Sen Billa Gatese se může nakonec podařit úplně jiné firmě – Rambusu

Výrobce pamětí licencuje jako divý a předpovídá se, že mu budou za pár let platit úplně všichni.
Proslulá vize Billa Gatese, že chce (a bude) mít jeden cent z každého dolaru, který nějakým způsobem procestuje přes jeho impérium, už dnes příliš pravděpodobně nevypadá. (Mimochodem, ve své době vyvolala spíše negativní reakce a odpor – Microsoft se v době jejího formulování zdál být firmou, která skutečně má dostatek moci a síly, aby si takto podmanila světový obchod; je docela možné, že některé neuváženě vyhlašované plány na „dobytí světa“ ze strany Microsoftu velmi přispěly k vyvolání silné protiakce až soustředěnému protiútoku proti firmě, vrcholící současným soudním řízením).

Je ale docela možné, že se tento sen splní – i když v daleko umírněnější podobě – firmě, kterou dnes na světě zná jenom málokdo: výrobci paměťových technologií, společnosti Rambus. Ten totiž před pár lety vytvořil skutečně vynikající technologii počítačových pamětí známou jako RDRAM a je s ní stále úspěšnější. K praktickému technologickému monopolu by mu to ale v soupeření s dalšími častými paměťmi typu DDR (Double Data Rate) a SDRAM nestačilo: jenomže firmě se podařilo vyhrát důležité patentové spory, podle kterých má Rambus autorská práva i na tyto paměťové technologie. Má to opodstatnění: je jedno, jak si kdo své paměti pojmenoval, Rambus skutečně přišel velmi brzy s vynálezy a postupy, které pak ve spíše velmi mírných obměnách použily jiné firmy (například Hitachi). Rambus byl ovšem první a tyto postupy si patentoval; s vymáháním svých práv začal až nyní a zatím postupuje všude úspěšně.

Podle některých názorů tak může Rambus v „klidu a pohodě“ za dva roky sbírat jedno až dvě procenta z cen z každé paměti prodané na této planetě, stejně tak z paměťových řadičů, které jsou např. součástí procesorů. Následkem toho může vydělat miliardu dolarů pouze za autorská práva – zdá se, že to může být vůbec největší částka, jaká byla kdy za čistě autorská práva vybrána, i třeba ve srovnání, řekněme, s nahrávkami Beatles.

Klíč k těmto penězům leží ve vysokorychlostním paměťovém rozhraní; zde Rambus provedl základní vývoj a patentoval si metody, které sice v té době nebyly komerčně využitelné, ale které nyní používá kdekdo – zdá se, že nelze vyrábět výkonné paměti RAM a nějak se vyhnout metodám, které má Rambus pod palcem. Firma zatím nepodnikla frontální útok na všechny výrobce, kteří by mohli být jejími patenty dotčeni; pouze vyvolala ostrý spor s Hitachi a vyhrála na celé frontě, což je jasné sdělení pro ostatní – přátelé, na vás taky dojde, tak se raději přihlašte dobrovolně.

V tomto průmyslu není placení patentových práv moc obvyklé, už proto, že celý proces výroby a prodeje značně komplikuje. Obvykle dojde k tomu, že si silní producenti své patenty navzájem vyměňují a nesnaží se jeden druhého natahovat na honorářích: těchto výrobců je řada a kdyby se o to jeden snažil, ostatní by jej obešli a udělali by tyto nefinanční pakty mezi sebou. Jenomže Rambus sám nevyrábí paměti (vytváří jejich technologie, nevlastní továrny), a tak nepotřebuje žádné křížové licencování; příjmy z duševního vlastnictví jsou jeho hlavními příjmy.

Diskuze (10) Další článek: První virus pro AutoCAD, kdo je další na řadě?

Témata článku: , , , , , , , , , , , ,