Je nutné konstatovat hned na úvod, že z hlediska konstrukčního provedení patří S70 mezi horních deset tisíc. Výrobek je precizně zpracovaný do nejmenších detailů, použité materiály se vhodně doplňují a také design nestál na okraji zájmu tvůrců.
| |
Lehce „krabicovité“ tělo střední velikosti (ve své kategorii) je zčásti opláštěné lehkým kovem, zčásti kov zdařile imituje plast. Ostatní plastové doplňky v typické soňácké tmavěmodřefialové barvě dávají foťáku decentně elegantní výraz. Ale ty samolepky! Netvrdím, že je to specialita Sony, i jiné firmy mají tento hloupý zvyk polepovat přístroje nejlépe na každém volném místě samolepkami všech tvarů a barev. Chápu, že marketing velí zdůrazňovat přednosti kde to jen jde, ale nezdá se vám, že je toho někdy trochu moc?! Dovedu si představit pocity designéra shlédnuvšího svůj vypiplaný foťák, následně „vylepšený“ zmíněnými samolepkami. Taky bych asi měl náběh na podání výpovědi.
Ergonomie je i přes poměrně hranatý tvar dobrá. Pravá část je doplněná „chyty“ z měkčené pryže, které sice mají hodně daleko do pořádné rukojeti, ale svůj účel plní bez výhrad. Z fotografií je zřetelně vidět, že většinu ovládacích prvků umístili tvůrci na zadní stěnu aparátu. LCD displej krytý akrylátovým sklem jen mírně vystupuje nad povrch zadní stěny přístroje. Jediné ovládací prvky na horní stěně foťáku představuje spoušť a hlavní volič režimů. Ovšem spoušť to je kapitola sama pro sebe! Nazval jsem ji „třípolohovou“, přestože by očividně měla mít pouze obvyklé dvě polohy. Druhá poloha - exponování se zkrátka moc nepovedla a tváří se jakoby rozdělená na dvě. Prostě si myslíte, že jste spoušť domáčkli na doraz, ale pravda je o mikroskopický kousíček dál. Stačí se jen nadechnout a ... ptáček vyletěl! To se moc nepovedlo. Buď se naučíte spoušť důsledně tisknout, což zavání roztřesením snímku, nebo nevím. Škoda, na jinak precizně vyrobeném přístroji zanechává špatně funkční spoušť jako jeden ze strategických ovládacích prvků fotoaparátu docela pěkný škraloup.
| |
Povšimněte si také umístění mikrofonu na horní stěně. Toto řešení je výhodné pro bezproblémové zachycení zvuku přicházejícího jak zepředu (např. videosekvence), tak i zezadu-od fotografa (zvukové poznámky).
Stavový displej poskytuje poměrně slušnou řádku informací, ovšem většinou jen charakteru „něco je nastavené jinak než standard“.
Pohled na fotoaparát ze spodní strany je třeba ukázat zároveň i s pohledem z pravé strany.
Prostor pro akumulátor, jehož dvířka se obvykle u digitálních fotoaparátů nacházejí právě na spodní straně, je v našem případě na boční stěně. Na spodní straně je tak pro uživatele zajímavý jen poctivý stativový závit s kovovou vložkou.
Za neméně poctivými dvířky na pravé straně foťáku se ukrývá nejen akumulátor, ale i paměťová karta Memory Stick. Jak karta, tak i zdroj mají svůj nezávislý zámek, proto není důvod k obavám, že např. při manipulací s akumulátorem vypadne paměťová karta. Nad paměťovým slotem se nachází LED kontrolka přístupu na kartu. Zprvu mi nebylo jasné k čemu je kontrolka, která je v normálním stavu skrytá pod dvířky „aku-paměťového“ prostoru, dokud jsem však nezjistil, že foťák nedisponuje indikací otevřených dvířek. Pokud by jste tedy chtěli měnit kartu ve chvíli, kdy se ještě provádí zápis nebo čtení dat, kontrolka vás bude varovat.
| |
Na opačné straně se pod krytkou z tvrzené pryže nachází konektory komunikačního rozhraní, respektive USB, AV a konektor pro připojení externího blesku. Na sériový port si tento foťák nehraje, proč taky u třímegáče s průměrnou velikostí souborů více než 1 MB. Povšimněte si také kolečka pro dioptrickou korekci hledáčku. Samotný hledáček je poměrně slušný a ve své třídě poskytuje obraz kvality dobrého standardu. Očnice spolehlivě zabraňuje přístupu parazitního světla do hledáčku, přičemž LED kontrolky zaostření a nabití blesku umístěné v její pravé širší obrubě jsou dostatečně zřetelné i s okem přitisknutým k hledáčku. Mřížka vedle kolečka dioptrické korekce skrývá reproduktor. Nebyl by to Sony, aby „nemluvil“. Už jen sugestivní zvuk spouště vás jistě dostane.
Druhý snímek ukazuje nabíjení akumulátoru ve fotoaparátu. Pokud si nekoupíte nabíječku, nic jiného vám při standardní výbavě nezbude. Ovšem samotná nabíječka asi nebude nic platná s jedním akumulátorem, takže buď nabíječka + druhý akumulátor nebo raději nabíjet ve foťáku. Pokud ale již vlastníte videokameru stejné značky, můžete se dočkat milého překvapení v podobě kompatibility akumulátorů, což není vlastnost k zahození.
Pozor! Nacházíme se v říši Sony, která z hlediska ovládání představuje poněkud jiný standard, než většina ostatních digiťáků. Předesílám, že ovládání je silně „menuidní“, což znamená - bez displeje ani rána. Ani ostatní však není obvyklé. Volič režimů na horní stěně dává jen základ pro nutné další brouzdání v menu. Jak jsme již na fotografii mohli vidět, hlavní volič pouze přepíná mezi režimy snímání statických (Still) snímků, pořizování videosekvencí (Movie) nebo prohlížení snímků (Play). Bez displeje se ještě obejdeme takříkajíc klasicky při nastavování režimů blesku, pro něž je na zadní stěně samostatné tlačítko a jsou indikované na stavovém displeji. Zde ale končí práce „po slepu“ a začínají soňácké „windows“. V hierarchii ovládání následuje volba expozičních programů tlačítkem nad LCD displejem, v jehož levém horním rohu jsou také indikované. A poté už musíme chtíc nechtíc vniknout do menu. Pro brouzdání menu slouží joystickové tlačítko, které je dobře vidět na předchozí fotografii nad samostatným hlavním vypínačem, který mimochodem klidně mohl být součástí hlavního voliče.
| |
Ještě k joystickovému tlačítku. Někdo na něj nadává a nemůže jej vystát. Pravda, jednotlivé polohy nejsou zrovna ideálně aretované - není cítit zřetelné cvaknutí. Je-li však aktivované pípání tlačítek, dá se s joystickem pracovat velmi dobře a jako ovládací prvek je skvělý. Tedy pro menu tohoto typu, které vidíme na fotografiích. Základem je lišta, jež se vysune stisknutím joysticku směrem nahoru. Další postup asi vysvětlovat nemusím. Prostě se probrouzdáte k požadované položce, na níž stisknete střed joystickového tlačítka. V této chvíli ale nastává zádrhel. Jestliže očekáváte, že se potvrzením volby rozvětvené menu zase pěkně sroluje do lišty, pak jste na omylu. Je třeba zase pěkně ručně vybruslit nazpět. Proč?!
Na první fotografii LCD displeje si také můžeme povšimnout zobrazení informací o nastavení fotoaparátu. Upozorňuji, že snímek neukazuje ani zdaleka všechno. Oproti stavovému displeji je barevný LCD informačním magnátem. Přesně zobrazí každičké uživatelské nastavení v jeho aktuální hodnotě, tzn. že např. korekci expozice vypíše číselně, vyvážení bílé zobrazí příslušnou ikonkou, čas a clonu samozřejmě zobrazí v nastavených hodnotách atd.
Konstrukce a ovládání - hodnocení Samotná konstrukce Sony DSC-S70 je pouze s jedinou výhradou - spoušť. Nebýt její hloupé funkčnosti, bylo by vše v naprostém pořádku a navíc s pochvalou za precizní dílenské zpracování, elegantní a funkční design nebo slušnou ergonomii. Posledně jmenované vlastnosti samozřejmě platí, ale ta spoušť ...
Z hlediska ovládání mi nevadí ani jemné joystickové tlačítko, smířil bych se i s tím, že musím z menu vždy odejít stejnou cestou, kterou jsem do něj vešel, ale? Vadí způsob ovládání jako celek, tedy „menuidní“, počítačově orientované ovládání, které by podle mého názoru u fotoaparátů, byť digitálních, mělo být omezené na nejnutnější minimum.
Fotoměrka | | | Produkt: Sony DSC-S70 Konstrukce a ovládání: 21 bodů (max. 30) | |
|
Úvodní část recenze
Funkce a vlastnosti
Standardní vybavení
Obrazová kvalita, referenční snímky
Cena
Technické parametry