Je zajímavé sledovat, jak se už déle než 10 let po „Vítězném listopadu“ neustále kdosi (a Julius Fučík to asi nebude...) pokouší udržovat naše národy v trvale bdělém stavu.
Domnívám se, že je nutno si uvědomit jisté skutečnosti: kdo jsme, co chceme a jakými prostředky toho chceme dosáhnout. Pokud se nemýlím, rádi bychom se považovali a byli považováni za civilisované národy Čechů, Moravanů a Slezanů (národnostní menšiny nevyjmenovávám). V každém civilisovaném a kulturním státu platí jistá pravidla. Nechceme-li žít v permanentní revoluci, měli bychom tato pravidla, totiž zákony (jak ty napsané, tak nepsané – morální), dodržovat. V opačném případě nastane anarchie, kdy každý si dělá, co chce, co mu vyhovuje či k čemu je silnějšími přinucen.
A nyní ke konkrétní situaci:
Je všeobecně známo, že naši politici nejsou politiky, ale politikáři. Stejně tak je známo, že drtivá většina občanů - voličů - může být oprávněně označena za hlupáky (bez prominutí, prosím). Jedni nadávají na poměry, avšak při volbách dávají hlas stále stejným gaunerům, jiní k volbám nejdou v přesvědčení, jak na všechny vyzráli a že „to“ vyřešili nejlépe. Výsledkem je, že jejich hlasy si gauneři všech barev a jejich odstímů rozdělí mezi sebou a pak vykřikují do světa, že vyhráli volby. Že po přepočtu hlasů jim to přinejlepším vyšlo 25% při účasti 30% voličů (tedy ve skutečnosti kolem 8%), o tom mlčí. Tato všehoschopná individua si na základě platných voleb mohou se státem dělat, co se jim zlíbí, a po právu. Takto po právu byla zvolena i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Proti této radě (pokud vím) nikdo celkem nijak neprotestoval - až do poslední, nedávné, volby ředitele ČT. Znamená to snad, že předchozí rozhodnutí Rady byla v pořádku? Patrně ano, jinak by někdo protestoval už dříve. Do té doby, než ukvapeným rozhodnutím zvolila ředitele, proti němuž ihned po volbě otevřeně vystoupili jeho podřízení a odmítli ho považovat za svého nadřízeného.
Kdo je tímto ředitelem? Podle dostupných informací člověk, jenž pracoval (učil se?) v BBC, pak pracoval v ČT, byl zde krajně neoblíben, až opustil řady pracovníků ČT. Tento ředitel si vybral za svou spolupracovnici někdejší redaktorku, částečně spřaženou s jednou politickou stranou. Podřízení zaměstnanci (redaktoři, hlasatelé, atd.) odmítli pracovat taktéž pod jejím vedením. Kdo jsou tito lidé? Jedná se vesměs o mladé lidi bez větších životních zkušeností, kteří se na svá místa dostali většinou v době revoluční a porevoluční euforie. V minulosti bylo možno sledovat, kterým politikům se kam tlačí, které nemají rádi - dávali a dávají to najevo dostatečně; když dělali rozhovory s cizinci o dění u nich, tito se většinou nestačili divit, co všechno se tam u nich děje a naše „odborníky“ na místní i zahraniční poměry informovali, že všechno je jinak.
Tito „odborníci“ se rozhodli, že to všem ukáží a rozhodli se k nevyhlášené, leč o to vehementněji a důsledněji uskutečňované privatizaci (znárodnění) ČT, své zaměstnavatelky. Aby nemohli být odstaveni od mikrofonů, postavila se za ně barikáda z osob, nasáklých „reálným socialismem“ jako houba vodou. Samozřejmě, reálněsocialistické poměry odmítali, pokud je omezovaly, ale když se jen trochu dalo, dělali si, co chtěli, zákon nezákon. Poněkud však pozapomněli tito komunistobijci, že doba už pokročila a že republika už nemá v názvu slovo „socialistická“, ba už i slovenská část chybí poté, co náš všemi milovaný prezident (vyhrožující prve, že on nikdy nechtěl být hlavou státu, že jen přivede stát k prvním svobodným volbám a pak odstoupí - pamětníkům právě skanula slza lítosti při vzpomínce, že dokonce ani nevlastnil kalhoty, důstojné pro prezidentský úřad) porušil ústavní pravidlo o střídání funkcí (podle Ústavy o čsl. federaci platilo pravidlo o střídání národností při obsazování celostátních institucí, podle něhož např. byl-li gen. ředitel Čech, 1. náměstek byl Slovák, 2. náměstek Čech, atd. Toto sice neplatilo pro prezidenta, přesto se taktéž dodržovalo, v tom spočívala ona ústavní zvyklost: např. Husák - Štrougal), když po volbách v r. 1990 místo Slováka pověřil sestavením federální vlády Čecha a ten začal likvidovat Československo, čímž současně porušil svůj slib i zákony.
Výše jsem napsal něco o pravidlech. Tato pravidla, zákony, jsou nejvyššími představiteli (včetně hlavy státu) porušována od samého začátku. Snad je konečně už načase uvědomit si, že chceme patřit znovu mezi civilisované státy a příslušně se chovat a jednat. Dodržovat zákony není povinností jen těch nejslabších, ale všech. Dokud si pracující neuvědomí, že už dělají na sebe, podnikatelé, že pracujícím mají dát za poctivou práci spravedlivou mzdu a státu odvést daně ve správné výši a včas a plnit i ostatní své závazky, obchodníci, že nižší ceny zboží znamenají jeho rychlejší obrat, tedy i jistější a stálé zisky, policisté, že jsou zde proto, aby chránili bezpečnost občanů a majetku, lékaři, že mají co nejlevněji, přitom co nejlépe léčit nemocné, soudci, že mají co možno nejspravedlivěji a nejrychleji soudit, úředníci (od toho nejnižšího až po ty nejvyšší, vč. hlavy státu), že mají m.j. chránit důstojenství „svého“ úřadu, ale především sloužit občanům, do té doby o sobě můžeme tvrdit, co chceme, ale skutečnost zůstane stejně tristní.
Jestliže novináři mají být „hlídacími psy demokracie“, jak o sobě s oblibou tvrdí, pak i oni musí dbát své pověsti, t.j. být nestrannými a dodržovat zákony. Tedy být neúplatní, informovat objektivně, nezkresleně a bez vnášení vlastních emocí tam, kde tyto nemají co pohledávat.
Je nepochybné, že zákon o Radě je špatný, že Rada (podle všeho) není příliš erudovaná (jinak by nemohla takto rozhodovat), že jak zvolený ředitel, tak jím jmenovaná ředitelka zpravodajství taktéž prokázala svou neschopnost zvládnout náročné a nestandardní situace, rovněž tak ale, že pracovníci ČT evidentně porušili a nadále porušují zákony. Nejen oni, ale i barikádníci za nimi. Vměšující se umělci i nedostatečně úspěšní politici, církevní a jiní hodnostáři, se dílem naivně domnívají, že pomáhají dobré věci, dílem hledí, jak ze vzniklé situace pro sebe levně vytěžit co nejvíce.
Ohánět se příslušností či sympatiemi k určité politické straně kohokoliv je naprostý nesmysl. Každý z nás je volič. Je však nutno být voličem u urny při volbách a ne ve svém zaměstnání. Tam má být člověk nestranný odborník. Jestliže Radou zvolený ředitel dokáže být při své práci nestranným, nezaujatým, jestliže se svými podřízenými dokáže zajistit objektivní zpravodajství, odolají-li všichni jakýmkoliv tlakům zvenčí, popř. i zevnitř (nejen politických stran, ale i určitých zájmových skupin a pod.), pak bez ohledu na svou vlastní politickou orientaci všichni odvedou profesionální práci.
V tomto případě ale zklamali všichni. Nejhorší, co se mohlo stát, bylo, že do problému, který bylo možno vyřešit celkem jednoduše, byli vtaženi diváci, ba dokonce i světová