Taková interakce je zajímavá pro školní laboratorní zkoumání anihilace, ale je naprosto k ničemu pro energetické využití. I vyzáření několika triliónů leptonů je jak když moucha prdne (a v reálu je to o 4 řády za sekundu na mol méně), protože velikost leptonů je směšná a energie ještě směšnější. Interakční hustota je tedy nízká a energie vzešlá z těch pár náhodných setkání menší, než energie potřebná pro udržení leptonů v elmag poli. Takže přesně naopak, než se domníváš.U anihilace se snad v žádné, trochu vážněji braném modelu, neuvažovalo o jiné interakci mezi leptony, nežli mezi tauony. Jinak mezi baryony. A navíc anihilace má svá úskalí. Prvně nelze ji směrovat (známé Feynmanovy diagramy) jedním směrem a druhak gamazáření je nezastavitelné jinak než těžkými atomovými jádry vhodně uspořádanými v atomové mřížce. Jinými slovy, pořádně těžkým stíněním. Navíc intenzivní gamazáření vyvolává indukovanou radiaci u všeho, čeho se dotkne. Takže na první stupně je jakýkoliv motor s ionizujícím zářením vyloučen (po startu by dlouhé týdny až měsíce smrtelně zářila rampa) a i pro vyšší stupně je zde riziko, protože v horních vrstvách není jen kyslík a dusík, jejichž radioaktivní izotopy mají extrémně krátkou dobu života, ale i těžší prvky (které jsme přidali převážně my, lidé) a tím by se (zejména při častých startech) ještě více zvýšila radioaktivita prostředí, než dnes je (v tuto chvíli je 500x vyšší, než tomu bylo na konci 2 světové války).Prostě chtě nechtě, motory založené na jaderných interakcích si musíme nechat až na orbitu.Nicméně stále je ještě několik fyzikálních pohonů, které lze aplikovat.