Evropa vs. Amerika – kolo druhé: Evropský parlament shodil návrh legalizace softwarových patentů ze stolu a požádal Komisi o jeho nové kompletní přepracování. Nadále tedy zůstává otázkou, bude-li patentování software v Evropské Unii uzákoněno, nebo postaví-li se Evropa tímto způsobem proti USA a jejich politice masových dotací na oblast vývoje software.
Současný díl ostře sledovaného seriálu jménem „Softwarové patenty“ se dočkal rozuzlení. Evropský parlament sice po diskusích, ale nakonec zcela jednomyslně (!), zamítl současný návrh legislativy v oblasti softwarových patentů a vrátil ho evropské komisi zpět ke kompletnímu přepracování.
Předkládaný návrh, na kterém pracovala Evropská komise ještě před rozšířením o nové členy, přibližoval evropskou legislativu v tomto ohledu americké, i když ji s ní zcela neztotožňoval. Zjednodušeně řečeno: na rozdíl od současné obvyklé legislativy v zemích EU (v každé to platí trochu jinak) tento zákon softwarové patenty umožňoval v daleko větší šíři. Tím, že byl zamítnut, zvítězil názor oponentů říkajících: „patenty škodí inovativnosti a interoperabilitě“ nad názorem zastánců tvrdících: „patenty pomáhají investicím do technologického rozvoje“.
Rozdíly v přístupu EU a USA umožňují kopírovat americké nápady
Tak jako na téměř vše v EU je i na patenty vhodné se podívat přes křivé zrcadlo politiky. Většina výzkumu se dnes odehrává za oceánem a patenty jsou v zájmu těch za velkou louží. Zde se skutečně masivně investuje do vývoje, patenty mají tedy tyto investice chránit a umožňovat Americe udržovat si náskok a samozřejmě těžit z patentových poplatků. Evropa investuje do vývoje daleko méně (západní část o něco méně, východní podstatně méně) a nepatentovatelnost software je pro ni výhodná, neboť může beztrestně opisovat to, co bylo v USA vynalezeno.
Prosím o správné chápání: nyní naprosto nediskutuji obecnou otázku, zda softwarové patenty celosvětově ano nebo ne; jen konstatuji, že jejich existence se některým hodí víc a některým míň, podle toho, zda jsou spíše jejich tvůrci nebo spíše jejich konzumenti.
Není proto divu, že z kuloárů EU zaznívá, že zvláště jedna země se postavila proti patentům celou svou vahou a obrovským lobbingem – Polsko. Západoevropské země mají v tomto postoj spíše neutrální, jsou někde na půl cesty mezi USA a méně rozvinutou Evropou.Co se týče patentů, mají argumenty pro a proti. Pro východoevropské země, které investují do vývoje minimum a které navíc trpí určitým časovým odstupem za technologickým rozvojem v nejvyspělejších zemích, je odpověď jasná. Mimochodem, Polsko ze svého veta směle dupe politický kapitál, jak dokazuje tato stránka.
V Evropě zatím i nadále vítězí odpůrci zákona
Úspěch odpůrců patentů v Evropě je dán také jejich poměrně neobvyklým „sjednocením“ na aktivistické platformě www.nosoftwarepatents.org, která, jak je vidět už z její titulní stránky, je skutečně internacionální a nevyhýbá se ani nátlakovým akcím, jako jsou demonstrace. Nestává se často, aby se takto odtažitě se tvářící pojem dostal až do ulic. V zájmu pravdy je potřeba říci, že výše uvedená platforma je mnohdy demagogičtější než její odpůrci, například když tvrdí, že uzákonění softwarových patentů povede k tomu, že se „někdo dostane do vašeho počítače, přečte vaše e-maily, ukradne heslo vašeho bankovního konta… váš počítač se bude hroutit každý den“.
Jak je ale vidět, demagogie a polopravdy – proti kterými protivníci patentů „jakože neustále bojují“ – jim velmi dobře slouží jako vlastní zbraně. A samozřejmě není od věci též zmínit, že kampaně proti softwarovým patentům financují komerční firmy, kterým se více hodí pro jejich podnikání, než jiným komerčním firmám, kterým by se zase rádo podnikalo s patenty.
Zmiňme ale také daleko korektnější platformu http://www.ffii.org (Foundation for a Free Information Infrastructure), která se k podobným výlevům neuchyluje. K vlastnímu studiu pak doporučuji stránku http://webshop.ffii.org, na které organizace ukazuje „co by se mohlo stát, kdyby americké patenty začaly platit v Evropě“: jedná se o obvyklou a zcela typickou domovskou stránku jakéhosi internetového obchodu, na které lidé v FFII nalezli hned 20 „amerických“ softwarových patentů, např. elektronický košík, nákup přes mobil, platba kreditkou (!), zasílání speciálních nabídek a dokonce i pojem „webový obchod“ (webshop) sám. Jistě: přitažené za vlasy – ale působivé.
Komu prospěje patentový zákon
Je dobré si také uvědomit, že nejsilnější odpůrci patentování, kteří se sdružují do výše zmíněných i dalších asociací a nátlakových skupin, jsou programátoři, tedy osoby, které programování živí, u kterých se existence nebo neexistence patentů projeví na jejich peněžence, a pokud takto hovoří „v zájmu všech lidí“, je to podobně licoměrné, jako když zemědelec, který vysypává před parlament kupičky hnoje, aby dostal větší dotace na brambory, hrozí „hladem“.
Při existenci softwarových patentů by se samozřejmě podstatně ztížil život zejména malým a nezávislým vývojářům a toto je samozřejmě potřeba vzít velmi důrazně v potazů Daleko lepší by ale bylo, kdyby bylo možné vyhodnotit, jak se existence či neexistence softwarových patentů projeví na zbývajících 99,5% populace, která nezná Javu, céčko ba ani Visual Basic.
Na druhé straně je dobré vidět, jakými cestičkami bojují proponenti patentů: kromě obvyklých argumentů o tom, kolik lidí ztratí práci (je úžasné vidět, jak se velké korporace s tradičním „pravičáckým“ smýšlením náhle překabátí a začnou srdceryvně a levicově apelovat na ztracená pracovní místa…) se zavádí šikovný newspeak – softwarové patenty už nejsou softwarové patenty, ale „Computer Implemented Inventions“ nebo dokonce a ještě lépe zkratkou „CII“. Softwarové patenty? Ale ne, pro ty jsme přece nikdy nebyli – software patentovat, to je hloupost. Ale CII, no to jistě uznáte, to by se patentovat mělo.
Dočkáme se někdy zákona na ochranu software?
Jaký může být další postup? Už to, že Evropský parlament direktivu shodil ze stolu a řekl „znovu od začátku“, naznačuje, že tady nejde o nějaké kosmetické úpravy. Nedal Evropské komisi jasné zadání, ale více než naznačil, o co mu jde: aby patentovatelnost software v Evropě byla minimální. Odhady tvrdí, že nový legislativní proces si vyžádá roky, protože zadání parlamentu je „napsat to znovu“ a návrh bude muset jít zase standardní procedurou (první čtení atd.). Aby zákon prošel, je nutné, aby jej schválil jednak parlament a jednak každá z 25 vlád členských zemí EU. Veto každé z nich posílá zákon do propadliště.
Je nepochybné, že zásadní rozpor v nahlížení na softwarové patenty je dalším krokem v takzvaném „rozšiřování atlantického oceánu“, tedy zvětšování rozporů mezi Evropou (EU) a Amerikou (USA). Spojené Státy určitě budou chtít postoje sblížit, už kvůli ekonomickým zájmům, a budou v tom používat všechny možné nástroje, které mají. Vzpurným Polákům lze například říci: „aha, naši přátelé v Polsce, tak chcete to zrušení víz nebo ne?“
Podobných cukříků i bičíků mají USA dostatek, ovšem ani EU dnes není tak docela beze zbraní. Bitva o softwarové patenty v Evropě teprve začala a vítězství odpůrců v prvním kole nic neříká o tom, komu rozhodčí zvedne ruku na konci maratónu.