Servis: Harddisky a CD efektivně - montáž a tipy

Přenosové rychlosti disků jsou většinou detekovány automaticky. Jejich bližší popis je zde pouze pro vysvětlení současných standardů a jejich možností.

Každé IDE zařízení může pracovat v různých přenosových režimech /módech. Módy, které pro řízení přenosové rychlosti využívají výkonu procesoru nazýváme PIO (Processor Input/Output) módy. Režimy PIO poskytují tyto maximální přenosové rychlosti:

• PIO0 - do 3,3 MB/s

• PIO1 - do 5,2 MB/s

• PIO2 - do 8,3 MB/s

• PIO3 - do 11,1 MB/s

• PIO4 - do 16,6 MB/s

Základní nevýhodou PIO režimu je vytěžování procesoru při zápisu či čtení z disku. Tento přenos pak může například odebírat špičkově až 25% výkonu. V režimech PIO dnes pracují pouze některé pomalejší a neznačkové CD ROMy a mnoho starších harddisků. Dnešní desky rozpoznají verzi režimu PIO automaticky.

Jaký mám disk? Typ přenosu (PIOx, DMAx) na chvíli problikne v černobílé tabulce při spuštění počítače (při bootování) - tabulka trvá často jen 0.5s. Pokud jste dostatečně rychli a stisknete v tomto okamžiku tlačítko Pause/Break, dozvíte se z této tabulky i další užitečné informace jako např. velikost disků, typ procesoru a hodnoty IRQ.

DMA a UltraDMA

Dalším (a pokročilejším) režimem diskového přenosu IDE disků je DMA (Direct Memory Access - Přímý přenos do paměti) a Ultra DMA (někdy označován jako Ultra ATA). Zatížení procesoru je zde již řádově menší - jen 3-4%, navíc je u UltraDMA zlepšena korekce chyb.

Dále jsou uvedené maximální přenosové rychlosti DMA:

• DMA0 - 4,2 MB/s (Multi-word)

• DMA1 - 13,3 MB/s (Multi-word)

• DMA2 - 16,6 MB/s (Multi-word)

• UltraDMA - 33,3 MB/s (ATA33) - 66,6 MB/s (ATA66)

• už se objevily desky i s navrhovanou podporou UltraATA100

yto režimy přenosu podporují všechny moderní základní desky a IDE disky. Nezapomeňte však, že DMA diskový přenos musí podporovat i operační systém (Windows). Na CD či disketách dodaných k základní desce (nebo i na Internetu) se vyskytují často právě IDE ovládače / drivery pro Ultra DMA. Pozor instalujte pouze nejnovější verze ovládačů a ovládače určené pro používaný čipset (BX/ZX, i810, VIA Apollo, Alladin V, i820, SiS) a konkrétní operační systém. Zde je třeba podotknout, že čím modernější verzi operačního systému máte, tím je více ovládačů UltraDMA již obsaženo při instalaci. Majitelé Win 2000, Win 98 SE2 a částečně i Win 98 většinou nemusí nic instalovat - mohlo by se stát, že by relativně novější ovládač přepsali starším vyhrabaným np. ze dna skříně.

Protože režim UltraDMA se děje z velké části "hardwarově", je tento přenos citlivější na veškeré nestandardní frekvence procesoru - overclocking. Zejména frekvence sběrnice 83Mhz a disky UltraDMA si v některých případech příliš nerozumí. V takovém případě zkuste nastavit v BIOSu mód PIO3 a UDMA nastavte na "Disabled".

Výkonový tip: DMA musí být někdy "ručně" aktivováno (Win 95/98). Ověřte si například v Ovládacích panelech pod ikonou Systém a záložkou Správce zařízení, položka Diskové jednotky zda je vůbec po daný disk DMA zapnuto:

Ověřený výkonový tip:

Pro optimální výkon instalujte každý disk na oddělený IDE kanál (= jiný kabel). Komunikace dvou zařízení (disků, CD-ROM..) na stejném kanálu totiž probíhá "na střídačku". Pokud to není možné pak instalujte rychlá zařízení (Ultra ATA / UDMA disky) na jeden, a pomalejší (ZIP, starší CD nebo HD) na druhý kanál. Platí to zejména pro kombinaci starých a moderních disků "na jedné kšandě". Pokud provozujete například 2r. starou CD-ROM (běžící np. v režimu PIO3) a současně disk Ultra ATA 33(66) na jednom kanálu, může se stát, že pomalejší zařízení (CD ROM) "vnutí" pomalejší režim PIO3 i harddisku (i když je schopen běžet jako UltraATA /UDMA). Je třeba ale říci, že pro moderní desky a disky není kombinace např. disku Ultra ATA a novější CD mechaniky na jednom kanálu nijak kritická (s většinou desek se dodává jen jeden IDE kabel).

Tip pro Ultra ATA66 (UltraDMA 66): Pokud máte řadič UltraDMA 66 (a 80žil. kabel), používejte jej raději pouze pro disky UltraDMA 66 - pro CD, CD - R, ZIP a jiné "pomalejší" zařízení využijte klasického IDE kanálu na desce. To platí zejména pro desky s řadiči Promise a HPT 366.

Čerstvé info z mailu:

Dobry den,
dnes jsem narazil na Váš server www.pctuning.cz a přečetl si článek o zapojení IDE disku. Mám jednu poznámku, a týká se zapojení bootovaciho disku + CD mechaniky na jeden IDE kanál, resp. primární IDE.

Obě zařízení lze zapojit na primární IDE a funguje to, ale často dochází k chybám HW. Disk nebo deska odejde. Není to zdokumentované, nikdo mi nikdy nevysvětlil proč se to stává, ale faktem je, že žádná velká firma (IBM, HP, COMPAQ z českých ABM, Autocont atp.) mě NIKDY nedodala PC s bootovacim diskem + CD na primary IDE.

Já sám jsem se tuto informaci dozvěděl od systemáka z IBM a ověřil ji v praxi (máme tu cca 70 PC) že počítače, které byly zapojeny tímto způsobem odchází častěji než ty které jsou zapojené zvlášť.
Takže já doporučuji jednoznačně primární IDE použít pouze pro 1 nebo dva HDD, na sekundární se může připojit cokoliv.

S pozdravem
Dan Blazek

PCtuning: Hmmm... a není to náhodou tím, že pokud máte dvě zařízeni, tak je VŽDY lepší zapojit každé na samostatný kanál? Jak by postupovali u IBM, kdyby měli zapojit rychlé UDMA disky (HD a CD) společně se starým HD PIO3? Napište mi váš názor.

Článek pokračuje dále kabeláží...