Každý je svým způsobem "čubka".
Ani papež, který má funkci jistou do konce života, má velkou moc po celém křesťanském světě a v domovské Itálii prakticky větší než premiér, si nemůže dovolit říct nebo udělat opravdu cokoliv by chtěl.Všechno má ale své výhody i nevýhody a liší se tím, co všechno musíme zkousnout a co už ne.Naopak bych řekl, že zrovna v technických oborech je mnohem větší svoboda než kdybych dělal například medicínu, kde se lékař musí obávat na každém kroku, aby například unáhleně něco "ani nenaznačil" či neřekl moc otevřeně, takže pak vznikají takové paradoxy, že při nehodě má týpek hlavu v příkopu a tělo v druhém, ale nejde říct, že je mrtvý, dokud k němu osobně nepřijede lékař a nekonstatuje smrt. Nebo některé diagnózy, především ohledně mentálních a psychických poruch také nejde vyslovit ze zákona před úderem určitého věku. Lékařům je to, samozřejmě mnohdy jasné, ale musí mlčet a dělat, že "neví" nebo "uvidí se" atd.No a pak tady je všeobecná politická situace, kterou člověk musí ctít ať dělá co dělá, pokud nechce žít na okraji společnosti. "Nevhodně" se dnes vyjádřit k "genderu", "mee too", "feminismu", "BLM" a dalším věcem může znamenat totální kariérní stopku, úplně stejně jako před rokem 89 kdyby se někdo vyjádřil nevhodně na adresu Lenina, Stalina, SSSR atd.I tak se to ale zlepšuje, protože za středověku se za nevhodné kecy upalovalo a popravovalo, v minulém století za ně zavíralo do kriminálu a perzekuovala se různě i rodina, ale dnes "jenom" přijdete o kariéru, peníze, ale jinak nic a rodiny se to netkne - takže zlepšení směrem ke svobodě tam rozhodně je. 