1. důležitost kvality
To že necvičené ucho nepozná rozdíl mezi dobrou a špatnou reprobednou ještě neznamená že to nepozná podvědomí. Podobně jako u vidění jde z ucha do mozku kompletní signál s každou jednotlivou frekvencí a sluchové centrum pak informace přefiltruje a zpracuje aby sdělilo podvědomí co slyší za OBJEKTY. Z toho vyplývá že při poslechu kvalitního systému se v podvědomí objeví např. zpráva "POZOR! Za mnou vetřelec!", zatímco při poslechu NEkvalitního systému něco jako "Ale podívejme se, někdo někde vzadu dělá bububu." 
.
2. materiál na bednu
Je celkem jedno, jestli je ozvučnice z umělé hmoty nebo ze dřeva. Při stavbě houslí potřebujeme aby dřevo rezonovalo se strunou a vlastně přidávalo ke zvuku další frekvence (samozřejmě hlavně zesilovalo). Reprobedna naopak rezonovat nesmí a to znamená, že její konstrukce musí mít co nejvyšší tuhost. Z tohoto pohledu je např. dřevotříska lepší (ale těžší) než dřevo. Při stavbě nahrávacích studií se někdy postaví i reprobedny - a to z BETONU !
3. vyzářené frekvence
Malá ozvučnice nemůže z fyzikálních důvodů kvalitně přehrát hluboké tóny. Je tu nedostatečná poddajnost uzavřeného vzduchu (lze vylepšit vhodnou výplní - např. keramická vlna) a také problém tzv. stojatého vlnění. Existují různá šidítka, jako je bassreflex, ovšem to jsou opravdu jen náhražky, způsobující že některé frekvence jsou zesíleny a jiné potlačeny. O kvalitě lze mluvit od řádově stovek litrů objemu (bassreflex stále ještě nutný) výše.
Středové frekvence také potřebují určitý objem reprobedny (i když stačí mnohem menší) a tyhle mikrosatelity jsou prostě příliš malé.
4. reproduktory
Vyrobit reproduktor schopný přehrát 20Hz-20kHz s vyrovnanou charakteristikou po celé šířce je (nesplnitelným) snem každého vývojového pracovníka z oboru. Používají se tři řešení pro zvuková studia:
a) jednopásmové soustavy (soustava elektroakustického měniče a ozvučnice)
nevýhody:
- nejsou schopny přehrát okrajové frekvence
- zvuk na krajích je špatný
- zvuk je o trošku horší v celém pásmu
b) dvoupásmové soustavy (vícepásmové jsou raritou)
nevýhody:
- zvuk ve frekvencích, kde na sebe reproduktory navazují, je zhoršený
- sebelepší výhybka poškodí signál
- a především (pro mnohé asi překvapení) vadí, že jsou zdroje hlubokých a vysokých frekvencí fyzicky na různých místech. I když je to jen 10 cm výsledkem je že zvukař, sedící u mixpultu, slyší něco jiného než producent, stojící hned za ním.
c) dvoupásmové koaxiální reproduktory (dva v jednom)
nevýhody:
- technicky velmi náročné
- trošku horší zvuk
5. Abych slyšel nezkreslený zvuk PŘI NÍZKÉ HLASITOSTI, musí být můj systém schopný donutit tancovat i skleničky 
.
6. I když mám malou místnost, šumící zvukovou kartu atd., nebudu si přece poslech dále zhoršovat nekvalitním soundsystémem.
Pokud má někdo jen 6000,- je nejlepší volba koupit si tyhle bakelity, pokud má ale 13000,- získá vyšší kvalitu jinde než v obchodech s počítači.
České reproduktory (Acoustics TVM) jsou docela kvalitní, jenom mají nižší citlivost, což znamená že (při stejném výkonu) hrají potichu a nehodí se tedy pro ozvučení koncertů apod. Postavit si kvalitní reprobedny je velmi složité (je k tomu třeba např. měřící mikrofon a speciální akustická místnost). Na druhou stranu postavit něco lepšího než tyhle zmenšené modely opravdových reprobeden je schopen každý kdo umí číst, řezat, lepit a letovat, koupí si už hotovou výhybku a nechá si to spočítat programem LspCAD (http://home.earthlink.net/~etunstal/diy.htm) (a také nesmí vadit větší rozměry a (možná) horší vzhled výsledku naší tvořivosti).
Když něco stojí 60000,- neznamená to nutně kvalitu. Řekl bych, že drahé systémy kupuje víc snobů než hifistů, a ti mají jiné požadavky než je kvalita zvuku (elegantní, drahý a supermoderní vzhled, a aby to moc nepřekáželo ). Několikrát jsem si poslechl drahé systémy pidirepráčků, vystavené ve větších prodejnách se SPOTŘEBNÍ elektronikou, a zvuk byl skutečně špatný. Výrobci vyrábějí prostě to na čem vydělají. Vyrobit, dopravit a prodat malé reprobedny je levnější než velké a některým zákazníkům určitě připadají dokonalejší miniaturizované výrobky (navíc snáze domů odnesu 5kg než 15kg ).
Mluvit o kvalitě soundsystému lze pouze v souvislosti s jeho určením. Audiofil poslouchající symfonický orchestr nepotřebuje systém schopný zahrát (ultra)zvuk vrtání do trezoru ani (infra)zvuk nárazu meteoru do kilometr široké kosmické lodi. Filmový fanda naopak nepotřebuje tak dokonale věrnou reprodukci zvuku předmětů, které koneckonců většinou vidí před sebou. Pro poslech ostatní hudby je třeba, aby měl zvuk "koule" což v praxi znamená, že se (mimo jiné) některé frekvence zesílí a jiné zeslabí v závislosti na konkrétním stylu. A mimochodem DUC DUC má na soundsystém větší nároky než třeba Hard Rock, za prvé protože syntezátory mají větší rozsah než bubny a kytary, ale hlavně protože je to styl daleko více založený na zvuku (zvláště můj oblíbený Psy-trance). Pop a disco nemají, vzhledem ke svým cílům, potřebu dobrého zvuku .
Takže abych ten slovní průjem shrnul: až si budu pořizovat domácí kino (doufám, že brzo) nebudu (vzhledem k bodu 1) šetřit prostorem a pořídím si Velké bedny s Velkým zvukem 
.
Howg
P.S. Připojuji se k dotazu výše po jiných adresách s kvalitními informacemi o počítačích (angličtina není velký problém, ale přece jen raději české ).
