Odkazování napříč internetem často přináší spory. Jeden takový řešili ve Švédsku a vznikly z toho otázky pro evropský soudní dvůr. Ten na ně teď odpověděl.
Sdílení prostřednictvím internetu přináší právníkům mnohé nové otázky, které se týkají především autorského práva. Dnes jsme se dočkali verdiktu Soudního dvora EU, který se vyjadřoval k jenom takovému případu ze Švédska a dospěl k závěru, že odkazovat se na autorská díla zveřejněná na cizích webech je možné, stejně tak odkazovat způsobem, že se dílo zobrazuje na stránce, na které se odkaz nachází. Přeloženo z právnické do geekovské řeči: linkovat a embedovat se může.
Můžete linkovat a nikoho se neptat?
Švédský soud si nevěděl rady ve sporu novinářů píšících pro švédský deník Göteborgs-Posten a společností Retriever Sverige, která na svém webu odkazovala na jejich články. Novinářům vadilo, že tak učinila bez vyžádání souhlasu. Je to typický výpad proti agregátorům, které sice nepřebírají celá autorská díla, ale k profitu jim stačí nadpis a odkaz.
Zároveň se řešila i otázka autorského práva u odkazovaného obsahu, který se zobrazuje přímo na dané stránce. V úředním věstníku Evropské unie ze dne 8.12.2012 se dozvíme, na co konkrétně Soudní dvůr odpovídal. Byly to tyto čtyři otázky švédského soudce:
1) Poskytuje-li jiná osoba než majitel autorského práva k určitému dílu na své internetové stránce hypertextový odkaz na toto dílo, jedná se o sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (1)?
2) Je z hlediska posouzení první otázky relevantní, jestliže je dílo, na které odkaz odkazuje, na internetové stránce, která je všem přístupná bez omezení, nebo pokud je přístup určitým způsobem omezen?
3) Je třeba pro účely posouzení první otázky činit rozdíl mezi případem, kdy je dílo poté, co uživatel kliknul na odkaz, zobrazeno na jiné internetové stránce, a případem, kdy je dílo poté, co uživatel kliknul na odkaz, zobrazeno tak, že vzniká dojem, že se zobrazuje na stejné internetové stránce?
4) Může členský stát přiznat širší ochranu výlučnému právu autorů tím, že stanoví, že „sdělování veřejnosti“ zahrnuje rozsáhlejší škálu jednání, než stanoví čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti?
Odkazy na nelegální kopie jsou něco jiného
A co jsme se od Soudního dvora EU dozvěděli? Odkazovat na cizí autorská díla na jiném webu je možné bez souhlasu autora za předpokladu, že se tím neobchází nějaká „omezující opatření“, pod kterými si můžeme představit například platební bránu. Ale v zásadě platí, že k čemu se může uživatel internetu volně dostat na jiném webu, na to lze odkázat bez souhlasu autora. Takové odkazování je přitom možné i tím způsobem, že se odkazované dílo zobrazuje přímo na stránce, odkud se odkazuje.
V zásadě jsme se nedozvěděli nic překvapujícího. Pokud autorsky chráněné dílo vyloženě nezkopírujete a je na internetu veřejně přístupné, můžete na něj odkázat bez svolení autora.
Jenomže to bychom měli ujasněný základ. I na ten jsme čekali rok a nedotýká se přitom těch nejspornějších otázek. Jednou z takových je sdílení nelegálního obsahu. Výše uvedený verdikt platí pro dílo, které autor vědomě zveřejnil na jiném veřejně přístupném webu. To samozřejmě nelze automaticky vztáhnout na odkaz, který směřuje na nelegální kopii autorského díla. Na to už se pak může pohlížet jinak a soudy tak i v praxi činí. Další nezodpovězenou otázkou je, jakými technickými postupy lze odkazovat na autorsky chráněné dílo vložené do jiné stránky. Když se tzv. embedování přímo nabízí, je to jasné, ale co když se obsah z webu „preparuje“ ze zdrojového kódu? V tom stále není jasno.
Do sporných otázek pak zasahuje pojetí každého případu. Pokud se jedná čistě o autorské právo, situace se postupně vyjasňuje. Ale spory, ve kterých hrají roli odkazy na internetové stránky, často nejsou vedeny jen z hlediska autorského práva, ale trestního. Tam už se věci musí posuzovat individuálně podle podstaty věci.
Podobné sporné otázky jsou soudci z celé evropy předkládány k posouzení právě evropskému soudnímu dvoru. Ten věc prozkoumá a vydá stanovisko, kterým už se pak mohou soudy řídit.
