Určitě už každý z nás někdy někde slyšel o počítačovém neboli softwarovém pirátství. Ale jenom málokdo si uvědomuje, že softwarové pirátství není jedinou jednolitou škatulkou, do které spadnou všechny případy nelegálního nakládání s programovým vybavením počítače bez rozdílu, ale že dá se dělit na více druhů.
Určitě už každý z nás někdy někde slyšel o počítačovém neboli softwarovém pirátství. Ale jenom málokdo si uvědomuje, že softwarové pirátství není jedinou jednolitou škatulkou, do které spadnou všechny případy nelegálního nakládání s programovým vybavením počítače bez rozdílu, ale že dá se dělit na více druhů. Pojďme se tedy spolu podívat na jeho jednotlivé formy, abychom věděli, čemu se máme v budoucnosti pokud možno vyhnout.
Jedním z nejrozšířenějších druhů softwarového pirátství je pirátství koncových uživatelů (End User Piracy). To se vyznačuje používáním několikanásobné kopie jednoho softwarového balíku na několika systémech nebo rozšiřování kopií dotčeného softwaru dalším osobám. Tomu je velice podobné i tzv. domácí pirátství (Home Piracy), které zahrnuje všechny činnosti od nevinného vyměňování disket a CD s přáteli až po provozování nevýdělečné BBS ("bíbíesky") za účelem ilegální distribuce software. Domácí pirátství je ze zcela pochopitelných důvodů asi nejhůře detekovatelnou a regulovatelnou skupinou pirátství.
Pirátství prodejců (Reseller Piracy) se dopouštějí ty společnosti, které prodávají hardware počítače s již předinstalovanými nelegálními kopiemi některých počítačových programů, případně nahrají software do systémů bez poskytnutí originálních disket a manuálů. Spadá sem i případ, kdy je nic netušícím zákazníkům prodán software již z distribuce stažený. Mezi charakteristické znaky tohoto druhu pirátství patří velké množství uživatelů, kteří mají nainstalován program se stejným sériovým číslem, zcela chybějící či nekompletní dokumentace k programu nebo dokumentace, která neodpovídá nainstalované verzi programu. Bohužel se počet těchto případů se zabydlováním osobních počítačů v domácnostech a kancelářích po celém světě zatím jenom zvyšuje.
Pirátství probíhající na BBS nebo na Internetu (BBS/Internet Piracy) se realizuje prostřednictvím elektronického přesunu legálního programového vybavení, kdy systémový operátor a / nebo uživatelé nahrávají na BBS či Internet nebo z nich stahují legální software a materiály za účelem pořízení a používání kopie bez příslušné licence. Tomuto druhu pirátství je v mnohém velice podobné tzv. pirátství podniků (Corporate Piracy). "Kořenem zla" jsou v tomto případě lokální sítě (LAN) firmy nebo podniku, kde má k jedné legálně instalované kopii určitého programu nelicencovaný přístup potenciálně i několik set zaměstnanců. Bezpečnosti přístupu k jednotlivým částem sítě se většinou nevěnuje příliš pozornosti a bezpečnostní opatření v tomto směru jsou považována v podstatě za mrhání peněžními prostředky i lidskými zdroji. Není se pak co divit, že myšlenka získat snadno a bez rizika zdarma přístup k určitému softwaru či jeho kopii je pro zaměstnance tak lákavá.
Další odlišnou větví počítačového pirátství je poškození nebo narušení obchodního jména nebo obchodní známky. Dochází k němu především tehdy, když jednotlivec nebo firma v rozporu se skutečností prohlásí, že provozuje autorizovaný servis nebo poskytuje autorizovanou podporu určitého systému či programu. Stejného prohřešku se dopouští i ten prodejce, který neoprávněně používá cizí obchodní značku nebo cizí obchodní jméno.
Tradičním typem krádeže duševního vlastnictví jsou porušení patentových a autorských práv, kdy jeden výrobce okopíruje za účelem dosažení zisku materiál nebo proces od jiného výrobce a v nezměněné podobě ho implementuje do vlastního produktu. Jako příklad z této oblasti lze uvést spor Lotus v. Borland, ve kterém byl Borland obviněn, že "ukradl" lotusové příkazy 1-2-3 a nabídková menu a použil je ve svém programu Quattro. Stojí za povšimnutí, že ačkoli se tento druh počítačového pirátství dá poměrně snadno rozpoznat a stíhat, jeho případy se stále spíše množí.
K průmyslovému pirátství (Industrial Piracy) dochází v případě, že jednotlivec nebo skupina jednotlivců za účelem získání značného majetkového prospěchu ve velkém měřítku kopíruje a distribuuje programové vybavení. Mezi tímto druhem počítačového pirátství a cenami kopírovacích zařízení a záznamových médií existuje nepřímá úměra - se snížením cen kopírovacích zařízení a záznamových médií se podstatným způsobem zvýšila aktivita subjektů na tomto poli. Největším rozsahem průmyslového pirátství se pravidelně vyznačují rozvojové země, kde se do výroby pirátských kopií zapojují i vládou vlastněné podniky chrlící mnohdy tisíce CD nosičů denně.
A jaké jsou důsledky počítačového pirátství? Poškozováni jsou všichni - spotřebitelé, vývojáři softwaru i jeho prodejci. Spotřebitelé jsou vystaveni riziku počítačových virů, poškozených disket a defektního programového vybavení. Vzhledem k tomu, že dokumentace většinou příliš neodpovídá tomu, co na počítači opravdu mají, nejsou většinou ani schopni využívat všech schopností daného software. Zpravidla též přicházejí o výhody (například technická podpora a upgrady příslušného produktu), kterých v převážné většině případů požívají řádně zaregistrovaní uživatelé. Počítačové pirátství však poškozuje také firmy, které software vyvíjejí a prodávají, protože díky pirátství přicházejí o část svého zisku. Pokud si snad myslíte, že tohle se vás nijak nedotýká, a proto vás to ani nemusí zajímat, jste na velikém omylu. Jestliže firma přijde o část svého zisku, logicky potom nemůže tolik investovat do svého rozvoje a tím ani do vývoje dalšího softwaru. A zase na to doplácí koncový spotřebitel, kterému nezbývá nic jiného, než tiše trpět zvyšování cen, ke kterému jsou počítačové firmy nuceny, aby pokryly své ztráty.
Sáhněme hodně hluboko do svého svědomí a zeptejme se sami sebe, jestli tak náhodou aspoň trošičku nemůžeme za to, že se už zase zvýšily ceny programového vybavení počítačů.
