Evropa si už nějaký pátek všímá Muskova úspěšného dobývání vesmíru a její agentury stále hlasitěji bijí na poplach. Jsou tak dalším protivníkem nejbohatšího člověka planety, jehož tržní jmění odhaduje Forbes na bezmála 265 miliard amerických dolarů.
A co přesně třeba takové Evropské vesmírné agentuře vadí? V podstatě tak trochu vlastní paralýza a neschopnost držet krok. A co hůře, nejde pouze o Muska – vždyť hned za ním stojí v žebříčku Forbesu Jeff Bezos, jehož kosmické ambice nejsou ani o píď skromnější.
Když on ten Musk má peníze od NASA
Vesmírným inovacím s komerčním potenciálem dnes s přehledem vládne americký soukromý sektor, který podle nového šéfa ESA Josefa Aschbachera těží ze štědrých pobídek NASA a Pentagonu. Na svém Linkedinu si totiž povzdechl, že více než polovinu příjmů SpaceX tvoří právě federální zakázky.
Krátce poté za to dostal na Twitteru pořádnou čočku i od samotného Muska, který se jen ušklíbl s tím, že za mnohem nižší cenou jeho raketových nosičů nestojí injekce z amerického rozpočtu, ale jednoduše um a tempo inženýrů SpaceX, kteří vyvinuli technologie, na které si ostatní netroufli a zaspali.
Jeden člověk ovládne vesmír, varuje šéf ESA
Šéf ESA se ostře pustil do Muskova byznysu i v čerstvém rozhovoru pro The Financial Times. Nutno však podotknout, že cílem Aschbacherovy kritiky byly v tomto případě hlavně evropské země, které jsou dle něj v přístupu ke SpaceX zbytečně servilní a neupřednostňují zdejší startupy.
Aschbacher si například postěžoval, že příliš snadnou certifikací kmitočtů pro satelitní internet Starlink předáváme veškerou moc právě Muskovi, jehož SpaceX dnes ovládá polovinu všech družic na zemských oběžných drahách a v podstatě tak nastoluje nová pravidla hry, zatímco ostatní jen přihlížejí:
You have one person owning half of the active satellites in the world. That’s quite amazing. De facto, he is making the rules. The rest of the world including Europe... is just not responding quick enough.
Josef Aschbacher, generální ředitel ESA
107 tisíc družic do roku 2029
Na to, že nízké oběžné dráhy LEO (do 2 000 km) v příštích letech začnou tak trochu připomínat divočinu, už loni upozornila také asociace satelitního průmyslu SIA, která sdružuje prakticky všechny klíčové hráče počínaje United Launch Alliance (Boeing, Lockheed Martin) nebo třeba Iridium Communications, no a konče již zmíněným Amazonem a Space Exploration Technologies Corporation – tedy SpaceX.
Takto se budou každý rok plnit oběžné dráhy novými umělými družicemi
Zpráva asociace (PDF) v nejodvážnějším scénáři odhaduje, že bude okolo Země v roce 2029 kroužit až 107 671 umělých družic, přičemž na největší nápor se musejí operátoři připravit na dvou letových hladinách 500-600 km a 1 200-1 300 km nad povrchem.
Bude SpaceX Googlem vesmíru?
Podle SIA proto budeme muset vyvinout celé nové bezpečnostní rámce a předpisy, protože na takové kvantum kosmických plavidel ty současné vůbec nemyslí.
No, a jelikož nejvíce zkušeností bude mít tou dobou opět SpaceX, je docela pravděpodobné, že se stane jakousi analogií Googlu, který zase z pozice své tržní síly a nezpochybnitelného know-how de facto nastoluje mnohé standardy na webu.
Riziko střetu družic a kosmického odpadu podle výšky (ze zprávy AGI/Iridium)
Evropa bude, stejně jako v případě nástupu internetu, nejspíše opět jen zírat a ptát se, kde se přesně stala chyba, že se nějaký takový Google – ergo SpaceX – nezrodil v pražském, berlínském nebo nějakém jiném kontinentálním startupovém hubu.
ESA dokáže doslova divy, ale…
Aschbacher, absolvent přírodních věd z Innsbrucké univerzity, pracuje pro ESA a další evropské kosmické organizace už od roku 1990. Letos v březnu se pak díky svým zkušenostem dočkal nejvyššího postu a ihned poté začal lobovat za modernizaci celé agentury a mnohem houževnatější zapojení do boje o komerční vesmír.
Josef Aschbacher, ESA Director General
ESA tak v posledních letech otevřela zhruba dvacet podnikatelských inkubátorů BIC včetně toho pražského (a brněnské pobočky), nicméně jen to asi stačit nebude.
ESA je totiž sice rovnocenným partnerem NASA na poli těch nejnáročnějších vědeckých misí – stačí vzpomenout třeba na Rosettu a modul Philae, který úspěšně dopadl na kometu 67P/Churyumov-Gerasimenko –, jenže tatáž agentura nedokáže skrze kontrakty a startupové programy vyprodukovat hráče velikosti SpaceX.
EU Agency for the Space Programme
Důvodů je hned několik, přičemž jedním z nich je existence několika paralelních vesmírných organizací na starém kontinentu. NASA je federální agenturou s přímým přístupem k obrovskému americkému rozpočtu. ESA je naopak v podstatě jen mezistátní organizací. Protipólem NASA by se proto jednou mohla stát spíše EUSPA.
Správce Galilea a Egnosu se přejmenoval
Cože? Jaká EUSPA? Co to proboha je? Jestli jste tuto zkratku zatím neslyšeli, není divu, European Union Agency for the Space Programme totiž formálně vznikla teprve letos v květnu, a to přejmenováním agentury, která měla doposud na starost především koordinaci evropského satelitního pozičního systému Galileo. Ano, bavíme se přesně o tom úřadu, jehož sídlo najdete v srdci Prahy na holešovickém břehu Vltavy.
Blízko k evropské peněžence
EUSPA by měla mít do budoucna už podle svého názvu postupně mnohem širší záběr a snad také i snazší přístup ke štědré evropské peněžence, která je nakonec tím zdaleka nejdůležitějším. Pokud by se však EUSPA stala více tím, čím je dnes ESA, nabízí se otázka, proč mít vedle sebe hned několik agentur, z nichž ani jedna nedokáže vzdorovat ohromnému americkému inovačnímu tlaku.
Zlatý důl je v kosmických službách jako Starlink, Galielo apod. i podle ESA
Opět proto zesílily tlaky, aby se ESA konečně dostala plně do područí bruselského centrálního plánování, o čemž se ostatně debatuje už dlouhé roky. EU je dnes totiž pouze jedním z členů a také štědrým donátorem její činnosti.
Zatímco Musk vystřeluje satelity, Evropané organizují fóra
V každém případě, realita je momentálně taková, že zatímco SpaceX vystřeluje další a další várky svých družic Starlink, konkurenční Amazon se na to chystá (Project Kuiper) a o něco později přijde na řadu v poněkud menším měřítku nejspíše i Boeing, Evropa se zatím zmohla jen na to, co umí nejlépe.
V listopadu uspořádala konferenci EU Space Forum 2021, na které si manažeři z Airbusu, Arianespace nebo třeba OneWebu navzájem sdělili, že je fakt nejvyšší čas na revizi evropských kosmických ambicí.
Ve skutečnosti je už ale dávno po dvanácté. Ostatně, francouzská paralela Nejvyššího kontrolního úřadu – Cour des comptes – už před bezmála třemi lety konstatovala, že evropské raketové rodinné stříbro jménem Ariane patří, slušně řečeno, do starého železa.
Obavy zatím nerozptýlil ani roky vyvíjený nový model raketového nosiče Ariane 6, který se měl dočkat prvního startu v roce 2020, nicméně k tomu nakonec dojde nejdříve v závěru příštího roku. Kontrast vůči tempu SpaceX je doslova propastný. A to jsme ještě nezmínili ambice Číny, která začínala prakticky od nuly – tedy na sovětských technologiích – a dnes se její rover prohání po měsíčním povrchu.
Peníze
Boj o komerční vesmír tedy nejspíše Evropa opět projede. Nikoliv proto, že by snad neměla skvělé inženýry, kteří by dokázali to samé co SpaceX se Starlinkem, potřebovala by k tomu ale v prvé řadě stejně dostupné rizikové peníze jako za oceánem – ať už od soukromého investičního sektoru, nebo ze strany silné a stejně bohaté agentury jako NASA.