O japonských společnostech se často říká, že jejich rozhodovací procesy trvají velice dlouho, ale pak to stojí za to. Možná vůbec nejvěhlasnější japonská společnost to prokázala právě nyní: akcionáři Sony ze dne na den doslova „vyčistili“ nejvyšší vedení společnosti.
Do nejvyššího křesla posadili prvního ne-japonského manažera v historii – Howarda Stringera, předchozího šéfa Sony America, původem velšského šlechtice. Stringer nahradí Nobuyukiho Ideiho – sporného ředitele Sony, podrobovaného v posledních letech stále silnější kritice (Idei je ve firmě od roku 2004 a za jeho šéfování klesl zisk na polovinu a akcie o 60 %. To nedokázala ani Fiorinová u HP).
To ovšem není jediná změna – kromě Stringera, který byl rovněž na pozici ředitele, rezignovali (tj. byli odvoláni) i všichni ostatní ředitelé firmy. Byli to vesměs veteráni společnosti, včetně (mimo jiné) spolutvůrce úspěšné herní konzole PlayStation. Tak velké manažerské zemětřesení Sony nepamatuje šedesát let.
Co se u Sony děje?
Společnost utrpěla v posledních letech několik citelných šrámů zejména v té oblasti, ve které byla vždycky sebejistým lídrem: ve spotřební elektronice. Utekly jí LCD displeje, utekl jí nástup DVD přehrávačů i MP3 přehrávačů – kdybychom v této oblasti vlastně hledali něco, co firmě neuteklo, byl by seznam podstatně kratší. Sony to dokázala zčásti vyvážit úspěchy ve světě filmu (patří jí významná americká filmová studia) a také herní konzolí PlayStation, jenomže to se zase tak moc necení.
Lidé od filmu vědí, že „recept na trháky“ neexistuje – studiu se chvilku daří, chvilku ne, jeden superhit studio posune ke hvězdám, dva propadáky jej srazí do propasti. PlayStation je veleúspěšná věcička, ale budoucnost skrývá rizika: pokud Xbox představí novou verzi už letos, jak slibuje, a pokud bude generačně před současnou verzí PS, sebere Sony další kus trhu.
Nový šéf Sony má pověst člověka, který umí nemilosrdně snižovat náklady – zdá se, že to byl jeden z důvodů, proč si jej japonští akcionáři firmy najali, neboť měli (možná oprávněný) pocit, že toto by místní manažer prosazoval těžko. V japonské manažerské i zaměstnanecké kultuře je masové propouštění neobvyklé, zejména u firmy, kde to na první pohled jaksi není nutné: firma Sony je v zisku, nepotřebuje propouštět, aby se zachránila.
A tak argument „propustím deset tisíc lidí na dlažbu jenom proto, aby majitelé vydělali víc peněz“, bude bez nesnází přijat v USA, se skřípěním zubů a nějakým tím štrajkem v Evropě, ale je téměř nepřijatelný v Japonsku. Howard Stringer už pod kódovým označením „Plán USA“ propustil 9000 zaměstnanců firmy právě v USA, aniž se to výkonnosti firmy nějak dotklo, a bude pokračovat v dalším krypticky označeném plánu „TR60“, pod kterým se zřejmě skrývá další zeštíhlování jinde na světě, i v Japonsku.
Najít správný směr
Na propouštění není nic zajímavého – s nadsázkou se dá říci, že rozdat výpovědi dovede každý manažerský řezník. Od Stringera se ale zřejmě očekává (zatím se o tom mluví velmi opatrně), že u Sony provede i nějakou změnu strategie. A na to jsme velmi zvědaví: firma Sony je opravdu na jakémsi rozcestí a není úplně jasné, kterým směrem by se měla vrhnout. Možností má ale spoustu.
Sony je dnes asi největším světovým vlastníkem atraktivního obsahu v segmentu hudby a videa – což je pro éru digitálního videa a hudby velice cenné. O tento obsah bude zájem – bude jej chtít prodávat a šířit kdekdo a jakýmkoli způsobem; Sony se ale zatím příliš nerozhodla, co s ním bude dělat. Neštěstím by bylo, kdyby se firma opět rozhodla pro cestu „přehrávat obsah od Sony jen na zařízení od Sony s využitím technologie jen od Sony“; s proprietárními technologiemi je firma úspěšná stále méně a spoléhat na nějaké uzavřené řešení v 21. století je bezpečná cesta ke zkáze. Zase tak unikátní obsah totiž Sony nemá.
Společnost by tedy měla vážně popřemýšlet, co chce provést v segmentu digitální domácnosti. Svět DVD přehrávačů už jí utekl, drobné gadgets nejsou významné, v televizorech bude velmi pracně dohánět náskok špiček produkujících LCD a plazmu (Sharp, Samsung atd.). Nicméně není vůbec rozhodnuto – a ještě možná deset let nebude – na jaké architektuře a platformě bude postaveno příští audio-video centrum ve stovkách milionů domácností. Sony má již nyní mistrovské inženýry, obrovské portfolio patentů a vynálezů, skvělé produkty a rovněž drží klíče k významným technologiím (kupř. Blu-Ray).
Pravý muž v čele?
Zbývá dát to nějakým kouzlem dohromady, aby se ze skupiny oddělených, často proprietárních a ani spolu moc nekomunikujících technologií a produktů vyloupla taková digitální domácnost, která zajistí logu Sony pevné místo v našich domácnostech na příštích dvacet let.
Zdali je americký Walesan tím správným vizionářem, který firmě Sony vdechne nového ducha, není moc jasné – zatím se projevil spíše jako vynikající operativec. Možné ale je, že nic jiného není zapotřebí: inženýři třeba už dávno připravili tolik skvostných návrhů, že se pouze čeká na tvrdého manažera, který váhající firmu roztočí do nejvyšších otáček.
