Smrt z nebes: NASA nemá na hledání asteroidů z vesmíru peníze. Je to vůbec potřeba?

Srážku Země s asteroidem máme obvykle spojenou s globální katastrofou, vlnami cunami a vymřením lidské populace. Dobrou zprávou je, že většinu velkých asteroidů astronomové již našli a monitorují jejich dráhy. Nebezpečnější jsou paradoxně menší tělesa. Je jich hodně, špatně se hledají a známe jen část z nich. 

V roce 2013 způsobil velké škody výbuch tělesa nad ruským Čeljabinskem. Objekt měl před vstupem do atmosféry jen 20 metrů. V prosinci loňského roku vybouchl nad Beringovým mořem objekt o průměru 10 metrů a hmotnosti 1400 tun. Při výbuchu se uvolnila energie 173 kT TNT.

Jak často dochází ke srážkám s asteroidy 

Velikost	Interval	Počet objektů	Energie (megatun TNT)
25 až 30 m	80 až 180 let	2,6-5,5 milionů	2
50 m	1500 let	310 000	10
140 m	20 tisíc let	24 000	500
300 až 500 m	64 tisíc až 130 tisíc let	3 500 až 7 200	10 000
1 km	520 000 let	900	80 000
10 km	120 milionů let	4	80 milionů

Kosmický dalekohled stále u ledu

Existuje několik projektů, které bychom mohli s trochou nadsázky označit jako vesmírné kombajny. Noc co noc snímkují velké části oblohy, chrlí velké množství dat a objevují nové blízkozemní asteroidy. Jejich počet velmi rychle roste. Za pár měsíců má být v Chile spuštěn obří dalekohled LSST, který dokáže během několika dní zmapovat celou oblohu a bude mimo jiné hledat asteroidy.

Je to však dostačující? Některá menší tělesa astronomové objeví až po průletu okolo Země. O Čeljabinském tělese jsme předem nevěděli. 

Pokud bychom se podívali na příštích 50, 100 let, tak je zcela jasné, že počet obětí „klasických“ přírodních katastrof bude výrazně vyšší, než počet obětí případného výbuchu asteroidu. Na rozdíl například od zemětřesení lze však asteroid najít a teoreticky zastavit (například odklonit).

NASA v minulosti několikrát navrhla stavbu kosmického dalekohledu NEOCam (Near-Earth Object Camera), který by se věnoval hledání blízkozemních asteroidů.

Projekt se měl realizovat v rámci programu Discovery, což jsou středně velké vesmírné mise. Vznikla v rámci něj například sonda Messenger pro průzkum Merkuru, marsovská sonda InSight, lovec exoplanet Kepler nebo sonda pro průzkum dvou planetek hlavního pásu Dawn.

Na realizaci NEOCam se však nikdy nedostalo. Hlavním problémem byly peníze. Existovaly obavy, že se projekt nevejde do požadovaného finančního rámce programu Discovery. Zcela u ledu však NEOCam není. Stále se pracuje na jeho detektorech a rozvoji projektu.

Národní akademie věd (National Academy of Sciences) ve své nedávné zprávě uvedla, že by NASA měla projekt NEOCam i nadále rozvíjet a to bez ohledu na program Discovery. Náklady na projekt se odhadují na 500 až 600 milionů dolarů.

Peníze jsou stále největším problémem. NASA se nyní soustředí na návrat člověka na Měsíc. Pokud by zde existoval všeobecný požadavek na realizaci NEOCam, musel by na to Kongres uvolnit finanční prostředky. NASA navíc dává přednost spíše robotickému výzkumu asteroidů a komet, než jejich vyhledávání.

Na videu výše jsou všechny známé planetky v letech 1999, 2009 a 2018. Modře jsou blízkozemní, oranžově je hlavní pás mezi Marsem a Jupiterem.

Má NEOCam vůbec smysl?

Nejrůznějším vyhledávacím projektům se sice daří, ale kosmický dalekohled může otevřít zcela nové možnosti. Mohl by pozorovat v infračervené části spektra, která je pro hledání a charakterizaci asteroidů ideální, ale zemská atmosféra ho minimálně částečně blokuje. Kosmický dalekohled může také pracovat na větší části oblohy současně.

Ideální varianta počítá s umístěním lovce blízkozemních asteroidů někde u dráhy Venuše, ale tato možnost je poměrně drahá. V návrzích NEOCam se tak počítá s libračním centrem L1, což je bod mezi Sluncem a Zemí směrem ke Slunci ve vzdálenosti 1,5 milionů km od Země.

NEOCam by disponoval 50 cm zrcadlem a dvěma detektory pro vlnové délky od 4 do 5,2 mikrometrů a od 6 do 10 mikrometrů. Detektory by byly pasivně chlazeny na -243 °C. Každý den by dalekohled produkoval na 82 GB dat. 

Úkolem NEOCam by byl objev dvou třetin ze všech blízkozemních objektů o velikosti nad 140 metrů do pěti let. NEOCAm by měl také určitou schopnost „včasného varování“ před objekty, jako byl ten z Čeljabinsku.

Zdroje: nap.edu, JPL, NEOCam