Google a Facebook snily o tom, že vyšlou na orbitu stovky internetových hotspotů. Podle insiderů však své aktivity utlumují a někteří odborníci varují, že jsou minisatelity další bublina.
Posledních několik let se zdálo, že co nevidět, vypukne mezi velkými technologickými hráči souboj o to, kdo provede revoluci na nebi a začne nabízet laciný satelitní internet prakticky kdekoliv na světě.
Kdyby se něco takového podařilo třeba Googlu a Facebooku, mohly by se zcela oprostit od závislosti na internetovém i telefonním operátorovi. V podstatě by mohly zvesela budovat svůj vlastní internet.
Souboj o internetovou orbitu
Jenže se to asi jen tak nestane. Podle The Information (paywall, via Quartz) Facebook odkládá miliardovou investici do vývoje miniaturní satelitní technologie a na brzdu již dříve dupl i Google.
Internetová jednička z Mountain View se satelitními ambicemi nikdy netajila a za dobu své existence investovala hned do několika společností. Převážně se sice jednalo o snímkovací družice, které fotografují zemský povrch, ale také o společnost O3b, která si dala za cíl nabízet skrze satelity internetové připojení na rozvojových trzích. Toto poslání je vlastně zakódované už v samotném názvu podniku, O3b je totiž zkratkou pro „Other 3 billion.“
O3b si dala za úkol pokrýt laciným satelitním internetem třetí svět a Pacifik. Jedním z investorů je i Google, který s vlastní technologií zatím nespěchá.
O3b založil nadšený průkopník telekomunikačních technologií Greg Wyler, kterého nakonec pod svou střechu přetáhl samotný Google a doufal, že s jeho pomocí vybuduje vlastní internetové družice. Wyler měl do projektu vložit svoji licenci na frekvenční pásmo, která mu vyprší v roce 2019, a Google zase peníze a vývoj.
Spolupráce ale dlouho nevydržela a Wyler nakonec loni Google opustil – podle pozorovatelů nejspíše proto, že se nejevilo příliš reálné, že by Google bez jakýchkoliv dosavadních zkušeností s konstrukcí satelitů dokázal tak rychle vůbec nějaký postavit. Firma sice mezitím pohltila další družicovou snímkovací společnost Skybox, satelitní internet ale podle insiderů nakonec přeci jen dala k ledu. Alespoň prozatím.
Podle The Information postupoval stejně i Facebook, satelitní internet je totiž byznys, na kterém si za posledních dvacet let prakticky všichni vylámali zuby (Iridium, Alcatel a další), a sociální síť se reálně obávala, že se jí vložená miliarda dolarů do vývoje jednoduše vůbec nevrátí.
Velké, nebo malé satelity?
Tradiční satelitní internet to nemá obecně vůbec jednoduché. Vlastně má jedinou výhodu – s několika geostacionárními družicemi lze pokrýt prakticky libovolné území planety. Pak tu jsou už jen samé překážky. Jelikož se geostacionární dráha nachází 35 tisíc kilometrů nad povrchem, datový paket třeba ze serveru Živě.cz musí nejprve opustit Českou republiku, dorazit do pozemní stanice v lepším případě kdesi v Německu, opustit planetu, doputovat k anténě družice a odtud konečně zase zpět na povrch do vašeho přijímače třeba na střeše. Suma sumárum nacestuje okolo 70 tisíc kilometrů, což se drasticky podepíše na celkové latenci komunikace. Při surfování na Živě.cz by podobné zpoždění samozřejmě až tak nevadilo (to spíše občasné atmosférické poruchy), u některých real-time aplikací v čele s hrami už ale ano.
Druhou překážkou je vysoká cena. Satelitní internet už sice dosahuje srovnatelných rychlostí jako ADSL (Tooway nabízí rychlost až 22/6 Mb/s), jenže za podobné parametry bez FUPu zaplatíte okolo tří tisíc korun měsíčně. Jedná se tedy především o řešení pro komerční využití a tam, kde jiná možnost připojení chybí. Ano, pokud potřebujete internet v horském srubu, kde stěží chytnete EDGE, jiné možnosti zpravidla není.
Pokud však chtějí společnosti jako O3b nabízet internet oněm dalším třem miliardám surfařů z Asie a chudé Afriky, musejí jít s cenou mnohonásobně dolů. Při současné satelitní technologii to je ale nemožné. Taková družice je velká, těžká a vynést pouhý kilogram materiálu na geostacionární dráhu přijde investora na desítky tisíc dolarů.
Satelity O3b na nižších oběžných drahách mají menší latenci a jsou levnější
Řešením tohoto problému mají být minisatelity na nízkých oběžných drahách. Sice budou mít velmi malé pokrytí, když jich ale do kosmu vyšlete velké množství, bude to stačit a jako velká meshová síť pokryjí celou oblast rovníku.
Přesně v něco podobného doufal jak Google, tak Facebook a plánu se zatím drží i hromada dalších drobných startupů v čele se SpaceX Elona Muska, pro něhož je to ostatně jeden z hlavních cílů jeho vesmírné korporace, a proto může a také musí mnohem více riskovat.
Internetové minisatelity? Může to být další bublina
Postupný útlum nadšení ze strany Facebooku a Googlu nicméně napovídá tomu, že to ani s těmi tak trochu vysněnými minisatelity není vůbec jednoduché. Koncem května se o nich na setkání Space Symposium vyjádřil i Martin Sweeting ze Surrey Satellite Technology, která se vývojem malých ekonomických družic zabývá již čtvrt století. Podle Sweetinga současný hype okolo drobných a laciných družic připomíná někdejší dot-com bublinu z přelomu století, aby totiž satelity dokázaly ukočírovat svůj vlastní chod a vůbec přenos telekomunikačního signálu, musí se opět jednat o relativně rozměrná tělesa (alespoň 1 m), kterých by přitom bylo potřeba oněch několik set kusů. To sebou ponese ohromnou investici do vývoje i vynesení na orbitu a současná technologie má své limity.
Podobný satelitní internet by při větším počtu odběratelů mohl opět nabídnout jen relativně nižší rychlosti ve srovnání s tradičními způsoby pozemního přenosu, čili by nebyl příliš atraktivní pro bohatý sever, jehož města budou postupem času dobře zasíťovaná optikou a venkov rychlým mobilním signálem. V případě rozvojové Afriky by se zase jednalo o dočasné přenosové médium, poněvadž s postupnou internetizaci společnosti i tam vzroste hlad po stabilnější infrastruktuře.
Když to nevyjde se satelity, jsou tu ještě drony a balóny (vizualizace dronů Titan, které dnes patří Googlu)
Z dlouhodobého hlediska by tedy nakonec internet z minisatelitů našel odbyt opět jen v místech, kde prostě nic jiného není, tento počet zákazníků je ale relativně omezený – jistě nebude nikdo budovat síť satelitů kvůli několika venkovským vesničkám kdesi uprostřed africké savany a to už i s ohledem na malou kupní sílu tamějších komunit.
V tomto světle pak nabývají na významu možná ještě exotičtější, ale levnější projekty šíření internetu skrze elektrické drony a héliem plněné balóny poletující dlouhé měsíce ve vysokých vrstvách atmosféry nad běžnými komerčními lety. Firmy zkoumající možnosti pokrytí třetího světa daleko od páteřních optických sítí tak mohou i bez drahých družic vyzkoušet, jestli by byl o jejich službu vlastně vůbec zájem a jestli se to celé vyplatí postavit.
Google možná utlumil své satelitní ambice, ale na tomto poli je díky funkčnímu pilotnímu programu Loon zdaleka nejdále ze všech. A pokud by se ukázalo, že je i minimalistický projekt Loon zcela nerentabilní a časem jej stejně nahradí jiná technologie, Google přijde o relativně malý balík peněz.
