Softwarové patenty v Evropě aneb Druhé dějství po prázdninách

Během projednávání směrnice i po jejím zamítnutí se šířilo mnoho informací od příznivců textu i jeho odpůrců. Informace nebyly vždy objektivní či korektní, a tak vznikl dostatek mýtů. Při pohledu na samotnou směrnici se to může zdát šokující – pouze 12 článků, ani ne tři stránky legislativního textu. Nejednalo se o uměle nafouklou bublinu? Rozhodně ne!

Celý strhující příběh o boji proti softwarovým patentům by se mohl stát perfektním námětem pro hollywoodský trhák. Emoce i napětí do poslední chvíle, velké zlomové momenty, kdy to již vůbec nikdo nečekal. Našli by se i kladní a záporní hrdinové.

Snad jediný fakt sráží tento příběh od pomyšlení na Oscara - absence milostného příběhu ve spleti bruselských administrativních budov. Na druhou stranu vrací příběhu určité šance v očích filmových producentů jeho hlavní karta pro filmovou ságu – otevřený konec slibuje kasovní trhák i pro druhý díl.

Za rozvířenou debatu kolem patentů může důležitost úpravy jak pro celý IT sektor (včetně Open Source komunity), tak i pro téměř všechna moderní průmyslová odvětví. Co ale vlastně jsou vynálezy realizované počítačem? (Tento pojem se poprvé objevil při dohodě EU, USA a Japonska o přiblížení patentových systémů v roce 2000.) Celá debata tedy byla o tom, jak široce či úzce takový pojem definovat.

Postoj Evropského patentového úřadu

Jeden z kurióznějších lobujících materiálů, které obdrželi europoslanci. Model autíčka rozříznutého na dvě části s nápisem: „Druhá polovina jsou vynálezy realizované počítačem. Bez nich není pokroku“.

V zásadě šlo o to, že se návrh směrnice snažil vypořádat s problémem rozličné praxe členských států EU a Evropského patentového úřadu. Jednalo se o rozdílný pohled na výklad čl. 52 Evropské patentové úmluvy.

Zmiňovaný článek podobně jako § 3 našeho patentového zákona říká, že dle odst. 2 písm. c) „se za vynálezy nepovažují programy počítačů“. Na druhé straně (v odst. 3) ale pokračuje, že „patentovatelnost dle odstavce 2 je vyloučena za předpokladu, že se přihláška vynálezu nebo patent týkají pouze těchto předmětů nebo činností“.

Jinak řečeno, podle Evropského patentového úřadu nelze zapomínat na druhou část, a tak jsou mimo patentové právo pouze počítačové programy jako takové (např. textový editor XY). Je však možné si nechat patentovat vynálezy realizované počítačem, kdy předmětem patentu je postup realizovaný počítačovým programem, který řeší technický problém. (Např. Evropský patentový úřad udělil patent společnosti Viacom na metodu a zařízení pro zlepšené zpracování digitálních obrázků.)

Od roku 1978 Evropský patentový úřad stále precedenčně rozšiřoval svůj výklad článku 52. Podobně původní návrh Evropské komise sice sliboval vynětí čistých softwarových patentů (tedy patentů plně spadajících do oblasti zpracování dat) z patentovatelnosti, ale směrnice při naplňování takového cíle selhala.

Americké pojetí patentů

Je vůbec rozdíl mezi evropskou a americkou patentovou a soudní praxí ohledně softwarových patentů? Hrozilo či hrozí jejich zavedení podle "amerického" stylu v Evropě a ČR? Je možné použít softwarové patenty jako synonymum patentů na vynálezy realizované počítačem?

Částečně ano, ale nesmíme zapomínat, že čistě softwarové patenty v "americkém" stylu Evropě nehrozily. Mezi americkým a evropským patentovým právem existují rozdíly, které jsou dány kompletně odlišným filozofickým pojetím.

Podle amerického pojetí má sporné, konfliktní či hraniční případy řešit nestranný soudce, a ne patentový úředník. Proto má americký patentový systém, oproti evropskému, zjednodušen systém přezkoumání patentové přihlášky. Tím se zaregistruje mnohé, i to, co by v Evropě nikdy neprošlo. Avšak v následujícím sporu bude patent velmi pravděpodobně zrušen v soudním líčení.

Tyto banální americké patenty nahánějící v Evropě hrůzu, ale v USA nikoho neohrozily, jelikož byly okamžitě napadnuty před americkými soudy. Díky přísnějšímu přezkoumání v Evropě jsou excesy omezeny na minimum. Vzhledem k tomu, že patenty vždy platí jen na území, pro které jsou registrovány, tak americké patenty nemohou Evropany ohrožovat. (Vlastnit americký patent je výhodné jako důkaz při případné další patentové přihlášce stejného patentu v Evropě.)

Významný rozdíl je také v tom, že v USA je udělen jeden patent, což pro Evropu vůbec neplatí. Evropský patentový úřad nevydává celoevropský patent, a ani není institucí EU. Evropský patentový úřad je mezinárodní institucí pro svých 30 členských států a má pouze centralizovanou evropskou přihlášku. Tzv. přezkumný proces se nevede třicetkrát, ale jen jednou a přihlašovatel si může vybrat kolik národních patentů ( až 30) chce obdržet.

Tím je dán rozdíl v soudní praxi, kdy americký soud může zrušit americký patent pro celé území USA. Naopak soudní pře z jedné udělené patentové přihlášky může u národních soudů ve Francii a Německu dopadnout opačně. Tj. ve Francii bude národní patent zrušen, v Německu potvrzen a porušitel patentu bude muset platit licenční poplatky.

To teoreticky může vést k tomu, že budete nuceni vést 30 soudních sporů současně, a to vždy v národních jazycích a při použití národních právních řádů. Náklady za právní služby by pak byly enormní.

Evropská praxe

I když softwarové patenty nejsou v zemích EU uzákoněny, existuje několik desítek tisíc schválených patentů tohoto typu. Mají jen špatnou "soudní vymahatelnost". Není v tom rozpor - přijatý patent, ale soudně neplatný? Pozbyly tyto udělené patenty po zamítnutí zmíněné směrnice svou platnost?

Konkrétně je v současnosti v Evropě uděleno 30 – 50 tisíc patentů více či méně spojených s počítačovými programy. Jsou běžně platné, a to i na území ČR (vzhledem k nedávnému vstupu do EU, a tudíž pozdějšímu přístupu k Evropské patentové úmluvě, stačili jejich vlastníci přihlásit pro naše území pravděpodobně jen jejich malý zlomek).

Tím, že jsou tyto patenty standardně uděleny, není mezi nimi a ostatními patenty žádný rozdíl a jsou platné a vymahatelné v zemích podle přihlášených národních patentů. Tedy vlastníci patentu se mohou kdykoliv rozhodnout je vymáhat i soudně.

Vzhledem k určité spornosti interpretace, co znamená "počítačový program jako takový", se většina majitelů nesoudí. Stálo by to mnoho peněz a výsledek by mohl být nejistý. Avšak udělené patenty mají právně plnou platnost už nyní (jen v minulosti měly neplnou platnost "politicky" či "prakticky") a s neúspěchem směrnice v Evropském parlamentu se jejich právní platnost nezměnila. Jen výrazně poklesla jejich "politická či praktická platnost".

Co se týká různorodých amerických a evropských „softwarových patentů/vynálezů realizovaných počítačem“, uvádíme několik příkladů : online nákupní vozík, videostreaming, taskbar, softwarové zostřování obrazu televize, digitální záznam zvuku, softwarové vyhodnocování nemocničních rentgenů, softwarová kontrola paliva letadel, kontrola brzdných systémů ABS, firmware praček.

Patenty na triviální vynálezy

Jednoduchost (banalita) není pro patentové právo kritériem. Nejúspěšnější světové vynálezy byly koneckonců leckdy velmi triviální – vynálezem může být ze zásady cokoliv (běžný zip, suchý zip atd.).

Nutností je pouze splnit tyto podmínky:

• vynález musí být nový (a to v porovnání se stavem techniky kdekoliv na světě, tj. s tím, co bylo kdekoliv na světě zveřejněno),
• musí být výsledkem vynálezecké činnosti (tj. pro odborníka určitý krok vpřed),
• musí být průmyslově využitelný (tj. je možné jej vyrábět, opakovat patentovaný proces).

Vynálezy přitom existují ve dvou kategoriích - vynálezy věcí (výrobků, zařízení) a vynálezy způsobů (výrobní, pracovní metoda - monitorování chodu zařízení apod.).