Americké technologické firmy se handrkují kvůli patentům, které jsou aplikovány na zdánlivé triviality. Nejvíce to skřípe v oblasti mobilních operačních systémů.
Už před více než před deseti lety někteří komentátoři poukazovali na to, že systém softwarových patentů v USA je významnou hrozbou pro rozvoj e-commerce, a že je do budoucna neudržitelný. Tehdy se vše točilo kolem on-line obchodů a objednávání zboží na internetu. Spory v této oblasti již buď utichly, nebo se jim už nedostává takové pozornosti. Do popředí se ale posunula další oblast, ve které jde o veliké zisky, a která poskytuje velmi úrodnou půdu pro patentové spory. Jedná se o oblast chytrých mobilních telefonů.
Apple útočí, Samsung vrací úder, každý žaluje každého. Dvě zmiňované společnosti byly nedávno vyzvány k dohodě a ke snížení vzájemných patentových sporů, jejichž počet a komplikovanost nabývá obrovských rozměrů.
Málo administrativy a liberální pravidla
Je známým faktem, že pojetí softwarových patentů v USA je daleko liberálnější než v Evropě, a že softwarové patenty jsou v USA hojně využívány. Softwarový patent lze prostřednictvím jedné přihlášky zaslané patentovému úřadu získat pro celé území USA, přičemž veškeré spory související s patenty rozhoduje jediný centrální patentový soud, jehož rozhodnutí je závazné pro rovněž celé území USA. Tento systém je pro majitele patentů administrativně velmi přívětivý a ekonomicky výhodný.
V USA lze patentovat jakýkoli „užitečný proces, přístroj, výrobek, nebo materiál, popř. jejich užitečné vylepšení“, a to za podmínky, že patentovatelnost není vyloučena zákonem, řešení je nové, užitečné a není zřejmé pro odborníka v dané oblasti. Rozlišují se tři typy patentů, a to technologický patent (sem spadá software), patent na design (vzhled výrobků) a patent na odrůdy rostlin. Při výkladu podmínek pro udílení softwarových patentů hraje velkou roli rozhodování amerických soudů, které je upřesňují a rozvádějí ve vazbě na konkrétní případy.
Patent na cokoli pod sluncem, co vytvořil člověk
Až do roku 1981 americké soudy chápaly software jako čistě abstraktní myšlenku, kterou nelze patentovat. Obrat nastal v okamžiku, kdy nejvyšší soud povolil v případu Diamond v. Diehr udělení patentu pro technické řešení, které spočívalo v inovativním procesu zpracování gumy řízeném počítačovým programem. Soud zjednodušeně řečeno konstatoval, že počítačový program jako takový sice patentovat nelze, ale pokud vykonává či řídí nějakou inovativní reálnou činnost či proces (sem spadá možná překvapivě i práce s reálnými daty), je možné jako celek patentovat řešení, jehož součástí počítačový program je.
Tento přístup je dodnes s jistými mírnými obměnami uplatňován i v Evropě. Pro ilustraci, na jeho základě patentovala např. společnost Unisys v roce 1985 kompresní metodu LZW pro tvorbu známého grafického formátu *.gif. Společnost pak požadovala licenční poplatky od tvůrců softwaru používajícího tento formát, ale nebyla příliš úspěšná. Snesla se na ni vlna kritiky za bezohlednou šikanu a výsledkem byl vývoj konkurenčního formátu *.png.
Spornými softwarovými patenty se poslední dobou proslavil především Apple:
Výkladová pravidla pro udílení softwarových patentů byla v USA postupně vykládána čím dál volněji, přičemž vše vygradovalo v roce 1998, kdy nově zřízený centrální patentový soud v případu State Street Bank & Trust v. Signature Financial Group konstatoval, že patentovat lze v podstatě jakýkoli software, proces či dokonce obchodní metodu (což bylo do té doby vyloučeno), pokud za použití výpočetní techniky přináší jakýkoli užitečný, konkrétní a hmatatelný výsledek. Toto pojetí je snad nejliberálnější pojetí patentovatelnosti na světě a s jistou dávkou nadsázky se dá říct, že přesně odpovídá původnímu záměru Kongresu USA z padesátých let minulého století, aby bylo možno patentovat „cokoli pod sluncem, co vytvořil člověk“.
V roce 1999 byla ve vazbě na to patentována např. metodaon-line nákupu „Amazon One Click Feature“ spočívající v tom, že zákazník klikne na zboží, které si chce objednat a ihned přejde na objednávku s využitím údajů, které již předtím zadal do databáze, aniž by bylo nutné nejprve vkládat zboží do virtuálního nákupního košíku. Tehdy společnost Amazon krátce po udělení patentu zažalovala např. společnost Barnes & Noble, která používala podobný systém s názvem „Express Lane“ a donutila ji tento systém záměrně zkomplikovat
Nastane zpřísnění pravidel?
Poměrně dlouhou dobu se pak zdálo, že patentovatelnost čehokoli v USA nezná žádných mezí. Nicméně v roce 2010 přece jen došlo k určité korekci, a to v rozhodnutí ve věci Bilski v. Kappos. V daném případě šlo o pokus patentovat metodu pro výpočet rizika vyplývajícího z obchodů s komoditami, která však nutně nemusela být realizována prostřednictvím počítače. Z celého procesu by tak zmizel technický prvek, který byl do té doby podmínkou pro udělení softwarového patentu. Patent byl ale zamítnut a jak centrální patentový soud, tak nejvyšší soud zpřísnili podmínky pro udělování patentů pro procesy a metody, které jsou na hraně patentovatelnosti kvůli nedostatku přímé vazby na technické zařízení.
Toto rozhodnutí je chápáno jako pokus o jakousi konsolidaci amerického patentového práva. V budoucnu by tak již nemělo docházet k nekonečnému rozšiřování a uvolňování podmínek pro udělování patentů a dle některých názorů je možné, že postupně dojde dokonce ke zpřísnění stávajících podmínek.
Americké patentové právo má projít dalšími výraznými změnami, a to na základě tzv. America Invents Act, přijatého v září roku 2011. Změny se však mají týkat hlavně administrativních postupů, lhůt pro udílení patentů a řízení před patentovým úřadem. Na otázku, zda bude tímto zákonem dotčen stávající výklad podmínek pro udílení softwarových patentů, odpoví až budoucí soudní praxe.
A jak to funguje v Evropě? O tom příště...
Autor je právník advokátní kanceláře Legalpro.cz.
