Co je software? Na první pohled by se mohlo zdát, že software je výrobek jako každý jiný: jako plynový sporák, osobní automobil, walkman, počítač, postel, mobilní telefon. Pohled druhý však odhalí, že tato představa je velmi zkreslená. Software se odlišuje způsobem používání a tedy také procesem vývoje.
Pojďme se nyní vrátit k našemu příkladu s plynovým sporákem (v dalším textu budeme software i sporák označovat pojmem „výrobky“, ačkoliv v případě softwaru to asi není příliš relevantní:)). Řekli jsme si, jak lze sporák (a jak nelze software) popsat. Pojďme se ale podívat na další rozdíly, srovnejme také dnešní situaci se stavem před několika lety.
Oba výrobky jsou určeny k bezprostřednímu používání. Sporák i software přinesete domů a po nezbytných instalacích je začnete používat. V okamžiku, kdy je použijete poprvé, je poměrně velká pravděpodobnost, že nebudou fungovat (pokud jste si je důkladně nevyzkoušeli už v obchodě). Pokud se je podaří „rozchodit“, začne pravděpodobnost poruchy na nějakou dobu klesat. Jinými slovy – na počátku svého života mají oba výrobky relativně vysokou chybovost. Pokud se podaří překonat toto období „dětských nemocí“, křivka chybovosti nějakou dobu klesá a posléze se ustálí na zhruba konstantní, poměrně nízké hodnotě. V případě sporáku však po určité době začne chybovost opět stoupat. Po několika opravách, které následují ve stále kratších intervalech, se sporák stane prakticky nepoužitelným, protože náklady přestanou být únosné. Sporák se po čase opotřebuje.
Software touto neblahou vlastností netrpí: časem se neopotřebuje. Zdálo by se tedy, že život je krásný – koupíte si program a navěky jej budete používat bez problémů, bez dodatečných nákladů a bez chyb.
Bohužel – život je sice krásný, ale v tomto případě před nás klade zase jiné překážky. Software sice můžeme používat donekonečna, nicméně jednoho dne prostě přestane stačit našim požadavkům. A to i v případě, že tyto požadavky se prakticky nemění (stále spravujeme tentýž archiv fotografií a nové záznamy přibývají velmi pomalu).
Všimněte si dalšího praktického naplnění Murphyho zákonů v praxi – sporák by našim požadavkům stačil třeba dvě stě let (na uvaření vody snad bude vždy stačit zhruba 100 stupňů), ale máme smůlu, protože se opotřebuje a promění se v prach. Software se v žádný prach nepromění, maximálně jeho nosič bude prachem pokryt, ale zase nebude stačit narůstajícím požadavkům. Pokud se vám stále nechce uvěřit, že je nutné modifikovat software, který postačuje, pak si uvědomte, že tak budete muset dříve či později učinit už jen kvůli operačnímu systému a kvůli hardwaru.
Takže to, co jsme ještě o odstavec výše opěvovali jako ohromnou výhodu softwaru, můžeme klidně zase zapomenout. Křivka chybovosti softwaru by se sice udržovala na ustálené, relativně nízké hodnotě, nicméně jen v případě, že nebudou do softwaru prováděny žádné zásahy. A protože nepochybně budou, tato překrásná, příznivá nízká hodnota se po provedené změně vymrští nahoru a začne další období „dětských nemocí“ – ostatně všichni víme, že po uvedení nové verze systému nějakou dobu trvá, než začne tato verze být stabilní a efektivní. Dětské nemoci se vyléčí, hodnota chybovosti opět klesne – a přijde požadavek na další změnu. Trochu smutný je fakt, že tento požadavek vůbec nemusí vzejít od uživatelů systému, ale může být výsledkem marketingových, obchodních, politických či jiných (chce se mi skoro napsat špinavých:)) tahů.
