Při hraní 3D počítačových her se mi zvedá žaludek. Na vině ale není příliš krvavý obsah nebo má útlocitná povaha. A tento článek navzdory nadpisu rozhodně není další filipikou proti "kultuře kriplů". Půjde v něm o tzv. simulator sickness.
Určení diagnózy
Simulator sickness (nebo také VR sickness, podle zkratky pro virtuální realitu) není navzdory názvu nemoc. Je to vlastnost některých lidí (podle několika odhadů možná až 60 % populace, ale přesné výzkumy, pokud vím, neexistují), mimo jiné i autora tohoto článku. Zjednodušeně by se dala přirovnat k nevolnosti, která některé lidi postihuje při jízdě autem (tzv. motion sickness). Simulator sickness je ale narozdíl od ní těsně spojena s hraním 3D her a pobytem v prostředí virtuální reality (VR).
Prostě řečeno - simulator sickness máte, pokud vás při hraní 3D hry bolí hlava, potíte se, zblednete, chce se vám zívat a zvedá se vám žaludek. Pokud hrát nepřestanete, symptomy se neustále zhoršují. Přetrvávají i několik hodin poté, co jste s hraním přestali. Jsou lidé, kteří podobný problém pociťují například i při sledování filmu, v němž je příliš pohyblivá kamera (jako třeba v Záhadě Blair Witch, kde byla většina filmu točena v těkavém pohybu ruční kamery).
Zní to možná banálně, ale podle odhadů trpí těmito symptomy velké procento lidí. Simulator sickness je také asi jedním z důvodů, proč se oproti původním předpokladům zatím masově nerozšířily aplikace využívající virtuální realitu. VR se v devadesátých letech předpovídala velká budoucnost – simulátory měly pomáhat v medicíně, při armádním výcviku nebo při kreslení konstrukčních plánů.
Technologická řešení tady jsou – jen na internetu například najdete řadu diskusních serverů, kde má každý svou virtuální bytost (avatara) a jednotlivé chatovací místnosti mají podobu náměstí a bulvárů, kterými můžete procházet a potkávat se s dalšími avatary.
Potíže pilotů
Přesto zatím VR masově neprorazila. Je na vině simulator sickness? Možná. Vážně ji každopádně bere třeba letectvo americké armády. Už v 80. letech se potýkalo s následky cvičení pilotů na leteckých trenažérech. Řadě z nich se totiž dělalo špatně, bolela je hlava a trpěli podobnými symptomy jako při nevolnosti z jízdy. Letci, kteří při reálném letu neměli žádný problém a nějaký ten looping je nevyvedl z míry, trpěli po cvičení na simulátoru těmito potížemi ještě několik hodin. Vzácně se objevily dokonce i případy, kdy se obtíže nečekaně vracely po delší době (tzv. flashback).
US Army proto vydala předpis, který pilotům po simulátorovém výcviku zakazoval několik hodin létat na reálných strojích. Pozdější dopady simulator sickness totiž mohou ovlivnit rovnováhu, reakční dobu a motoriku člověka. V této souvislosti by se dalo debatovat například o doporučení neřídit po hraní 3D her automobil, protože schopnosti člověka řídit jsou snížené. Tyto příznaky přitom mohou trvat i několik hodin (podle některých studií i 48). Na druhé straně ale zatím nebyl zaznamenán případ, kdy by člověk postižený simulator sickness způsobil nějakou dopravní nehodu.
Ošálení smyslů
Čím je vlastně simulator sickness způsobena? Přesně se to neví, hypotéz je ale několik. Nejrozšířenější je asi tzv. teorie senzorického konfliktu. Zjednodušeně řečeno, jde o zmatení našich smyslů. Ukažme si to na příkladu: při běhu 3D prostorem vysílá zrak do mozku signál, že se tělo pohybuje. Rovnovážné ústrojí ve středním uchu ale naopak správně detekuje, že je tělo v klidu. Protichůdné signály našich smyslů pak vedou k tomu, že se z toho zmatku mozku zvedá žaludek.
Simulator sickness je nevyzpytatelná – stát se může i to, že se člověku jeden den při hraní hry dělá špatně, ale o den později tutéž hru hraje bez problémů. Podle většinou amerických výzkumů existuje celá řada faktorů, které mohou (ale nemusí) výskyt sickness ovlivnit. V prostředí počítačových her jimi jsou například kvalita textur, framerate (rychlost, jakou se na monitoru obnovují snímky) nebo zorné pole (FOV – field of view, tedy výsek prostředí, který na monitoru vidíme).
Co na to odborníci
Zajímavé je, že herní vývojáři se problémem simulator sickness zatím příliš nezabývají. Marek Španěl z české firmy Bohemia Interactive (vytvořila hru Operation Flashpoint, spolupracovala na vývoji vojenského simulačního programu Virtual Battlefield System) říká, že se s něčím podobným ve své praxi zatím nesetkal, tudíž se tím vývojáři BI při vývoji her vůbec nezabývají. „Za svou praxi v oboru (řekněme asi 10 let) jsem se s tím nesetkal. Spíše to bude problém lidí, kteří nikdy 3D engine v pohybu neviděli a jsou tím překvapení. Řekl bych, že by to překonala čtvrthodina pohybu v tom prostředí a že se jedná spíše o prvotní šok. Osobně celý problém pokládám za uměle vytvořený a dosud provedené výzkumy za nepříliš vědecké a objektivní.“
Stejný názor má i Robert Hoffmann z další české vývojářské firmy Altar Interactive (vytvořila hry Original War, UFO: Aftermath). Většina vývojářů se podle něj simulator sickness vůbec nezabývá. „Já sám podobnými problémy netrpím a co si vzpomínám, jsem jimi ani nikdy netrpěl. Zažil jsem to u menších dětí svých přátel (závody autíček) a u dvou kolegů z DTP, kteří 3D akce nikdy nehráli a rovnýma nohama skočili do Unrealu po síti. Do půl hodiny jim bylo špatně. Jedná se v zásadě o podobný problém jako při jízdě autem – tedy zmatení středního ucha. Mnoho autorů hovoří o ,motion sickness` a má na mysli stejný problém. Tyto problémy se podle mého názoru dají omezit tréninkem (podobně jako u dětí, kterým je špatně v autech). Malé skupince hráčů však ani trénink nepomůže. Těm bohužel nezbude než se poohlédnout po jiné zábavě. V budoucnu pomohou lepší zobrazovací zařízení.“
Co s tím?
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že trénink nepomáhá. Co tedy dělat, pokud trpíte příznaky simulator sickness, a rádi byste se proháněli 3D světy Doomu, Half-Lifu nebo Morrowindu? Lékař vám může doporučit jedině tradiční prášky proti nevolnosti v autě nebo jejich homeopatický ekvivalent. Pro hráče 3D střílečky jde o Pyrrhovo vítězství: potíže s bolením hlavy a nevolností se sice mohou zmírnit, ale preparát způsobuje ospalost a netečnost.
Diskuze: Trpíte příznaky simulator sickness? Vaše názory pište do fóra pod článkem.