Ať vstane, kdy vstane, stejně se vzbudí v devět. Tak bychom mohli ve zkratce popsat „sovu“ – tedy člověka, který vydrží dlouho ponocovat, ale ráno aby ho dostával z postele heverem. Naopak, skřivanům nečiní problém vyskočit zpod peřiny před kuropěním. Zato večer už sotva drží víčka.
Příslušnost člověka k určitému typu denní aktivity, tedy tzv. chronotypu, je ovlivněna mnoha faktory. Tým vedený Leonidasem Karagounisem z Plymouth Marjon University se pokusil porovnat zdravotní stav sov a skřivanů a posoudit, jaké mají soví a skřivaní chronotypy vliv na lidský organismus.
Chronotyp člověka podléhá značnou měrou dědičným dispozicím včetně etnické příslušnosti. Například mezi Germány najdeme více sov než mezi Slovany. Významně se na chronotypu podílí také faktory vnějšího prostředí.
Režim denní aktivity měníme v závislosti na věku. Malé děti jsou spíše skřivani. Tendence k dřívějšímu probouzení se u nich projevuje už tří týdny po narození. Mezi dvouletými dětmi už skřivani jasně dominují. Tvoří v této věkové kategorii víc než 90% populace.
Později se posouváme k chronotypu sovy. Mezi šestiletými dětmi tvoří skřivani už jen 58% a jejich podíl dále klesá. V dospělosti patří k sovám asi polovina lidí. Následně se začneme přiklánět zpátky ke zvýšené aktivitě v časnějších hodinách. Senioři bývají ranní ptáčata.
Významné rozdíly lze pozorovat také mezi obyvateli venkova a měst. Venkovský život spánku svědčí. Naopak, noční hluk a intenzivní osvětlení měst spánku nepřejí. Obyvatelé městských aglomerací proto častěji inklinují k extrémním chronotypům, ať už se jedná o sovy nebo skřivany.
Sovy strádají
S ohledem na zdraví je výrazně rizikovější chronotyp sovy. Tito lidé si obvykle během pracovního týdne nahromadí větší spánkový deficit než skřivani. Zkoušejí ho pak likvidovat víkendovým „dospáváním“. Skřivani mají denní režim o pracovních dnech a víkendech o poznání méně rozkolísaný.
Spánkový dluh není jediný handicap, který s sebou chronotyp sovy nese. Lidé, kteří jsou aktivní dlouho do noci, tíhnou s větší pravděpodobností k obezitě, kardiovaskulárním chorobám a cukrovce druhého typu.
Je to do značné míry vyvoláno nezdravým životním stylem sov. Konzumují více alkoholu, cukrů, energetických nápojů a tučných jídel z fast foodu. Obvykle vynechávají snídani a jídlo dohánějí večer. Během dne konzumují sice méně jídel, ale pořádají větší porce, takže celkově toho za den spucnou víc než skřivani. Rádi si přilepší nejrůznějšími vysokokalorickými pamlsky. Ve srovnání se skřivany také konzumují méně ovoce a zeleniny.
Pro sovy je riziková i skutečnost, že se jejich denní režim rozchází s přirozeným denním rytmem metabolismu. Například hladiny krevního cukru glukózy by měly během dne klesat a na minimální hodnoty se dostat v noci. Sovy ale v noci nespí a často konzumují slazená jídla a nápoje.
Noční pokles glukózy v krvi se tak u nich dostavuje s velkým zpožděním, pokud se vůbec projeví. Často mají sovy noční hladiny glukózy v krvi dokonce zvýšené. A tak není divu, že jim hrozí cukrovka druhého typu dvaapůlkrát častěji než skřivanům.
Podobným zdravotním rizikům jako sovy čelí podle studie Karagounisova týmu zveřejněné v časopise Advances in Nutrition i lidem pracujícím v trojsměnných provozech. Neustálá adaptace na změnu denního režimu také u nich zvyšuje riziko obezity, kardiovaskulárních chorob a diabetu druhého typu.
Pramen: Advances in Nutrition
