Petr Kocfelda
16. 5. 2025 • 20:57

Zdravím,jsem správce nebo-li webmaster.Už více než 2 měsíce.Poradíte,kde na internetu najdu matriku(Plzenský kraj)???Děkuji.

Graylag
9. 9. 2024 • 8:12

Věc, která mě u genealogie vždy zamrzí je neochota některých lidí spolupracovat, nebo vůbec komunikovat. Už se mi několikrát stalo, že jsem narazil na potenciální spojnici s prací někoho jiného, kdy šlo jen o to porovnat si záznamy a příběhy a následně spojení vyvrátit nebo potvrdit, kdy v druhém případě by z toho měly užitek obě strany, často (tak v polovině případů) se ale dočkám jen strohé nebo žádné odpovědi. Zejména to zamrzí u cestiček, které vycházejí z DNA výsledků, protože tam se k odpovědi bez spolupráce druhé strany pravděpodobně ani nikdy nedostanete. Rozumím tomu, že komunikovat s někým druhým určitě není lidská povinnost a že mohou mít důvody, proč neodpovědět. ale je to škoda

Dalibor Hamliš
7. 9. 2024 • 19:44

Naprosto nesmyslný systém vycházející ze současné legislativy je blokace přístupu příbuzenských badatelů do záznamů matrik u žijících osob, zejména tam, kde se rodiny rozdělily či zasáhla druhá světová válka. Dokonce ani důvodné bádání jako důvod pro poskytnutí údajů nestačí, a nebýt některých hodných osob, či vstřícného jednání z přístupů jiných, nebylo by možné dosáhnout záznamů potřebných pro další identifikaci, zvláště tam, kde nejsou k dispozici údaje a dokumenty listinné (zničeny v mezidobí od války nebo dokonce ani nevydány - náckové a Gestapo velmi neradi poskytovali informace a údaje). Zčásti na tom má vinu i válečný stav a poválečný chaos. Jen díky tomu, že byli identifikováni bádáním historiků z původních pramenů, může být konstatován jejich osud. Nicméně, udivující je stav v bádání po vydání majetku, kdy stát (ÚZSVM) ba měl mít zájem na vyřešení, nicméně, pomoci se člověk nedočká (vydání majetku je asi tím důvodem, proč stát zdržuje). Na druhou stranu, v konkrétním případě došlo k propojení osob až přes historické záznamy jiné, a dokonce až k roku cca 1860. Důsledkem toho je fakt, že v čase, kdy pátrání začalo příbuzní ještě byli, v čase zjištění již nejsou, ani ti, kteří přežili. Těžko hodnotit systémové nastavení pro práci s genealogií příbuzných jako přívětivé. A to je věc státu a legislativců. Mezitím pochopitelně výzvy kj doložení byly spáleny a je šance jen soudním postupem (opravdová chuťovka pro osoby v důchodovém věku). Stát by měl sloužit občanům, ne občané napravovat chyby státu které nezavinili.
Jinak pěkný článek, dosti inspirativní. Ještě douška - pozor na komerční genealogy, ne každý je odborník.

MlLKY
7. 9. 2024 • 11:32

Děkuji za pěkný článek. Posledních 7 let se vždy na podzim/zima stávám badatelem a hledám předky v digitalizovaných matrikách.Hledání předků bych přirovnal k hledání hub v lese. Najdu spoustu prašivek (lidé se stejným jménem, ale bez příbuzenství) a dost jedlých hub (lidé příbuzní, ale bez přímé linie) - ty si dávám do košíku (Excelu). Když najdu předka v přímé linii je, jako když najdu v lese praváka :).Nejprve jsem oslovil nejstarší členy rodiny a zajistil základní data a informace. Jsem rád, že jsem zatím nemusel řešit živé matriky. Informace jsem pak v digitálních matrikách začal ověřovat, doplňovat a hlavně rozšiřovat. Dostal jsem se 6 generací níže do roku cca 1755. Pravda, jsou borci, co se dostanou níže, ale třeba tuto sezónu zaboduji a najdu dalšího praváka :). Zatím řeším jen linii otce.Práce v systémech matrik není moc intuitivní, používám jich 5, každý má jiné ovládání a kvalitu. Postupem času, i za přispění komunity na fóru systému SOA Třeboň, jsem se naučil číst kurent. Systém SOA Třeboň má skvělou pomůcku, fulltext vyhledávání v záznamech tvořené komunitou. Nechám vyhledat příjmení a dostanu seznam knih, kde dané příjmení je indexované komunitou.Při zjišťovaní sourozenců a manželek předků mi pomohla kniha Seznam poddaných. Byl zde seznam jmen a rok narození lidí bydlících pospolu. Tím jsem měl přehled kolik lidí bylo v rodině, kdy se narodili a krásně jsem je pak dohledával v knihách narození a úmrtí.Toto jsem nevěděl a jistě využiji v bílých místech rodokmenu: "...zkuste následně najít sňatek rodičů. Až na výjimky býval v obci, kde žila nevěsta, takže hledejte příslušnou matriční knihu v její farnosti."U každého záznamu v rodokmenu mám link na záznam v matrice + screen na disku. Co si budem, co je na disku, to se počítá...Moc se těším na dobu, až se na to vrhne AI a výsledek bude dostupný veřejnosti zdarma či placený. AI to zvládne, jasně, napoprvé ne ve sto pro kvalitě, ale ze zkušenosti vím, že by mi pomohlo i 50-75%. První výsledky dostupné příští rok? a do tří let ve výborné kvalitě?Škoda, že nebyly zmíněny další nástroje jako FamilySearch.org apod.

jtach
7. 9. 2024 • 8:58

MyHeritage je docela dobrý byznis. Třeba Slováci dali všechny matriky zdrarma mormonům a MyHeritage je vesele prodává. Samozřejmě pře různé propletence firem.
Docela dost teď nabízejí DNA testy, ale bůhví, co se z toho dá vyčíst a ke se to dá najít. Docela se bojím, že bohatý zájemce o nějaký orgán přes to může najít nedobrovolného dárce.

Bobanowicz
6. 9. 2024 • 18:47

Data narození/úmrtí/sňatku, místo pobytu, apod... to je nepochybně zajímavé, ale daleko zajímavější by mi připadalo znát jaké konkrétní osudy se za životy těch předků skrývaly, čím ti předci byli, čím se živili, jak přemýšleli, jak jejich život probíhal... a to se z matrik už bohužel vyčíst nedá.
Osobně mě velmi mrzí, že v době, kdy ještě žily moje (pra)babičky a dědové, jsem o jejich životní příběhy nijak zvlášť nejevil zájem a dnes, kdy bych ten zájem měl, už je na tuto záležitost pozdě.
Přitom za nejedním z těch životů se skrývají docela tklivé a zajímavé příběhy.
Jen z toho mála co vím. Jeden pra-pra-děda, sudetský Němec, hajnej - dostal od pytláka sekaným olovem do břicha a místní bába kořenářka mu dala vypít jed z bylinek aby se netrápil a rychle zemřel. Sklenička ze které pra-pra-děda jed vypil, byla i s bílou usazeninou u babičky ve vytrince. Po babiččině smrti se to nějak ztratilo, nejspíš to sbalil některý z příbuzných.
Nebo další pra-pra-děda, též ze Sudet, prý polo-Čech, mateřština němčina, v dospělosti se sám naučil česky, prý na klopě stále nosil trikoloru a propagoval češství (bylo to hrubým odhadem někdy kolem roku 1850). Ručně vytvořil několik knih česky psaných básní a povídek. Vše s českou vlasteneckou tématikou - např. touha po vlasti, Říp, Husité, apod.. Je to psáno tuží, nebo snad černým inkoustem a je to doprovázeno kaligraficky velmi složitými malůvkami. Ty texty na mě působí trochu naivně, nicméně z hlediska kaligrafie jsou ty knihy vyvedeny fakt parádně. Cynicky bych nad tím jeho dílem podotknul "Tolik práce a přitom taková blbost". 😀 Zajímavé u toho předka bylo, že byl 2x ženat a v obou případech jeho manželky byly Němky, které česky neuměly ani slovo. Co ho vlastně přivedlo k tomu, aby se stal náruživým propagátorem češství, to netuším a docela by mě to zajímalo.

Subtronek
6. 9. 2024 • 14:19

No a proč to tu práci neodvede AI?

Markoff
Markoff
6. 9. 2024 • 12:24

pri tom pisani clankov by ste si mohli aspon kontrolovat odkazy
https://www.genealogie.cz/aktivity/digitalizaceNot Found
The requested URL was not found on this server.Additionally, a 404 Not Found error was encountered while trying to use an ErrorDocument to handle the request.a https://genealogie.taby.cz ma pre istotu tiez expirovany certifikat, ale to sa da aspon otvorit

Názor byl 2× upraven, naposled 6. 9. 2024 12:27

Určitě si přečtěte

Články odjinud