NASA poprvé zažehla centrální stupeň rakety SLS pro let na Měsíc. Test skončil předčasně

NASA v sobotu před půlnocí našeho času ve Stennisově vesmírném středisku vůbec poprvé zažehla všechny čtyři motory RS-25 na centrálním stupni rakety SLS. Test měl trvat přes osm minut, ale byl předčasně ukončen po jedné minutě. Zatím není jasné, zda ho bude nutné opakovat, nebo se bude moci centrální stupeň vydat na Mys Canaveral. 

Centrální stupeň bude použit pro misi Artemis 1, při které bude kosmická loď Orion na konci letošního roku dopravena na oběžnou dráhu Měsíce. 

Vývoj programu Artemis můžete společně s námi sledovat také na Twitteru a v diskusní skupině na Facebooku.

Aktualizace

9:24: Je docela reálné, že motor číslo 4 bude muset být vyměněn a test zopakován. V takovém případě by další test proběhl zřejmě nejdříve po polovině února. Pravděpodobnost startu mise Artemis 1 v letošním roce se tím poněkud snižuje. Na Mysu Canaveral se už přitom sestavují boostery SRB. Kvůli certifikaci těsnění musí raketa odstartovat do roku po spojení dvou segmentů, k čemuž došlo 7. ledna. NASA ale diskutuje, zda je nutné tuto lhůtu dodržet a spojování segmentů je teprve na začátku, takže může být pozastaveno.

9:00: NASA pokračuje ve zkoumání toho, proč test skončil předčasně. K selhání (NASA to slovo ale nemá ráda) došlo na motoru číslo 4, což by měl být motor s označením 2060, který je paradoxně nejmladší. Jeden z motorů má na kontě dokonce 12 letů, tento motor ale jen 3 v letech 2009, 2010 a 2011 (včetně poslední míse raketoplánu).

00:26: Během testu došlo k selhání na motoru číslo 4. Příčina se zjišťuje

23:34: Zážeh trval jen 67 sekund

23:29: test byl přerušen.

23:27: zážeh!

23:18: Opět běží odpočet. Zážeh cca ve 23:25

23:16: Za chvíli by měl být obnoven odpočet.

22:53: Odpočet je zastaven na T-10 minutách. Nový čas zážehu zatím neznáme. 

22:37: Test by měl být „do hodiny“

22:12: K zážehu by mělo dojít kolem 22:54.

22:00: inženýři vyhodnocují data, čekáme na zážeh. Více informací k dispozici není...

21:55: Objevily se neupřesněné problémy. Zatím není jasné, zda dojde k posunu zážehu.

21:28: NASA upozornila obyvatele v okruhu 100 km od Stennisova střediska na hluk. U samotného testovacího zařízení bude hluk tak velký, že by zařízení akustické vibrace bez úhony nevydrželo. NASA proto před zážehem vytvoří pod motory vodní clonu. Za jedinou sekundu proteče 15 tisíc litrů vody. 

21:11: Než začne český přenos, můžete sledovat NASA TV

21:00: Pokud půjde vše dobře, budou motory pracovat přes 8 minut. Simulace startu má být co nejvíce věrohodná. Motory se budou během zážehu „naklápět“, což se při letu používá pro změnu vektoru. Jednotlivé motory budou nabíhat v rozestupu 120 milisekund a dosáhnou 109 % tahu. Při skutečném startu raketa zrychluje, ale současně stoupá a dostává se tak do oblasti, kde je atmosféra řidší. Přesto existuje čas po startu, kdy je odpor nejvyšší. V tomto bodě, minutu po zážehu, bude tah snížen na 95 %, ale po chvíli se zase vrátí na 109 %. Krátce před vypnutím se pak sníží tah na 85 %.

20:50: NASA oznámila, že přípravy na zážeh mají hodinový náskok. Zážeh tak možná proběhne už ve 22:00.

19:35: Potvrzeno naplnění nádrže na kapalný kyslík.

19:00: ředitel NASA Jim Bridenstine potvrdil, že nádrž s kapalným vodíkem už byla naplněna. 

---

Pokud půjde vše dobře, budou motory pracovat 8 minut a 5 sekund. Vůbec poprvé v historii nastartuje NASA čtyři motory RS-25 současně. Nejedná se ale o nové motory. Dříve je používal americký raketoplán, který si vystačil se třemi.

Součást dlouhodobých testů

Centrální stupeň rakety je už pár měsíců ve Stennis Space Bay v Mississippi, kde absolvoval sérii sedmi testů s názvem Green Run. Zkoušel se vektor tahu, hydraulické systémy i test odpočítávání. V prosinci proběhl tzv. test „mokrých šatů“. Při něm bylo do rakety napuštěno palivo a okysličovadlo.

Test neproběhl zcela bez komplikací. Při prvním pokusu 7. prosince byl problém s teplotou kapalného kyslíku. Požadovaná teplota je -179 stupňů Celsia, ale při plnění byla teplota asi o 4 stupně nižší.

Při druhém pokusu 20. prosince se podařilo nádrže s kapalným vodíkem a kyslíkem naplnit, ale následný desetiminutový test odpočítávání skončil dříve, než měl. Později se ukázalo, že šlo (opět) o problém na pozemním systému a NASA se rozhodla test potřetí neopakovat.

RS-25 v akci

Raketa SLS používá u centrálního stupně čtyři motory RS-25. Pro první čtyři mise se využijí repasované motory z programu raketoplánu. Motory byly sice vylepšeny, ale přesto se jedná o komponenty, které už mají na kontě několik startů. 

Jeden z motorů pro Artemis 1 má na kontě dokonce 14 startů. Dva ze čtyř motorů se zúčastnily posledního letu raketoplánu v roce 2011, jeden letěl v roce 2002 k Hubblovu dalekohledu. Motor s označením „2045“ dokonce letěl při misi STS-95 v roce 1998. Na palubě raketoplánu Discovery byl tehdy i slavný „navrátilec“ – první Američan ve vesmíru John Glenn.

NASA doufá, že motory budou pracovat přes 8 minut, což má simulovat jejich nasazení při startu. Pokud by test skončil o něco dříve, nebyl by to podle NASA problém.

Odpočet na Mysu Canaveral

Pokud bude test úspěšný, bude následně centrální stupeň vyzvednut z testovacího zařízení, naložen na loď a přepraven na Mys Canaveral. Tam se na něj v montážní hale VAB těší dva rozestavěné boostery na tuhé pohonné hmoty, které se k němu připojí. 

V hale se boostery postupně složí z pěti segmentů. Jakmile se dva segmenty spojí, k čemuž došlo 7. ledna, začíná běžet roční doba, během které by měla SLS odstartovat. Souvisí to s certifikací těsnění boosterů.

Čtyři motory RS-25 poskytnou tah 9 000 kN, což je ohromná síla. Přesto je to jen 25 % tahu SLS na startu. Zbývajících 75 % dodají zmíněné boostery. Také ony se několikrát testovaly – ve vodorovné poloze.