Facebook, Twitter nebo YouTube jsou příklady toho, jak se soukromé společnosti často a rády pasují do role nezávislých soudců. Jejich monopolní postavení a vliv na společnost nemá žádný precedens, legislativa je přitom zoufale pozpátku.
Začátek roku 2021 znamenal nejen povánoční pandemickou vlnu, ale také potvrzení výsledků prezidentských voleb v USA. Dne 6. ledna byly verifikovány hlasy volitelů a nové hlavě americké administrativy Joe Bideovi k převzetí úřadu již nic nebránilo. Naopak odcházející prezident Donald Trump na tento den svolal své příznivce ke shromáždění před Kongres sídlící ve washingtonském Kapitolu, kde proběhly nechvalně známé nepokoje včetně dvouhodinového obsazení budovy.
Reakcí na násilnosti a úmrtí několika osob nebylo jen zatýkání desítek demonstrantů, ale také razantní čistky na sociálních sítích: blokovány byly desítky tisíc účtů na Twitteru i Facebooku, obsah promazávaly i YouTube, Spotify, Reddit nebo Snapchat. Největším zásahem potom bylo zablokování Donalda Trumpa na Twitteru a Facebooku, kde byly jeho účty kompletně odstaveny. Obě společnosti zdůvodnily tento zásah závažným ohrožením veřejné bezpečnosti, kdy měl na obou platformách vyzývat právě k násilí v souvislosti útoku na Kapitol. Tím se ale z provozovatelů sociálních sítí stal terč nejen pro příznivce Donalda Trumpa, ale také pro zastánce svobodného internetu.
Zaostalá legislativa
Ačkoli jde v předchozím případě o Spojené státy, stejné problémy v souvislosti s globálními sítěmi je potřeba řešit i v Evropě. Razantním způsobem bude muset reagovat legislativa jak na evropské, tak na národní úrovni. Jakkoli totiž můžeme považovat Facebook nebo Twitter za soukromé společnosti (s právem určovat svoje pravidla), technologičtí giganti se dostali do bezprecedentní úlohy, kterou existující právní úprava jednoduše nemůže pokrýt.
Neobstojí ani srovnání s potenciální restaurací, z níž vrchní vyhazuje neukázněného hosta. Zatímco restaurace je totiž opravdu soukromá, Facebook i Twitter se v důsledku globálního rozšíření transformovaly na veřejný digitální prostor. A tady už můžeme jednoduše polemizovat s tím, zda mazání kontroverzního (stále však legálního obsahu) není cenzurou, kterou má pod palcem jediná soukromá společnost. To vše pod zástěrkou komunitních pravidel, která mohou obsahovat libovolná nařízení, a především se mohou v čase měnit. Společnosti jako Facebook potom při změně těchto pravidel kontrolují uživatelský obsah retrospektivně a ten, který je nesplňuje, maže. Případně blokují účty.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně
