnout nebo opravit dráty a telefon) pod jinou firmu. Všichni, tedy myslím tím převádějící a přebírající se navzájem utvrzují v tom, že podmínky pro převáděné budou stejné jako v mateřské firmě. Já tomu tedy nevěřím. Dovolím si i nevěřit tomu, že přebírající dokáže s převáděnými provozovat stejný objem prací tak, aby byl co do kvality stejný a pro převádějícího dokonce lacinější. Obzvláště přebírá-li přebírající přebírané i se systémem řízení jejich práce Joint Electronic Fool, familiérněji JEF, což je nejzhovadilejší zhovadilost, kterou mohl Telecom kde okoukat. Ostatně outsourcuje se téměř všechno, což hlavně v oblasti IT aplikací způsobuje to, že diplomaticky řečeno to co má fungovat funguje v jiném standardu, než by mělo fungovat. Dlužno podotknout, že okolní zaměstnanci potom taky fungují v jiném standardu, než by jinak funguvali.
Takže jen doufám, že si s tím ti Španělé poradí.
